Přišel s tím můj kamarád Jiří Knébl, vyštrachal to v pozůstalosti po dědečkovi, ten bojoval ještě v první světové. Jde o expozimetr rakouské výroby Leudi, krásný pozdrav ze starých časů! Expozimetr, jakéhokoli druhu, dnes vídáme zřídka. Používají se především v ateliérové fotografii a tam převážně v provedení expozimetru schopného změřit intenzitu zábleskového světla: to jsou flashmetery. Dřív se používaly externí (samostatné přístroje) expozimetry, které měřily buď odražené světlo (což dodnes převažuje, i naše fotoaparáty řídí expozici podle odraženého světla), anebo dopadající světlo.
A teď ten Leudi. Je to maličká pomůcka na měření dopadajícího světla. Na obvodu má pohyblivé stupnice pro citlivost, clonu a čas (= svatá trojice) a hledáčkem se kouká dovnitř. Tam jsou čísla za odstupňovaně průhlednými okýnky. Podle intenzity pak jasně vidíme jedno z těch čísel a podle toho, které to je, se dá odečíst expozice. V literatuře se tomu říká průhledový expozimetr, existují různé typy, sahá to až do doby před první světovou. Pokud se chcete kochat, tady jsou obrázky průhledových expozimetrů a Jiřího Leudi tam taky najdete. Kouká se shora, tam kde mám prsty, okénkem v tom černém.
