 Předseda správní rady doktor Josef Spichtig oznámil, že firma navýšila kapitál emisí 13,5 miliónů nových akcií, což vynesl 22,9 miliónů eur. Došlo k dalším ekonomickým krokům, především úsporným opatřením. To vše vede k optimistickému očekávání mírného zisku v roce 2007.
V této situaci kupuje Leica 51% švýcarského výrobce studiových fotoaparátů Sinar. I to je další výrobce, který stojí především na klasické, analogové fotografii. Přirozeně že vyrábí i digitální přístroje, ovšem jejich cena je zřejmě těžko překročitelný limit. Také Leica před lety koketovala s výrobou studiových přístrojů vybavených digitální stěnou. Težko čekat, že ze spojení těchto dvou klasiků vejde nějaká nová progresivní technologie cenově dostupných velkoformátových přístrojů: velikost čipů do digitálních stěn bude vždy znamenat těžko únosnou finanční zátěž. Pro Leicu je daleko důležitější a perspektivnější spolení s Matsushitou, tedy s Panasonicem. Přirozeně, že největší prestiž jí vynese model M8, „čistá Leica“ s dálkoměrným, samozřejmě ručním ostřením a mechanickou závěrkou. Vynese jí obdiv, ale asi ne moc zákazníků, pro něž bude cena nad 100 tisíc korun neúnosná, tím spíš, že dálkoměrný systém ostření vyžaduje bystré oči mladých lidí a ti obvykle nebudou mít sto tisíc korun na nákup přístroje od značky, která byla na vrcholu slávy před padesáti lety. Významnější budou přístroje, které jsou deriváty Lumixů od Panasonicu, jako je D-LUX 3, V-LUX+ a také zrcadlovka Digilux 3, který vychází z Olympusu E 330 a z jeho „čtyřtřetinového“ systému. Přístroj má upravený design – pracoval na něm berlínský profesor Achim Heine. |
| Předseda správní rady doktor Josef Spichtig oznámil, že firma navýšila kapitál emisí 13,5 miliónů nových akcií, což vynesl 22,9 miliónů eur. Došlo k dalším ekonomickým krokům, především úsporným opatřením. To vše vede k optimistickému očekávání mírného zisku v roce 2007.
V této situaci kupuje Leica 51% švýcarského výrobce studiových fotoaparátů Sinar. I to je další výrobce, který stojí především na klasické, analogové fotografii. Přirozeně že vyrábí i digitální přístroje, ovšem jejich cena je zřejmě těžko překročitelný limit. Také Leica před lety koketovala s výrobou studiových přístrojů vybavených digitální stěnou. Težko čekat, že ze spojení těchto dvou klasiků vejde nějaká nová progresivní technologie cenově dostupných velkoformátových přístrojů: velikost čipů do digitálních stěn bude vždy znamenat těžko únosnou finanční zátěž. Pro Leicu je daleko důležitější a perspektivnější spolení s Matsushitou, tedy s Panasonicem. Přirozeně, že největší prestiž jí vynese model M8, „čistá Leica“ s dálkoměrným, samozřejmě ručním ostřením a mechanickou závěrkou. Vynese jí obdiv, ale asi ne moc zákazníků, pro něž bude cena nad 100 tisíc korun neúnosná, tím spíš, že dálkoměrný systém ostření vyžaduje bystré oči mladých lidí a ti obvykle nebudou mít sto tisíc korun na nákup přístroje od značky, která byla na vrcholu slávy před padesáti lety. Významnější budou přístroje, které jsou deriváty Lumixů od Panasonicu, jako je D-LUX 3, V-LUX+ a také zrcadlovka Digilux 3, který vychází z Olympusu E 330 a z jeho „čtyřtřetinového“ systému. Přístroj má upravený design – pracoval na něm berlínský profesor Achim Heine. |
