Nezařazené

Leica X1 (zkušenosti)

Leica je poslední evropská značka na trhu více méně dostupných více méně kompaktů (chtěl jsem napsat „poslední značka“ jako taková, ale existují vysoce profi fotoaparáty evropského původu). Modely M jsou jaksi mimo dosah, proto vyvolal tolik pozornost „lidový“ model X1. Jaké s ním byly zkušenosti?

Jaký je a komu je určen
Jde o kompakt s pevně vestavěným objektivem (to tak bývá) a s pevným ohniskem (to nebývá, je to zcela mimořádné). Má snímač velký 23.6 x 15.8 mm, čili jkde o APS-C rozměr, či spíš DX, vezmeme-li příbuznost s Nikonem. To je zásadní inovační přístup a lze čekat, že tento příklad časem potáhne. Není pravda, že na velikosti nezáleží a já se už dávno vzdal pošetilého názoru, že podstatný je jen počet pixelů. Podstatná je i jejich velikost , čím jsou větší, tím větší elektrický náboj vygenerují a čím je náboj větší, tím je větší šance na menší šum a větší dynamický rozsah. Takže, první velká chvála patří velkému čipu. Má 12,2 Mpx, což je dnes normální a zdá se, že tato norma do 15 Mpx nám na nějakou dobu vydrží.
Objektiv je fenomenální Elmarit s fyzickým ohniskem 24 mm, přepočtovým 36 mm, světelnost 2.8, největší clona F16. To je klasika, s takovým „úzkým širokáčem“ fotili velikáni černobílé fotografie jejich leicami a ani tento objektiv nezklame. Věřte, že tu nebudu jenom chválit, ale před tímhle objektivem je třeba smeknout. Pokud tedy někdo touží po fotoaparátu schopném kapesní přepravy se skvělým obrazovým výsledkem, pak se zde nezklame.
Pravda, jsou zde mouchy, které možná překvapí. Ostří od 60 cm, avšak makro je od 30 cm, jsme zhýčkaní objektivy, které mají makro od centimetru nebo dokonce od nuly. Od 30 cm, to je fakt velmi málo a ne že by to nevadilo. Ostření je jedenáctibodové, režimy snímání „kreativní“, totiž program, priority časi / clony a plný manuál, žádný „zelený foťáček“ nebo „scénické režimy“. ISO má rozsah od 100 do 3200. Přístroj zapisuje na karty rodiny SD buď v JPEG, nebo adobáckém DNG formátu (tedy v RAW). K četným zvláštnostem přístroje patří, že lze fotit jen na JPEG, ale nikoli jen na RAW, musíte ve dvojičce.
Ač jde o čistokrevnou Leicu, tedy nikoli o překabátěný Panasonic, nemá průhledový hledáček a je třeba fotit přes 2,7palcový LCD (23 tisíc bodů, 100% krytí obrazu). Přístroj napájí mizerný akumulátor, podle papírů 230 obrázků výdrž, já se nedostal přes 150 a kleknul i po 70. Takže si hned zkraje napišme jedno tlusté mínus.

Design je kouzelně staromódní, je to Leica na první pohled, docela těžká do ruky (286 g) a rozměrná (60 x 124 x 32 mm ). Kouzelný je vyskakovací blesk řešený jako čertík v krabičce, je to váleček který po zmáčknutí vyletí jak pumprdlík. Design zaslouží tlusté plus a bude jedním z lákadel tohoto originálního přístroje.

Ovládání a menu
Ovládání je opět – roztomile staromódní. Na horní stěně jsou dvě kovová kolečka, jedno pro doby osvitu, druhé pro clonu. Obě mají A režim. Jakmile nastavíte A na obou, jste v programu, při nastaveném A na jednom nebo druhém jste v prioritě jednoho či druhého a když máte čísílka, jste v manuálu. Kolečka nemají moc masivní aretaci, takže si často rozhodíte expozici. Tahle Leica je trochu jako pes bígl: roztomilá, ale musíte ji pořád hlídat.
Vzadu máte vlevo od displeje tlačítka pro (shora) přehrávání a mazání, nastavení bílé, ISO a „info“, což je fakticky funkční menu. Velké menu je na středovém tlačítku čtyřcestného voliče, na kterém máte přiřazen nahoru kompenzaci expozice, vpravo režim blesku, dole přepínání AF a manuálního ostření (ostří se rollerem pod horní hranou vzadu) a vlevo je samospoušť. Ovládání je spartánské. Nebude vám vadit absence češtiny, protože se tu vlastně nim moc nastavovat nedá a uvědomíte si, že podobně jako Švejk nic nepotřebujete. Co je třeba, je v tlačítkách. Podobnost s M modely věru není náhodná, X1 se k nim s oprávněnou hrdostí hlásí: zaoblené boky, kombinace černé a matně stříbrné, klasický červený terčík Leica, to vše působí ohromné vzrušení v člověku, který si potrpí na kvalitu.

Jak se s ním fotí
Teď musím do studené vody. Tahle Leica LX je bohužel hybrid skvělého foťáku a šílené elektroniky. V praxi je jeho dominantní a nanejvýš protivná vlastnost pomalost. Po zapnutí je ochoten pracovat za 1,7 sec, to je dnes malé nekonečno. Ještě šílenější je jeho vzpamatování po usnutí – to se vám pochlubí, že přešel ze „sleep“ režimu a chlubí se taky 5 sec. Pomalost je vyvolána i důstojným vytahováním objektivu – je to kvalitní sklo, jenže kupodivu to není žádný „pancake“, jak bychom čekali u pevného ohniska. Pomalé je i ostření, a nemusí to být potmě nebo v mlze. Zápis je blízek nekonečnu, zvláště v DNG režimu – proto nepíši recenzi, věru se mi nechtělo tyhle časy měřit. Měl jsem pocit, že do jinak krásného přístroje zabudovali elektroniku z doby, kdy Oskar Barnack váhal, jestli by místo kinofilmu neměl zkoušet digi. To že nemá stabilizaci je vedlejší, má jakousi elektronickou stabilizaci, avšak tu nelze brát vážně.

Odměnou za všechny tyto nemalé útrapy vám budou obrázky, které jsou brilantně ostré – se sklonem k přepalům, ale za to může Barnackova předpotopní elektronika.

Shrnutí
Leica X1 je samorost – dovedu si představit, že se do přístroje někdo zamiluje. Musí mu dát na všechno čas a musí si ho hledět, aby jedním drcnutím neroztočil kolečko pro časy nebo clonu. Na žádné bleskovky není. Je na uvážlivé focení pro toho, komu se nechce tahat zrcadlovku a pozor: nikoli se setovým objektivem , ale s nějakou extratřídou typu Nikon 24-70/2.8. Tenhle foťák je opravdu velmi drahý (ještě pořádně není na trhu, ale stojí cca 2 tisíce dolarů, takže sahá na 40 tisíc korun). Ovšem výkon jeho objektivu vysoce převyšuje výkony běžných setových přístrojů, takže k ceně „levné zrcadlovky“ byste museli připočítat cenu prvotřídního skla. Takže rozhodně nebudu tento přístroj nikomu rozmlouvat ani kvůli té ceně.

Pro a proti:

Pro:
Vysoká kvalita obrazu
Poutavý design
Prestižní značka
Proti:
Nesnesitelná pomalost
nedostatečný výkon aku (velký handicap!)
problematický poměr cena / výkon

Ukázky:
1 až 3 běžné světlo, 4 prtisvětlo, 5 nízké odpolední světlo, 6 zamlženo, 7 ostré světlo, 8 a 10 detaily, 9 mlha, 11 při 1600 ISO a blesk, 12 při 800 ISO

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Leica je poslední evropská značka na trhu více méně dostupných více méně kompaktů (chtěl jsem napsat „poslední značka“ jako taková, ale existují vysoce profi fotoaparáty evropského původu). Modely M jsou jaksi mimo dosah, proto vyvolal tolik pozornost „lidový“ model X1. Jaké s ním byly zkušenosti?

Jaký je a komu je určen
Jde o kompakt s pevně vestavěným objektivem (to tak bývá) a s pevným ohniskem (to nebývá, je to zcela mimořádné). Má snímač velký 23.6 x 15.8 mm, čili jkde o APS-C rozměr, či spíš DX, vezmeme-li příbuznost s Nikonem. To je zásadní inovační přístup a lze čekat, že tento příklad časem potáhne. Není pravda, že na velikosti nezáleží a já se už dávno vzdal pošetilého názoru, že podstatný je jen počet pixelů. Podstatná je i jejich velikost , čím jsou větší, tím větší elektrický náboj vygenerují a čím je náboj větší, tím je větší šance na menší šum a větší dynamický rozsah. Takže, první velká chvála patří velkému čipu. Má 12,2 Mpx, což je dnes normální a zdá se, že tato norma do 15 Mpx nám na nějakou dobu vydrží.
Objektiv je fenomenální Elmarit s fyzickým ohniskem 24 mm, přepočtovým 36 mm, světelnost 2.8, největší clona F16. To je klasika, s takovým „úzkým širokáčem“ fotili velikáni černobílé fotografie jejich leicami a ani tento objektiv nezklame. Věřte, že tu nebudu jenom chválit, ale před tímhle objektivem je třeba smeknout. Pokud tedy někdo touží po fotoaparátu schopném kapesní přepravy se skvělým obrazovým výsledkem, pak se zde nezklame.
Pravda, jsou zde mouchy, které možná překvapí. Ostří od 60 cm, avšak makro je od 30 cm, jsme zhýčkaní objektivy, které mají makro od centimetru nebo dokonce od nuly. Od 30 cm, to je fakt velmi málo a ne že by to nevadilo. Ostření je jedenáctibodové, režimy snímání „kreativní“, totiž program, priority časi / clony a plný manuál, žádný „zelený foťáček“ nebo „scénické režimy“. ISO má rozsah od 100 do 3200. Přístroj zapisuje na karty rodiny SD buď v JPEG, nebo adobáckém DNG formátu (tedy v RAW). K četným zvláštnostem přístroje patří, že lze fotit jen na JPEG, ale nikoli jen na RAW, musíte ve dvojičce.
Ač jde o čistokrevnou Leicu, tedy nikoli o překabátěný Panasonic, nemá průhledový hledáček a je třeba fotit přes 2,7palcový LCD (23 tisíc bodů, 100% krytí obrazu). Přístroj napájí mizerný akumulátor, podle papírů 230 obrázků výdrž, já se nedostal přes 150 a kleknul i po 70. Takže si hned zkraje napišme jedno tlusté mínus.

Design je kouzelně staromódní, je to Leica na první pohled, docela těžká do ruky (286 g) a rozměrná (60 x 124 x 32 mm ). Kouzelný je vyskakovací blesk řešený jako čertík v krabičce, je to váleček který po zmáčknutí vyletí jak pumprdlík. Design zaslouží tlusté plus a bude jedním z lákadel tohoto originálního přístroje.

Ovládání a menu
Ovládání je opět – roztomile staromódní. Na horní stěně jsou dvě kovová kolečka, jedno pro doby osvitu, druhé pro clonu. Obě mají A režim. Jakmile nastavíte A na obou, jste v programu, při nastaveném A na jednom nebo druhém jste v prioritě jednoho či druhého a když máte čísílka, jste v manuálu. Kolečka nemají moc masivní aretaci, takže si často rozhodíte expozici. Tahle Leica je trochu jako pes bígl: roztomilá, ale musíte ji pořád hlídat.
Vzadu máte vlevo od displeje tlačítka pro (shora) přehrávání a mazání, nastavení bílé, ISO a „info“, což je fakticky funkční menu. Velké menu je na středovém tlačítku čtyřcestného voliče, na kterém máte přiřazen nahoru kompenzaci expozice, vpravo režim blesku, dole přepínání AF a manuálního ostření (ostří se rollerem pod horní hranou vzadu) a vlevo je samospoušť. Ovládání je spartánské. Nebude vám vadit absence češtiny, protože se tu vlastně nim moc nastavovat nedá a uvědomíte si, že podobně jako Švejk nic nepotřebujete. Co je třeba, je v tlačítkách. Podobnost s M modely věru není náhodná, X1 se k nim s oprávněnou hrdostí hlásí: zaoblené boky, kombinace černé a matně stříbrné, klasický červený terčík Leica, to vše působí ohromné vzrušení v člověku, který si potrpí na kvalitu.

Jak se s ním fotí
Teď musím do studené vody. Tahle Leica LX je bohužel hybrid skvělého foťáku a šílené elektroniky. V praxi je jeho dominantní a nanejvýš protivná vlastnost pomalost. Po zapnutí je ochoten pracovat za 1,7 sec, to je dnes malé nekonečno. Ještě šílenější je jeho vzpamatování po usnutí – to se vám pochlubí, že přešel ze „sleep“ režimu a chlubí se taky 5 sec. Pomalost je vyvolána i důstojným vytahováním objektivu – je to kvalitní sklo, jenže kupodivu to není žádný „pancake“, jak bychom čekali u pevného ohniska. Pomalé je i ostření, a nemusí to být potmě nebo v mlze. Zápis je blízek nekonečnu, zvláště v DNG režimu – proto nepíši recenzi, věru se mi nechtělo tyhle časy měřit. Měl jsem pocit, že do jinak krásného přístroje zabudovali elektroniku z doby, kdy Oskar Barnack váhal, jestli by místo kinofilmu neměl zkoušet digi. To že nemá stabilizaci je vedlejší, má jakousi elektronickou stabilizaci, avšak tu nelze brát vážně.

Odměnou za všechny tyto nemalé útrapy vám budou obrázky, které jsou brilantně ostré – se sklonem k přepalům, ale za to může Barnackova předpotopní elektronika.

Shrnutí
Leica X1 je samorost – dovedu si představit, že se do přístroje někdo zamiluje. Musí mu dát na všechno čas a musí si ho hledět, aby jedním drcnutím neroztočil kolečko pro časy nebo clonu. Na žádné bleskovky není. Je na uvážlivé focení pro toho, komu se nechce tahat zrcadlovku a pozor: nikoli se setovým objektivem , ale s nějakou extratřídou typu Nikon 24-70/2.8. Tenhle foťák je opravdu velmi drahý (ještě pořádně není na trhu, ale stojí cca 2 tisíce dolarů, takže sahá na 40 tisíc korun). Ovšem výkon jeho objektivu vysoce převyšuje výkony běžných setových přístrojů, takže k ceně „levné zrcadlovky“ byste museli připočítat cenu prvotřídního skla. Takže rozhodně nebudu tento přístroj nikomu rozmlouvat ani kvůli té ceně.

Pro a proti:

Pro:
Vysoká kvalita obrazu
Poutavý design
Prestižní značka
Proti:
Nesnesitelná pomalost
nedostatečný výkon aku (velký handicap!)
problematický poměr cena / výkon

Ukázky:
1 až 3 běžné světlo, 4 prtisvětlo, 5 nízké odpolední světlo, 6 zamlženo, 7 ostré světlo, 8 a 10 detaily, 9 mlha, 11 při 1600 ISO a blesk, 12 při 800 ISO

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12