To snad není možný a vida, možné je všechno. I digitální fotoaparát bez displeje a bez menu. Nabízí ho Leica coby model M-D. Prohlédněme si, co (ne)nabízí. V ruce ho nemám, info čerpám, z leičí stránky . Přístroj skutečně nemá displej a clona, čas a ISO se nastavují ručně na mechanických ovládacích prvcích. Zajímalo by mě, zdali se dají nastavit mezihodnoty. Sice je hezké, že Leica vzpomíná na časy analogu, kdy jsme s napětím čekali, „jak to vyjde“, ovšem film byl pružnější než digi a tam nějaké jedno EV bylo jako milimetr pro zedníka. Tím že zrušil displej poutá výrobce fotografovu pozornost na objekt – cituji skoro doslova.
Procesor je Maestro, čip je 24megový full frame, obrázky se ukládají v DNG.
Na přední straně dokonce chybí charakteristický červený terčík.
Závěrka je naprosto tichá a lze fotit dva obrázky za vteřinu, v režimu série tři fotky za vteřinu.
Tolik tedy víme. Nicméně, všimněme si rolleru vpravo nahoře na zadní straně, takže ono tam přece jen něco půjde našimrat, třeba ty mezičasy a korekce expozice.
Můj názor na to? Když tedy retro, tak tedy Leica Monochrom, to je moje kamera snů. Třeba se i tato věc v režimu monochrom objeví, jakkoli chápu, že to není nic jednoduchého. Ne že by černobíle neuměly fotit i mobily, ale vždy to jde přes RGB siltry. Kdežto monochromatická Leica ty filtry vůbec nemá. Psal jsem o ní před třemi lety, pokud byste si chtěli zavzpomínat.
