Nezařazené

Kýč jak bič

Máme se stydět za PŘÍLIŠ HEZKÉ fotky? Ale kdepak. Styďme se za mrzkosti, které provedeme, a na hezké fotce není nic mrzkého. Mimoděk si vybavuju debatu o tom, zdali se smí fotit západ slunce… A co zasněžený hrad na azurovém pozadí nebe s dekorativními mraky? Učiněná hrůza…

Teď ale vážně, k věci. Někdy se okolnosti – kupodivu – vyvrbí v náš prospěch. Nebývá to často! Takže se stalo minulý pátek, že jsem byl se svou paní v Norimberku a v noci byla chumelenice a dopoledne svítilo sluníčko a asi dvě hodiny to vydrželo se vším všudy, s modrou oblohou. Vypravili jsme se tedy na hrad a ten vypadal takhle:

Za takových okolností se to nedá zkazit…

Takže do třetice:

Budiž… ale pobavme se o technice. Fotil jsem to kompaktem, tedy dobrým kompaktem Panasonic GF1 s pancake objektivem 20 mm pevné ohnisko. Fotil jsem to v RAW a neupravený výsledek vypadal takto:

Jak vidíte, snímek zdaleka není tak spektakulární! Ano, pomohl by polarizační filtr, nicméně mám proti filtrům všeho druhu takřka odpor. Proč polarizační filtr, když v konverzi z RAW dosáhnu prakticky stejného efektu?

A kdybych chtěl opravdu hodně zlobit, aplikoval bych na fotku jeden z filtrů nabízených v sadě Topaz Adjust 4 – v daném případě je to Exposure Color Stretch a už se zvolna blížíme k ideálu hodně velkého kýče. Nicméně, v dnešní době je těžké rozeznat, kde končí a kde začíná to či ono. Zvláště pak přírodní fotky, krajinářské fotky jsou hodně editované a kdo to nedělá, váže si na nohy balvany. Co s tím a kde jsou ty hranice? Na konverzi z RAW to končí? Mohou se používat softwarové filtry? Když ne, tak proč se mohou používat filtry fotografické?

Naštěstí tak příznivé podmínky, jako byly minulý pátek ráno v Norimberku, jsou jednou za uherský rok, takže našinec nepřichází příliš často do pokušení… 🙂

Máme se stydět za PŘÍLIŠ HEZKÉ fotky? Ale kdepak. Styďme se za mrzkosti, které provedeme, a na hezké fotce není nic mrzkého. Mimoděk si vybavuju debatu o tom, zdali se smí fotit západ slunce… A co zasněžený hrad na azurovém pozadí nebe s dekorativními mraky? Učiněná hrůza…

Teď ale vážně, k věci. Někdy se okolnosti – kupodivu – vyvrbí v náš prospěch. Nebývá to často! Takže se stalo minulý pátek, že jsem byl se svou paní v Norimberku a v noci byla chumelenice a dopoledne svítilo sluníčko a asi dvě hodiny to vydrželo se vším všudy, s modrou oblohou. Vypravili jsme se tedy na hrad a ten vypadal takhle:

Za takových okolností se to nedá zkazit…

Takže do třetice:

Budiž… ale pobavme se o technice. Fotil jsem to kompaktem, tedy dobrým kompaktem Panasonic GF1 s pancake objektivem 20 mm pevné ohnisko. Fotil jsem to v RAW a neupravený výsledek vypadal takto:

Jak vidíte, snímek zdaleka není tak spektakulární! Ano, pomohl by polarizační filtr, nicméně mám proti filtrům všeho druhu takřka odpor. Proč polarizační filtr, když v konverzi z RAW dosáhnu prakticky stejného efektu?

A kdybych chtěl opravdu hodně zlobit, aplikoval bych na fotku jeden z filtrů nabízených v sadě Topaz Adjust 4 – v daném případě je to Exposure Color Stretch a už se zvolna blížíme k ideálu hodně velkého kýče. Nicméně, v dnešní době je těžké rozeznat, kde končí a kde začíná to či ono. Zvláště pak přírodní fotky, krajinářské fotky jsou hodně editované a kdo to nedělá, váže si na nohy balvany. Co s tím a kde jsou ty hranice? Na konverzi z RAW to končí? Mohou se používat softwarové filtry? Když ne, tak proč se mohou používat filtry fotografické?

Naštěstí tak příznivé podmínky, jako byly minulý pátek ráno v Norimberku, jsou jednou za uherský rok, takže našinec nepřichází příliš často do pokušení… 🙂