|
Ptá se mě čtenář M.D.:
K čemu je dobrý na zrcadlovce ŽIVÝ NÁHLED? Vždyť přeci s takovýmto přístrojem nebudu pracovat s nataženýma rukama před obličejem! Pochopil bych výhodu u výklopného LCD – jako například na SONY Alpha 350. Fotím často makro u země, pročež by výklopný „živý“ displej byl velice šikovný – s pevným se stejně budu muset „válet v blátě“ 🙁 Přímý náhled neboli live view je označení netradičního způsobu využití LCD displeje v jednookých zrcadlovkách. Podobně jako v kompaktu můžeme na displeji vidět to, co bude na snímku a nemusíme se dívat do hledáčku. Až dosud zrcadlovka zobrazovala záběr jen v hledáčku – souvisí to s její podstatou: v těle přístroje je zrcátko, které odráží paprsky zpracované objektivem v úhlu 900 vzhůru, kde se na matnici zobrazí obrázek. Ten pak pozorujeme díky zrcátkům nebo hranolu v hledáčku. Po celou dobu vyhledávání obrazu je snímač stíněn zrcátkem. V okamžiku expozice se zrcátko sklopí, paprsky dopadnou na snímač a obraz v hledáčku na okamžik zmizí. Pokud ale je zrcadlovka vybavena systémem live view, můžeme i před expozicí obraz pozorovat na displeji. Podívejme se na schema live view, jak ho vyvinul Olympus pro svůj model E-330:  Paprsky přicházejí zleva, snímač je označen písmenem B. Od zrcátka vpravo se paprsky odrážejí nahoru a zde je možné je zpracovat dalším snímačem o malém rozlišení, označeným jako A . Takže principiálně v tomto přístroji jsou snímače dva, jeden slouží k zachycení a vytvoření obrazu, druhý je „hledáčkový“. LCD je u tohoto modelu výklopný, jak se o tom zmiňuje pan M.D.:  Výklopným displejem disponují i zrcadlovky SONY Alpha 300/350:  K dokonalosti je tento princip výklopného displeje využit v Olympusu E-3. Podobně jsou displeje řešeny ve videokamerách a dá se čekat, že toto je cesta, kterou dříve či později půjdou i další výrobci DSLR.  Olympus v průběhu vývoje od pomocného CCD upustil, kdežto Sony se k němu vrací. Co je perspektivnější? Jakmile se obraz snímá rovnou z hlavního snímače, je nutno sklopit zrcátko. Další problémy nastávají s ostřením. Zrcadlovky používají k zaostřování speciálního modulu. Existují sice i jiná řešení, ostření na ostřicí body na hlavním snímači (z posledních modelů toto nabízí na př. Canon EOS 450D), avšak tento způsob ostření je dosud nedokonalý – na př. dochází k prodlevám. Kdybych si měl tipnout, vývoj půjde směrem k výklopným a natáčecím displejům a samostatným CCD pro live view. Live view v praxi |
|
Ptá se mě čtenář M.D.:
K čemu je dobrý na zrcadlovce ŽIVÝ NÁHLED? Vždyť přeci s takovýmto přístrojem nebudu pracovat s nataženýma rukama před obličejem! Pochopil bych výhodu u výklopného LCD – jako například na SONY Alpha 350. Fotím často makro u země, pročež by výklopný „živý“ displej byl velice šikovný – s pevným se stejně budu muset „válet v blátě“ 🙁 Přímý náhled neboli live view je označení netradičního způsobu využití LCD displeje v jednookých zrcadlovkách. Podobně jako v kompaktu můžeme na displeji vidět to, co bude na snímku a nemusíme se dívat do hledáčku. Až dosud zrcadlovka zobrazovala záběr jen v hledáčku – souvisí to s její podstatou: v těle přístroje je zrcátko, které odráží paprsky zpracované objektivem v úhlu 900 vzhůru, kde se na matnici zobrazí obrázek. Ten pak pozorujeme díky zrcátkům nebo hranolu v hledáčku. Po celou dobu vyhledávání obrazu je snímač stíněn zrcátkem. V okamžiku expozice se zrcátko sklopí, paprsky dopadnou na snímač a obraz v hledáčku na okamžik zmizí. Pokud ale je zrcadlovka vybavena systémem live view, můžeme i před expozicí obraz pozorovat na displeji. Podívejme se na schema live view, jak ho vyvinul Olympus pro svůj model E-330: Paprsky přicházejí zleva, snímač je označen písmenem B. Od zrcátka vpravo se paprsky odrážejí nahoru a zde je možné je zpracovat dalším snímačem o malém rozlišení, označeným jako A . Takže principiálně v tomto přístroji jsou snímače dva, jeden slouží k zachycení a vytvoření obrazu, druhý je „hledáčkový“. LCD je u tohoto modelu výklopný, jak se o tom zmiňuje pan M.D.: Výklopným displejem disponují i zrcadlovky SONY Alpha 300/350: K dokonalosti je tento princip výklopného displeje využit v Olympusu E-3. Podobně jsou displeje řešeny ve videokamerách a dá se čekat, že toto je cesta, kterou dříve či později půjdou i další výrobci DSLR. Olympus v průběhu vývoje od pomocného CCD upustil, kdežto Sony se k němu vrací. Co je perspektivnější? Jakmile se obraz snímá rovnou z hlavního snímače, je nutno sklopit zrcátko. Další problémy nastávají s ostřením. Zrcadlovky používají k zaostřování speciálního modulu. Existují sice i jiná řešení, ostření na ostřicí body na hlavním snímači (z posledních modelů toto nabízí na př. Canon EOS 450D), avšak tento způsob ostření je dosud nedokonalý – na př. dochází k prodlevám. Kdybych si měl tipnout, vývoj půjde směrem k výklopným a natáčecím displejům a samostatným CCD pro live view. Live view v praxi |
