Nezařazené

Má RAW smysl?


Čas od času zde otevíráme tuhle debatu. A vždycky odpovídám: ano, má. Srovnání je přesvědčivé. Má to ale jednu podmínku – kvalitní RAW konvertor. Snímek, který tu dnes podroním zkoumání, je pořízen Canonem EOS 5D Mark II. K němu mám jen jeden konvertor – tedy Adobe Camera Raw 5.2, maximálně kvalitní převaděč s mnoha funkcemi, na které se časem blíže podíváme už proto, že tento Camera Raw spolupracuje i s Photoshop Elements. Na první ukázce je srovnání: jde o záběr pořízený jak v RAW, tak JPEG, přičemž v levém sloupci je nahoře neupravený JPEG a dole RAW mechanicky převedený do JPEG. V pravém sloupci je upravený JPEG nahoře a upravený RAW uložený v JWEG dole.

Na proklik vidíte sejmutou obrazovku 1:1. Žádné drama se neděje, rozdíly jsou v tonalitě, snímky vpravo jsou viditelně „lepší“. Ale nic, co by vyhnalo kočku od kamen. Podívejme se však na stejnou čtveřici, tentokrát ve srovnání ve 100% zobrazení.

No a tady máme ten správný masakr: vlevo nahoře je JPEG neupravený, vpravo je týž JPEG po úpravě a doostření. Je horší než mechanicky převedený RAW do JPEG (vlevo dole) a holt vpravo dole je upravený RAW převedený po úpravě do JPEG. Tady, myslím, všechny diskuse končí…

Navíc je zajímavé, že původní JPEG má 6,25 MB, převedené či upravené jsou mezi cca 3 až 1 MB. Samozřejmě, ten původní RAW má 24 MB.

Závěr toho všeho:
RAW je optimální způsob záznamu. O tom nemá smysl diskutovat, natož pochybovat. Je ovšem otázka, co má smysl fotit v RAWu. Fotit „jen to pěkný“… to je mi rada! O každé fotce si myslíme v okamžiku tisknutí spouště, že je pěkná. Osvědčuje se mi jiná zásada: vysoký rozsah jasů, ztížené světelné podmínky. Tak například tuhle fotku jsem dělal v RAWu a myslím, si, že to smysl mělo …

Nebo tenhle pokus, hřbitov v takřka úplné tmě:

Buď jak buď, s rawem je práce a bere čas. To je závažné kritérium, které je třeba zvážit, než přepneme přístroj na RAW režim.

Čas od času zde otevíráme tuhle debatu. A vždycky odpovídám: ano, má. Srovnání je přesvědčivé. Má to ale jednu podmínku – kvalitní RAW konvertor. Snímek, který tu dnes podroním zkoumání, je pořízen Canonem EOS 5D Mark II. K němu mám jen jeden konvertor – tedy Adobe Camera Raw 5.2, maximálně kvalitní převaděč s mnoha funkcemi, na které se časem blíže podíváme už proto, že tento Camera Raw spolupracuje i s Photoshop Elements. Na první ukázce je srovnání: jde o záběr pořízený jak v RAW, tak JPEG, přičemž v levém sloupci je nahoře neupravený JPEG a dole RAW mechanicky převedený do JPEG. V pravém sloupci je upravený JPEG nahoře a upravený RAW uložený v JWEG dole.

Na proklik vidíte sejmutou obrazovku 1:1. Žádné drama se neděje, rozdíly jsou v tonalitě, snímky vpravo jsou viditelně „lepší“. Ale nic, co by vyhnalo kočku od kamen. Podívejme se však na stejnou čtveřici, tentokrát ve srovnání ve 100% zobrazení.

No a tady máme ten správný masakr: vlevo nahoře je JPEG neupravený, vpravo je týž JPEG po úpravě a doostření. Je horší než mechanicky převedený RAW do JPEG (vlevo dole) a holt vpravo dole je upravený RAW převedený po úpravě do JPEG. Tady, myslím, všechny diskuse končí…

Navíc je zajímavé, že původní JPEG má 6,25 MB, převedené či upravené jsou mezi cca 3 až 1 MB. Samozřejmě, ten původní RAW má 24 MB.

Závěr toho všeho:
RAW je optimální způsob záznamu. O tom nemá smysl diskutovat, natož pochybovat. Je ovšem otázka, co má smysl fotit v RAWu. Fotit „jen to pěkný“… to je mi rada! O každé fotce si myslíme v okamžiku tisknutí spouště, že je pěkná. Osvědčuje se mi jiná zásada: vysoký rozsah jasů, ztížené světelné podmínky. Tak například tuhle fotku jsem dělal v RAWu a myslím, si, že to smysl mělo …

Nebo tenhle pokus, hřbitov v takřka úplné tmě:

Buď jak buď, s rawem je práce a bere čas. To je závažné kritérium, které je třeba zvážit, než přepneme přístroj na RAW režim.