Do arény plnoformátových systémových kompaktů vtrhla Leica SL. Zaslouží si přízvisko Panzer Leica – je to hodně velký, hodně těžký a hodně bytelný přístroj. V kovovém hliníkovém těle je snímač 24 x 36 mm s 24 miliony body, příbuzný kompaktu s pevným sklem Leica Q (nemá ale stabilizaci – ta je v objektivu, nikoli na čipu, jako na Leica Q), sekundovaný procesorem Maestro II. Má 2gigovou vyrovnávací paměť, takže je schopný snímat rychlostí 11 oken za vteřinu. Video natáčí buď na 4K, nebo na full HD – materiál se ukládá na SD karty, přístroj má dva sloty. Rozsah časů je od 30 sec do 1/8000 sec, ISO dosahuje až hodnoty 50000. Dodáván bude se stabilizovaným objektivem Leica Vario-Elmarit 24-90/2.8-4, příští rok přijde ještě 90-280/2.8-4.0 a 50/1.4. a další čtyři budou následovat, bajonet je Leica T, takže podle tiskové zprávy bude možno bez adaptéru používat všech Leica T objektivů. S adaptérem lze používat objektivy Leca S, M a R jakož i objektivy jiných výrobců, bezpochyby bez autofokusu. Displej je třípalcový, dotykový a vyklápěcí, ovládání je podobné středoformátovým přístrojům, podle mého názoru odpudivé až nepřátelské, ale to je tím, že nemám ten návyk. Fotky ukládá – i simultánně na dvě karty – v JPEG a univerzálním rawovém DNG formátu.
Senzační – bez přehánění – je hledáček s rozlišením 4.4 mega, tedy je to skoro dvojnásobek, než mají nejkvalitnější dnes používané EVF. Navíc je hledáček vybaven EyeRes systémem. Bombová je i cena – tělo 7450 dolarů, objektiv 5000 dolarů, takže sada vyjde na pěkných 12450 tisíc dolarů. Překvapující je objektiv, že „za ty prachy“ nemá průběžnou světelnost v celém rozsahu zoomu.
Oznámení ceny vyvolalo na webu trochu rozruchu. Jenže z cenami nelze spojovat nějakou spravedlnost – záleží na tom, kolik lidí bude schopno a ochotno takovou cenu zaplatit. No a protože Leica je pro specifické publikum něco jako božstvo, ono se jich jistě najde dost.
