Čtvrtá recenze v pořadí – ze srovnávacího testu šesti špičkových mobilů, jak jsem ho provedl pro červencové číslo Sterea Videa. Zveřejňuju je v abecedním pořádku, není to tedy projev nějakých mých preferencí.
Smartphone korejské značky zaujme na první pohled displejem s poměrem stran 18:9 (já bych všetečně poznamenal, že 2:1, ale zal se to píše ve specifikacích), duálním fotoaparátem a tlačítkem s rozpoznáváním prstů na zadní stěně. Jde o elegantní přístroj z kovu a skla, příjemně zaoblená záda jsou z Corning Gorilla Glass 5.
Čtvrtá recenze v pořadí – ze srovnávacího testu šesti špičkových mobilů, jak jsem ho provedl pro červencové číslo Sterea Videa. Zveřejňuju je v abecedním pořádku, není to tedy projev nějakých mých preferencí.
Smartphone korejské značky zaujme na první pohled displejem s poměrem stran 18:9 (já bych všetečně poznamenal, že 2:1, ale zal se to píše ve specifikacích), duálním fotoaparátem a tlačítkem s rozpoznáváním prstů na zadní stěně. Jde o elegantní přístroj z kovu a skla, příjemně zaoblená záda jsou z Corning Gorilla Glass 5.
Velký je 149 x 72 x 8 mm, váží 163 g a je odolný proti prachu i vodě. 5,7 palcový displej s rozlišením 1440 x 2880 pixelů je IPS LCD krytý Gorillou trojkou. Čtyřjádrový Qualcomm Snapdragon 821 je oživen Androidem 7.0 Nougat, grafický procesor je Adreno 530. RAM má 4 GB, pro data je přichystáno 32 nebo 64 GB plus slot na microSD kartu, kapacita této karty je doslova snová, až do 2 TB (hudba budoucnosti); dvousimková varianta používá pro kartu druhý slot pro SIM. Přestože je displej opravdu náramný, přístroj nepřipomíná žádné pádlo, protože je skoro bez rámečků. Okraje přístroje jsou zaoblené. Umí běžné rozsahy, tedy GSM i HSPA i LTE a také v prostoru se vyzná napojením na navigační sítě americké, ruské i čínské. Dnes už jako kuriozita vypadá přítomnost FM rádia. Baterie 3300 mAh je napevno, bezdrátově lze nabít jen v americké verzi.
Fotoaparát na zadní stěně je duální s různým ohniskem. Hlavní fotoaparát má ohnisko 4,1 mm a světelnost F1.8. Je stabilizovaný ve třech osách a má autofokus založený na fázové detekci. Druhý je fix focus, tedy bez ostření s ohniskem 2,1 mm a světelností F2.4, bez stabilizace. Oba mají 1/3 palcový čip s 1.12mikronovými fotodiodami, v souhrnu to jsou třináctimegové čipy Sony IMX258. Ten s delším ohniskem má úhel záběru 71 stupňů, odpovídá to cca 26 mm kinofilmového aparátu, kdežto druhý je ultraširoký se záběrem 125 stupňů – ekv. 11 mm plnoformátového objektivu. Takový objektiv opravdu nepotřebuje ani ostření, ani stabilizaci.
Ovládání a menu
Fotoaparát se zapíná přes obvyklou cestu – stiskem vypínače na zadní stěně a aktivací příslušné ikony z hlavní obrazovky, anebo dvojstiskem tlačítka pro ovládání hlasitosti na levém boku přístroje. Na neobvykle protáhlém displeji je spousta místa. dole je odspodu zleva šipka pro návrat do hlavní obrazovky, spoušť fotoaparátu respektive kamery, a vstup do galerie. Nahoře je zleva ozubené kolečko setupu, dále pak režim, barevné filtry, přepnutí na přední aparát, ovládání blesku a režim fotoaparátu.
V setupu především nastavíme velikost obrazu, maximum je 13 megapixelů v poměru sran 4:3. Dále je tu rozlišení videa, defaultně je to full HD 16:9, ze jít až na UHD 16:9. Zajímavá je volba Fotoaparát: pokud ji zapneme, objeví se nahoře proužek s pořízenými fotkami. Mě to rozčilovalo, někomu to může vyhovovat. Další podstatná volba je HDR – i tento přístroj má velmi dobře pracující automatiku vyrovnávání jasů a lze to tedy nechat na defaultním Automaticky. Následuje hlasová spoušť, je tu obvyklý „cheese“, ale také korejské „kimči“, což je korejské národní jídlo, fermentované zelí s velmi agresivní pachovou stopou. Tracking focus neboli sledování objektu a stabilizace se týká videa.
Položka režim je nabídka funkcí „lupa“, momentka (kratičké videozáběry, pomalý pohyb, sférické panorama, časosběr a jídlo neboli hodně barevné fotky. Barevné filtry jsou obvyklé – uprostřed je základní barevnost, kolem je osm variant. V přepínání na selfie není záhada, taktéž v ovládání blesku.
Podstatná je ale poslední položka, zcela vpravo. Zde totiž přepínáme ze základní nastavení na čtvercový formát a pak na ruční ovládání jak fota, tak videa.
Než se ale dostanu k manuálu, je třeba se zmínit o podstatném ovládacím prvku. Víme, že fotoaparát je duální. I v základním režimu je na pravém okraji obrazovky dvojice ikonek, něco jako stromeček a tři stromečky. Stromeček, to je objektiv s delším ohniskem, ekv. 26 mm, jak víme, tři stromečky vedou k nastavení širokoúhlého záběru. Manuál samozřejmě také zná tyto dvě ikonky, ale přidá spoustu dalších k ovládání odleva nastavení bílé, ostření, korekce expozice, ISO a expoziční doby. Neobvyklé je tlačítko AE-L, tedy blokace zaostření na určeném motivu. V tomto režimu je možno jít zase do setupu a tam přibude záznam do RAW, velmi podstatná položka. Má nepříjemnou vlastnost – při focení na výšku jsou ovládací prvky vlevo, orientované k delší straně. Trochu se to špatně čte, zvyknout si lze.
Jak se s ním fotí
Hlavní atrakcí přístroje je duální fotoaparát, přičemž jeden má širokoúhlý a druhý ještě širokoúhlejší objektiv. Přepínání z jednoho na druhý je snadno dosažitelné, zvláštní je ten cca vteřinový přechod z jednoho na druhý – nejde tedy o kvasi mechanické přepnutí, vypadá to, jako by jeden obraz vplynul do druhého. Tento vztah ale mezi nimi neexistuje, nelze zoomovat z ekv. 11 m do ekv. 26 mm. Oba fotoaparáty jsou funkční jak v automatickém, tak manuálním režimu. V manuálním režimu však přijdeme o funkci HDR, tedy expozici dílčích obrázků s různou expozicí a následné složení do výsledného, jasově vyrovnaného obrazu. Tato funkce je skrytá, i když vypneme ukládání do RAW. Zde je Herkules na rozcestí. Automatická HDR zde totiž funguje velmi dobře. Při focení stačí ťuknout na nejjasnější místo v záběru – expozice se přizpůsobí (anebo posuvníkem nastavíme silnou korekci do mínusu) a přístroj pak vyrovná jasy. Program line je velmi kultivovaná. Standardní citlivost je 50 ISO a navyšování při poklesu světelné hladiny začíná na 1/40 vteřiny, a to bez ohledu, jaký máme nastavený pracovní modul, 26 nebo 11 mm. Při 1/25 citlivost stoupá, ale v linii nejsou velké skoky – automatika postupuje vyrovnaně a prodlužuje expoziční dobu a zvyšuje citlivost plynule. Ještě při 1/10 vteřiny nastavuje 2000 ISO, až se linka zastaví na 1/7 a 3500 ISO. To samozřejmě jsou extrémní hodnoty. Za pochvalnou zmínku stojí zprocesování obrazu. Děje se ve dvou strategických směrech, jednak je to doostření, jednak odšumění. Výsledky obou procesů jsou na obraze při bedlivém zkoumání znát, ale pro běžný provoz jsou víc než vyhovující. Kdo by fotil do RAW může být nepříjemně překvapen pochybnou kvalitou náhledového obrazu, ale ten je opravdu jen pro informaci (a zároveň je to ukázka, jak by JPEG vypadal bez zprocesování). V konvertoru je pak dosti obtížné vydolovat z DNG datového souboru obraz, který by se kvalitativně vyrovnal běžnému JPEG tohoto přístroje. Nenajdeme zde žádné specialitky, rozostřování pozadí nebo sférické obrazy, o 360stupňovém panoramatu snad není třeba ztrácet čas. Bezesporu skvělý je širokoúhlý objektiv a ten se stane často používaným nástrojem – pro toho, kdo umí jeho vlastnosti využít k efektním záběrům.
Shrnutí
LG G6 je mobil nejvyšší kategorie, vybavený velmi dobrý ftoaparátem – ten se chlubí specialitou, tedy ultraširokoúhlým objektivem (fotoaparát je duální, lze tedy přepínat). Pro živou fotografii skvělá věc, tím spíš, že přístroj funguje bez zpoždění. V cenové relaci 15500 si vede yslím velmi dobře oproti konkurenci: jeho širokoúhlý objetiv je doslova lahůdka pro poučeného fotografa. Také – relativně – dobře zvládnuté vysoké ISO podporuje image reportážního fotoaparátu. Každopádně si přístroj zařazení do elity zaslouží. Ve srovnání oněch šesti šampionů mi vyšel nejlíp (o fous) Google Pixel; zde je srovnání těchto dvou přístrojů a vychází nerozhodně. Ukázky:
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
