Nebývá často, že mám příležitost aspoň osahat zbrusu novou kameru a s touto Leicou se mi to poštěstilo. Slovo poštěstilo nepoužívám s nadsázkou, je to přístroj opravdu náramný. Nejsem leikař a mé dosavadní kontakty byly velmi opatrné. Bezvýhradně jsem byl nadšený až z přístroje Leica Q, to je plnoformát s pevným objektivem 28/1.7. Potkal jsem i přístroje Leica s formátem APS-C, nicméně nadšení analogické tomu z kvéčka ve mně vzbuzuje až tento model CL. Oni mají v reklamním videu odkaz na Oskara Barnaca a jeho původní Leicu a když jsem to viděl poprvé, řekl jsem si, že jde o nadsázku. Ale nejde.
Z téhle Leicy máte opravdu pocit toho bezprostředního focení spolehlivým a odolným přístrojem: jistě, je tu řada M, ovšem pro dnešní generaci (počínaje mým ročníkem 1945) je prostě to manuální ostření těžký handicap. Zde je ostření automatické – a funguje to samozřejmě při všech osmi zatím nabízených objektivech. Pokud jde o specifikace, zopakuji, že jde o 24megovou bezzrcadlovku s výměnnými objektivy (bajonet T). Procesor je Maestro II (ve kvéčku je původní Maestro). Zaostřovacích bodů je 49, ostření je na kontrast. Rozsah závěrky je od 30 ses do 1/8000 (mechanická závěrka) a 1/25000 elektronická (kupodivu předchozí TL2 model má max. 40 tisíc). Je zde vestavěný elektronický hledáček 2,4 mega se 100% krytím obrazu, displej LCD je třípalcový pevný dotykový jednomegový. Sériové focení je 10 oken/sec. Nemá to vestavěný blesk, je zde připojení přes sáňky. Video je až 4K / 30 fps, zápis na karty formátu SD až po UHS II. Dálkové ovládání s mobilu přes wi-fi. Napájení lithiovou baterkou, vydrží 220 obrázků. Rozměry jsou 131 x 78 x 45 mm, váha 403 g.
To vše si vyčtete všude ze specifikací, tady jen pro úplnost a pořádek.
Celkový dojem
Je to Leica a ta se nikdy nepodbízí. Je to poměrně velký přístroj, já měl v ruce osazení 23 mm/2.0 Summicronem, od včerejška je k disposici 18 mm Elmarit, který je plochý a asi bude s tímto tělem hojně prodávaný. Je tu zachovaný tradiční design, tedy žádné úchopy a opěrky pro palec, je to strohý tvar, dokonalá matná čerň. Nahoře spoušť s vypínačem, na hraně horního panelu dva ovládací prvky, kolečka s tlačítkem uprostřed. Kombinací tlačítek a koleček ovládáme to, co je třeba ovládnout. První mimořádnost: v plně automatickém režimu lze korigovat expozici, dokonce lhostejno zda prvním či druhým kolečkem. V ostatních režimech je třeba si zvyknout, kterým kolečkem se co dělá, v P režimu se pravým kolečkem dá měnit poměr času a clony. Trochu vnímám jako nepříjemnost, že v režimech priority clony / času je korekce clony na levém kolečku, tedy tom vzdálenějším po rohu – není to tak dobře pod palcem.
Menu není uživatelsky moc příjemné a také Fn menu není zrovna moc vstřícné, má sice osm možností, ale ukazuje vždy jen jednu. Co je naopak velmi přívětivé, je LCD stavový displej na horní stěně.
Skvělý je pohled do hledáčku. Sice to není čtyřmegový EVF jako má Q model, ale má velké zvětšení, takže vidíme jasný a ostrý obraz bez chvění a zpoždění. Ostření je bleskové a zpoždění spouště je fyziologicky nepostřehnutelné. Krátce a dobře, když to vezmete do ruky, je to poněkud nepohodlné a je to hodně retro, ale to k Leice patří. Máte pocit klasického kinofilmového aparátu s velkým hledáčkem, v němž vidíte všechno co potřebujete vidět. Lze do něho nacvaknout vodováhu a histogram, ten je šikovně umístěný do levého horního rohu, takže neruší. Ze spánku se probouzí okamžitě a to opravdu není samozřejmost – i když tedy přístroj nevypnete, je pořád připraven k práci a obraně vlasti. Ve specifikacích je hrozivě nízký počet obrázků na jedno nabití, 220 – to opravdu není nic moc. To jsem nemohl ověřit, neměl jsem přístroj dost dlouho, v republice je jeden kus a ten prodali ještě dřív, než jsem ho stačil do Leica centra ve Foto Škoda ve Vodičkově ulici v Praze vrátit.
Obrazová kvalita
Zkoumal jsem to s touo výhradou, že jsem nemohl jít do extrémních podmínek – zvláště pak do velkých kontrastů. To bývá kámen úrazu. Fotil jsem tedy za pošmourného a mírně slunečného počasí.
Přístroj ukládá v RAW – DNG a JPEG. Pouze Leica a Pentax používá DNG, takže včera zveřejněný foťák – a jeho RAW jsem okamžitě otevřel v Photoshopu a jeho Camera Raw. JPEG se dá volit podle velikosti, nikoli podle stupně komprese, jako velký, střední a malý, já fotil velký, 24 mega. Rozdíl mezi fotkou vyvolanou z RAW a otevřenou z JPEG je zřetelný – tohle je 100% výřez z rohu, vlevo je JPG, vpravo export z RAW:
Kresba je skvělá a je to pochopitelně zásluha použitého objektivu Summicron, ten je na Leica poměry za hubičku, stojí jenom 45 tisíc. Optické vady nejsou postřehnutelné. Zde je nepostřehnutelná soudková vada.
Summicron bez problému ustál slunce v záběru, nikde žádné reflexy.
Oblíbená je otázka šumu. Zde je srovnání 100% výřezu při 800, 1600, 3200 a 6400 ISO. Přijatelná hodnota je 3200, o další stupeň už je to slabeso.
Vyzkoušel jsem ale i těch 50 tisíc. Šum tam byl, ale pozoruhodně ostrý, takže fotka vypadala docela přijatelně. Takto je to rovnou z JPEG:
V Camera Raw se dá šum do značné míry odstranit. Tady ale poznamenejme, že 50 tisíc ISO je snová hodnota i pro profi plnoformátové zrcadlovky, limit použitelnosti (s bídou) zde bývá 12800 ISO,
Leica má zásadu nezahlcovat uživatele funkcemi. Aplikuje ji i na modelu CL. Máte tu všechno co je třeba, máte možnost ukládat uživatelská nastavení, ale jak řečeno, nedá se ovlivňovat ani stupeň komprese. Proč taky, že… V tom je právě ten koncept: Leica nabízí jen to, co potřebujete a moc toho v praxi nepotřebujete.
Pozoruhodná je program line. To je přednastavený průběh reagování na pokles světelné hladiny v automatickém režimu. Přístroj se tu chová trochu jako mobil v tom smyslu, že se nebojí maximální světelnosti nebo aspoň malé clony, čili nesnaží se udržet optimum kresby, jež je vždycky někde kolem F8.0. Při poklesu světla eventuálně stáhne čas na 1/60, ale statečně se snaží ho držet na 1/125 a bez rozpaků zvedá ISO. Ani se nenadějete a jste na 2000 ISO a pořád tam máte 1/60. Pod tu 1/60 nejde – i za cenu podexpozice. Zastaví se na 6400 ISO a podle nálady vás na plnou světelnost obdaří 1/60 nebo 1/125. Mně je to velmi sympatické, protože i ta 1/60 se dá jakž takž při krátkém ohnisku udržet. Vzhledem k tomu, že je tu k disposici nevtíravý a dobře čitelný histogram a expozici lze korigovat i při plně automatickém režimu, není třeba se automatického režimu bát – tato program line vás do žádných osmin vteřiny nezatáhne.
Shrnutí
Leica CL je první model této značky, kdy si neříkám: dobrý, kdyby tohle nebo tamto. Tohle je prostě skvělý model bezzrcadlovky s objektivy bajonetu T, kde dnes už máte osm skel od zoomu 11-23/3.5-4.5 širokáče po 55-135/3.5-4.5 teleobjektivu. Převládají pevná ohniska, 18, 23, 35 a makro 60. Černá 18ka mu bude jistě slušet. Je to exkluzivní produkt pro specifický okruh zájemců. Profesionál si ji nejspíš nekoupí, leda ten hodně úspěšný, pro radost. Je pro poučeného a fotografie znalého milovníka high-tech vymožeností. Naprosto si nemyslím, že jde o snobismus – je to radost s preciznosti, solidnosti, z vysokého a objektivy jsou v ceně výkonu, a za to vše jsou tito lidé ochotni zaplatit i vyšší cenu. Tělo přijde na 65 tisíc, objektivy od 45 do cca 60 tisíc. Je to hodně, ale faktor radosti je nevyčíslitelný.
Ukázky:
Poslední fotka je při 2000 ISO – ze zkoušky program line.
| 1 |
 |
2 |
 |
| 3 |
 |
4 |
 |
| 5 |
 |
6 |
 |
| 7 |
 |
8 |
 |
| 9 |
 |
10 |
 |
| 11 |
 |
12 |
 |
| 13 |
 |
14 |
 |
| 15 |
 |
16 |
 |
| 17 |
 |
18 |
 |
