Nezařazené

Leica V LUX 1 (recenze)

Panasonic se stal v poslední době nejvýznamnějším výrobcem ultrazoomových přístrojů s elektronickým hledáčkem a za svoje postavení vděčí především kvalitě optických stabilizátorů a v neposlední řadě i optice Leica. Takže je celkem logické, že nabízí svoji vlajkovou loď této flotily i pod jménem Leica. Tento desetimegový přístroj s opticky stabilizovaným objektivem s rozsahem 1:12 je ovšem podstatně dražší než prakticky identická varianta s názvem Panasonic: nicméně vlastník se může pyšnit červeným terčíkem Leica a tento odznak elitního klubu se nerozdává zadarmo. Našince navíc potěší i české menu.

Jaký je a komu je určen

 
 
 
 
 
  Leica V LUX 1


Přístroj vypadá na první pohled jako jednooká zrcadlovka a je dokonce i větší a těžší, než některé z nich. Měří 141 x 86 x 142 mm a váží 734 gramů. Jeho srdce tvoří CCD s úhlopříčkou 1/1,8´´ od Matsushity, procesor je Venus Engine III. Přístroj má 10,4 milionů pixelů fyzicky, 10,1 efektivně. Rozložení pixelů je v poměru 4:3 ale lze přepnout na poměr 3:2, což vyhovuje především těm, kdo chtějí dělat fotky s cílem kopírovat je na pohlednicový formát 10×15 (na což je samozřejmě 10 mega “kanón na vrabce”). Lze dělat i širokoúhlý formát 9×16 pro prohlížení na TV obrazovce. Přístroj tedy nabízí bohatý výběr formátů: 3648 x 2736, 3600 x 2400, 3584 x 2016, 3264 x 2448, 3248 x 2160, 3072 x 1728, 2560 x 1920, 2560 x 1712, 2048 x 1536, 2048 x 1360, 1920 x 1080, 1600 x 1200. Snímky se ukládají na karty SD nebo MMC ve formátu JPEG a RAW (už ne TIFF), video 848 x 480, 640 x 480, 320 x 240 – 30 a 10 sn./s se zvukem je ve formátu MOV.

Objektiv je Leica DC Vario-Elmarit s rozsahem 35-420 mm a světelností F 2,8-3,7, samozřejmě (velmi dobře) stabilizovaný. Ostří od 30 cm, v makru od 5 cm, závit pro filtry má 55 m průměr.

Nastavení expozice je zonální, priorita středu a bodové. Citlivost se pohybuje po škále 80, 100, 200, 400, 800, 1600, 3200 ISO, závěrka má časy od 60 sec do 1/2000 sec. Expoziční režimy jsou automatický, programový, s prioritou času/clony a plný manuál. Scénické režimy jsou portrét, sport, noční scéna, noční portrét, ohňostroj, párty, sníh, autoportrét, potraviny, sekvenční režim, dítě 1, dítě 2, pleť, svíčka, hvězdná obloha a krajina. Vyvážení bílé má pět předvoleb a dvě pozice pro ruční nastavení.

LCD displej je výklopný dvoupalcový s 207 tisíci pixely.

Už z tohoto výčtu je vidět, že přístroj nabízí skutečně “profi” výbavu a však taky je určen mlsalům, jak by se dal přeložit německý výraz “fajnšmekr”. Jeho vybavení funkcemi umožňuje plnou kontrolu nad obrazem. Rozsah zoomu je ohromný, 420 mm ekv. je skutečně hodně “dlouhé sklo” a komu by se ohnisko ekv. 35 mm zdálo málo, lze přikoupit konvertor (4700 Kč), který ohnisko srazí na cca 25 mm ekv. (kdežto telekonvertor nás dostane v krajním případě přes 700 mm ekv.). Desetimegové rozlišení a tato výbava ho předurčuje k vážnému focení, pro rodinné dokumentování Pepíčka u dortu nemá smysl.

 
  Vlevo je slot pro kartu, vlevo od něho čtyřcestný volič, na obrázku vpravo jsou konektory a vedle nich ovládání ostření



Ovládání a menu
Přirozeně že takto vybavený přístroj předpokládá určité znalosti a ovládání není zcela jednoduché.
Přístroj s e zapíná šoupětem na horní stěně. Vypínač je řešen tak, aby nebylo možno přístroj samovolně zapnout, přitom ale se snadno nahmatá a je tedy vždy po ruce. Blíže spoušti je tlačítko pro sériové focení (dva snímky za vteřinu) a pro stabilizaci obrazu. Zde je třeba připomenout, že nic není zadarmo a že i stabilizátor si nechá za práci zaplatit – elektrickým proudem, proto v nouzi je dobře ho vypnout.

Vedle těchto tlačítek je kruhový volič, na kterém najdeme základní dělení.
Automatický režim je pro naprosté laiky. V tomto režimu nelze nijak ovlivňovat výsledek, dá se nastavit poměr stran, rozlišení a kvalita, případně lze nastavit korekci pro přídavný konvertor (širokoúhlý nebo tele).
Scény znamenají přednastavené korekce pro různé situace: Oslava (umělé osvětlení), Portrét, Sport, Noční scéna, Noční portrét, Ohňostroj, Párty, Sníh, Autoportrét, Potraviny, Sekvenční režim, Dítě 1, Dítě 2, Pleť, Svíčka, Hvězdná obloha, Krajina. Příjemná je nápověda – uživatel najde vysvětlení, k čemu se který režim používá.
Video má také samostatný vstup na kruhovém voliči.
CSTM znamená “custom”, tedy uživatelské nastavení. Má tři složky, v každém lze nastavit kompletní sadu nastavení pro různé příležitosti, takže například by si někdo mohl v režimu program navolit parametry pro focení v žárovkovém osvětlení s vysokou citlivostí a měl by toto nastavení vždy pohotově a nemusel pak nic nastavovat a hlavně – pamatovat si, že má bílou na žárovku a pod.
Přehrávání zpřístupňuje náhledy nafocených snímků.
PASM je ta oblast, kterou asi budou majitelé tohoto přístroje užívat nejčastěji. Program je automatický režim s možností ovlivnění parametrů, shutter a aperture (S a A) jsou automatické režimy s prioritou času, respektive clony a manual je ručně nastavitelná expozice.

Zoom se ovládá ručně. To je velká výhoda u tohoto dvanáctinásobného zoomu, protože rychlost zoomování plně závisí na vůli uživatele.
Ostření je velmi zajímavě řešeno. Jeho nastavení je vlevo na boku přístroje, resp. na pouzdru objektivu. Zde je volba pro běžný autofokus, makro, a manuální ostření, přičemž ostřicí kroužek je na objektivu, dosti široký a dobře nahmatatelný. Jakmile jím pohneme, v hledáčku se objeví “lupa”, tedy zvětšená část a obrazu pro lepší ostření a tu navíc můžeme posouvat libovolně po ploše obrazu. Co ale je mimořádně vtipné je tlačítko pro okamžité zaostření, to je vysloveně “profi” prvek: najedeme středem na objekt, který má být ostrý, tímto tlačítkem zaostříme a pak už se o rovinu zaostření nestaráme – stiskem spouště si ji nepřemístíme. Pro poučeného člověka bude to asi hodně používaná funkce.

Na zadní stěně je nahoře uzávěr ostření, přepínání EVF hledáček / LCD displej, dále pak režim displeje: holý obraz, s údaji, s histogramem a s vodítky pro lepší nastavení svislic a horizontál. Následuje funkční tlačítko, jímž se nastavují způsoby autofokusu a měření, vyvážení bílé a citlivost, rozlišení a kvalita obrazu. Velmi užitečné tlačítko, které jistě bude hodně oblíbené a používané. Dole je koš.
Čtyřcestný volič je řešen jako pětice tlačítek v kruhu. Středem volíme menu a je to zároveň potvrzovací tlačítko, nahoře je exp. kompenzace, vlevo samospoušť, vpravo blesk, dole okamžitý náhled.

Menu má oproti jmenovaným ovládacím prvků málo co dodat. Je možné ho nastavit česky, jak víme. Jsou zde vychytávky, jako například nastavené,jestli chceme kompenzaci expozice ovlivňovat předním nebo zadním rollerem, je tu ovládání barevných efektů a pod ne moc přitažlivým názvem NASTAVENÍ SNÍMKU najdeme užitečné parametry pro kontrast, doostření, sytost a omezení šumu.
Zde se dostaneme také ke známé panasonické vychytávce “animace”, kdy si vyrobíme animovaný gif. Je to spíše na hraní než k velkému užitku, ale hezké to rozhodně je.
Setup je docela běžný, nastavíme v něm živý histogram, což vřele doporučuji.

Jak se s ním fotí
V minulosti jsem EVF Panasonicům vytýkal pomalost. To rozhodně neplatí pro tento model. Start za 0,6 sec, s namáčknutím 0,1 sec zpoždění, bez namáčknutí za 0,6 sec, v manuálním režimu také prakticky okamžitá expozice. Dokonce se na webu uvádí, že i toto zpoždění se spíše pocitové a vyplývá z překreslování displeje, kdežto skutečná expozice se odehraje ještě dříve. Proto doporučuji používat manuální ostření s ručním nastavením ostrosti: pro živé snímky si nastavíte rovinu ostrosti a pak už se nemusíte o nic starat. S rollerem nastaveným na expoziční kompenzaci a druhým rollerem na proměnu kombinace clona/čas je to velice operativní přístroj, velmi vhodný pro živou fotografii. Jediná mrzutá věc je poměrně pomalé sériové focení, dvě okna za vteřinu není důvod k chlubení.

Obrazová kvalita je vysoká, oceníme ji hlavně za pěkného počasí. Živá barevnost, trochu se sklonem k přepalům v důsledku nižšího dynamického rozsahu. Proto je třeba pracovat s expoziční kompenzací a nastavením na -0.3 za pěkného počasí rozhodně nic nezkazíme. Přirozeně že problémy nastávají při vyšším ISO, nabízená citlivost 3200 je sotva použitelná, smiřme se s tím, že co se šumu týče nebudou ještě dlouho tyto fotoaparáty se snímačem 7.18 x 5.32 mm velkým konkurovat zrcadlovkám se snímačem třeba 22.2 x 14.8 mm. Optický stabilizátor je vynikající, opravdu lze bez velkých obav jít do oblastí pod 1/30 sec i s objektivem vyzoomovaným na maximum. Na jedno nabití jsem pořídil 480 snímků, i to je velmi dobrá vizitka tohoto přístroje.

Shrnutí
Leica V LUX 1 je kompakt s elektronickým hledáčkem se širokorozsahovým (1:12) vysoce světelným opticky stabilizovaným zoomem a desetimegovým snímačem. Je rozsáhle funkčně vybaven a je určen poučeným fotoamatérům, kteří z nějakých důvodů nechtějí jít do jednooké zrcadlovky. Odpovídá modelu Panasonic Lumix DMC-FZ50K, liší se od něho detaily firmwaru. Cena přesahuje 20 tisíc (leden 2007), což je o víc než 5 tisíc víc než kolik stojí odpovídající Panasonic. Platí se za prestižní značku a nutno říci, že značce Leica tento aparát věru nedělá hanbu.

Pro a proti:

Pro:
širokorozsahový zoom se stabilizátorem
Vynikající ovladatelnost
Prestiž značky
Proti:
ne moc dobře řešení redukce šumu
vysoká cena

Ukázky:
1,2 rozsah zoomu, 2-6 pěkné počasí, 7 pošmourno, 8 rozsah jasů, 9,10 protisvětlo, 11 800 ISO, 12 při 1600 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Panasonic se stal v poslední době nejvýznamnějším výrobcem ultrazoomových přístrojů s elektronickým hledáčkem a za svoje postavení vděčí především kvalitě optických stabilizátorů a v neposlední řadě i optice Leica. Takže je celkem logické, že nabízí svoji vlajkovou loď této flotily i pod jménem Leica. Tento desetimegový přístroj s opticky stabilizovaným objektivem s rozsahem 1:12 je ovšem podstatně dražší než prakticky identická varianta s názvem Panasonic: nicméně vlastník se může pyšnit červeným terčíkem Leica a tento odznak elitního klubu se nerozdává zadarmo. Našince navíc potěší i české menu.

Jaký je a komu je určen

 
 
 
 
 
  Leica V LUX 1


Přístroj vypadá na první pohled jako jednooká zrcadlovka a je dokonce i větší a těžší, než některé z nich. Měří 141 x 86 x 142 mm a váží 734 gramů. Jeho srdce tvoří CCD s úhlopříčkou 1/1,8´´ od Matsushity, procesor je Venus Engine III. Přístroj má 10,4 milionů pixelů fyzicky, 10,1 efektivně. Rozložení pixelů je v poměru 4:3 ale lze přepnout na poměr 3:2, což vyhovuje především těm, kdo chtějí dělat fotky s cílem kopírovat je na pohlednicový formát 10×15 (na což je samozřejmě 10 mega “kanón na vrabce”). Lze dělat i širokoúhlý formát 9×16 pro prohlížení na TV obrazovce. Přístroj tedy nabízí bohatý výběr formátů: 3648 x 2736, 3600 x 2400, 3584 x 2016, 3264 x 2448, 3248 x 2160, 3072 x 1728, 2560 x 1920, 2560 x 1712, 2048 x 1536, 2048 x 1360, 1920 x 1080, 1600 x 1200. Snímky se ukládají na karty SD nebo MMC ve formátu JPEG a RAW (už ne TIFF), video 848 x 480, 640 x 480, 320 x 240 – 30 a 10 sn./s se zvukem je ve formátu MOV.

Objektiv je Leica DC Vario-Elmarit s rozsahem 35-420 mm a světelností F 2,8-3,7, samozřejmě (velmi dobře) stabilizovaný. Ostří od 30 cm, v makru od 5 cm, závit pro filtry má 55 m průměr.

Nastavení expozice je zonální, priorita středu a bodové. Citlivost se pohybuje po škále 80, 100, 200, 400, 800, 1600, 3200 ISO, závěrka má časy od 60 sec do 1/2000 sec. Expoziční režimy jsou automatický, programový, s prioritou času/clony a plný manuál. Scénické režimy jsou portrét, sport, noční scéna, noční portrét, ohňostroj, párty, sníh, autoportrét, potraviny, sekvenční režim, dítě 1, dítě 2, pleť, svíčka, hvězdná obloha a krajina. Vyvážení bílé má pět předvoleb a dvě pozice pro ruční nastavení.

LCD displej je výklopný dvoupalcový s 207 tisíci pixely.

Už z tohoto výčtu je vidět, že přístroj nabízí skutečně “profi” výbavu a však taky je určen mlsalům, jak by se dal přeložit německý výraz “fajnšmekr”. Jeho vybavení funkcemi umožňuje plnou kontrolu nad obrazem. Rozsah zoomu je ohromný, 420 mm ekv. je skutečně hodně “dlouhé sklo” a komu by se ohnisko ekv. 35 mm zdálo málo, lze přikoupit konvertor (4700 Kč), který ohnisko srazí na cca 25 mm ekv. (kdežto telekonvertor nás dostane v krajním případě přes 700 mm ekv.). Desetimegové rozlišení a tato výbava ho předurčuje k vážnému focení, pro rodinné dokumentování Pepíčka u dortu nemá smysl.

 
  Vlevo je slot pro kartu, vlevo od něho čtyřcestný volič, na obrázku vpravo jsou konektory a vedle nich ovládání ostření



Ovládání a menu
Přirozeně že takto vybavený přístroj předpokládá určité znalosti a ovládání není zcela jednoduché.
Přístroj s e zapíná šoupětem na horní stěně. Vypínač je řešen tak, aby nebylo možno přístroj samovolně zapnout, přitom ale se snadno nahmatá a je tedy vždy po ruce. Blíže spoušti je tlačítko pro sériové focení (dva snímky za vteřinu) a pro stabilizaci obrazu. Zde je třeba připomenout, že nic není zadarmo a že i stabilizátor si nechá za práci zaplatit – elektrickým proudem, proto v nouzi je dobře ho vypnout.

Vedle těchto tlačítek je kruhový volič, na kterém najdeme základní dělení.
Automatický režim je pro naprosté laiky. V tomto režimu nelze nijak ovlivňovat výsledek, dá se nastavit poměr stran, rozlišení a kvalita, případně lze nastavit korekci pro přídavný konvertor (širokoúhlý nebo tele).
Scény znamenají přednastavené korekce pro různé situace: Oslava (umělé osvětlení), Portrét, Sport, Noční scéna, Noční portrét, Ohňostroj, Párty, Sníh, Autoportrét, Potraviny, Sekvenční režim, Dítě 1, Dítě 2, Pleť, Svíčka, Hvězdná obloha, Krajina. Příjemná je nápověda – uživatel najde vysvětlení, k čemu se který režim používá.
Video má také samostatný vstup na kruhovém voliči.
CSTM znamená “custom”, tedy uživatelské nastavení. Má tři složky, v každém lze nastavit kompletní sadu nastavení pro různé příležitosti, takže například by si někdo mohl v režimu program navolit parametry pro focení v žárovkovém osvětlení s vysokou citlivostí a měl by toto nastavení vždy pohotově a nemusel pak nic nastavovat a hlavně – pamatovat si, že má bílou na žárovku a pod.
Přehrávání zpřístupňuje náhledy nafocených snímků.
PASM je ta oblast, kterou asi budou majitelé tohoto přístroje užívat nejčastěji. Program je automatický režim s možností ovlivnění parametrů, shutter a aperture (S a A) jsou automatické režimy s prioritou času, respektive clony a manual je ručně nastavitelná expozice.

Zoom se ovládá ručně. To je velká výhoda u tohoto dvanáctinásobného zoomu, protože rychlost zoomování plně závisí na vůli uživatele.
Ostření je velmi zajímavě řešeno. Jeho nastavení je vlevo na boku přístroje, resp. na pouzdru objektivu. Zde je volba pro běžný autofokus, makro, a manuální ostření, přičemž ostřicí kroužek je na objektivu, dosti široký a dobře nahmatatelný. Jakmile jím pohneme, v hledáčku se objeví “lupa”, tedy zvětšená část a obrazu pro lepší ostření a tu navíc můžeme posouvat libovolně po ploše obrazu. Co ale je mimořádně vtipné je tlačítko pro okamžité zaostření, to je vysloveně “profi” prvek: najedeme středem na objekt, který má být ostrý, tímto tlačítkem zaostříme a pak už se o rovinu zaostření nestaráme – stiskem spouště si ji nepřemístíme. Pro poučeného člověka bude to asi hodně používaná funkce.

Na zadní stěně je nahoře uzávěr ostření, přepínání EVF hledáček / LCD displej, dále pak režim displeje: holý obraz, s údaji, s histogramem a s vodítky pro lepší nastavení svislic a horizontál. Následuje funkční tlačítko, jímž se nastavují způsoby autofokusu a měření, vyvážení bílé a citlivost, rozlišení a kvalita obrazu. Velmi užitečné tlačítko, které jistě bude hodně oblíbené a používané. Dole je koš.
Čtyřcestný volič je řešen jako pětice tlačítek v kruhu. Středem volíme menu a je to zároveň potvrzovací tlačítko, nahoře je exp. kompenzace, vlevo samospoušť, vpravo blesk, dole okamžitý náhled.

Menu má oproti jmenovaným ovládacím prvků málo co dodat. Je možné ho nastavit česky, jak víme. Jsou zde vychytávky, jako například nastavené,jestli chceme kompenzaci expozice ovlivňovat předním nebo zadním rollerem, je tu ovládání barevných efektů a pod ne moc přitažlivým názvem NASTAVENÍ SNÍMKU najdeme užitečné parametry pro kontrast, doostření, sytost a omezení šumu.
Zde se dostaneme také ke známé panasonické vychytávce “animace”, kdy si vyrobíme animovaný gif. Je to spíše na hraní než k velkému užitku, ale hezké to rozhodně je.
Setup je docela běžný, nastavíme v něm živý histogram, což vřele doporučuji.

Jak se s ním fotí
V minulosti jsem EVF Panasonicům vytýkal pomalost. To rozhodně neplatí pro tento model. Start za 0,6 sec, s namáčknutím 0,1 sec zpoždění, bez namáčknutí za 0,6 sec, v manuálním režimu také prakticky okamžitá expozice. Dokonce se na webu uvádí, že i toto zpoždění se spíše pocitové a vyplývá z překreslování displeje, kdežto skutečná expozice se odehraje ještě dříve. Proto doporučuji používat manuální ostření s ručním nastavením ostrosti: pro živé snímky si nastavíte rovinu ostrosti a pak už se nemusíte o nic starat. S rollerem nastaveným na expoziční kompenzaci a druhým rollerem na proměnu kombinace clona/čas je to velice operativní přístroj, velmi vhodný pro živou fotografii. Jediná mrzutá věc je poměrně pomalé sériové focení, dvě okna za vteřinu není důvod k chlubení.

Obrazová kvalita je vysoká, oceníme ji hlavně za pěkného počasí. Živá barevnost, trochu se sklonem k přepalům v důsledku nižšího dynamického rozsahu. Proto je třeba pracovat s expoziční kompenzací a nastavením na -0.3 za pěkného počasí rozhodně nic nezkazíme. Přirozeně že problémy nastávají při vyšším ISO, nabízená citlivost 3200 je sotva použitelná, smiřme se s tím, že co se šumu týče nebudou ještě dlouho tyto fotoaparáty se snímačem 7.18 x 5.32 mm velkým konkurovat zrcadlovkám se snímačem třeba 22.2 x 14.8 mm. Optický stabilizátor je vynikající, opravdu lze bez velkých obav jít do oblastí pod 1/30 sec i s objektivem vyzoomovaným na maximum. Na jedno nabití jsem pořídil 480 snímků, i to je velmi dobrá vizitka tohoto přístroje.

Shrnutí
Leica V LUX 1 je kompakt s elektronickým hledáčkem se širokorozsahovým (1:12) vysoce světelným opticky stabilizovaným zoomem a desetimegovým snímačem. Je rozsáhle funkčně vybaven a je určen poučeným fotoamatérům, kteří z nějakých důvodů nechtějí jít do jednooké zrcadlovky. Odpovídá modelu Panasonic Lumix DMC-FZ50K, liší se od něho detaily firmwaru. Cena přesahuje 20 tisíc (leden 2007), což je o víc než 5 tisíc víc než kolik stojí odpovídající Panasonic. Platí se za prestižní značku a nutno říci, že značce Leica tento aparát věru nedělá hanbu.

Pro a proti:

Pro:
širokorozsahový zoom se stabilizátorem
Vynikající ovladatelnost
Prestiž značky
Proti:
ne moc dobře řešení redukce šumu
vysoká cena

Ukázky:
1,2 rozsah zoomu, 2-6 pěkné počasí, 7 pošmourno, 8 rozsah jasů, 9,10 protisvětlo, 11 800 ISO, 12 při 1600 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12