Nezařazené

Kreativní filtry fotoaparátů Sony

Minulý týden jsem tu recenzoval Sony A5000, přírůstek přejmenované řady NEX. I ten je vybaven kreativními filtry, tedy softwarovou aplikací, která pozmění fotku a posune ji od reality pryč. Trochu jsem si s nimi o Velikonocích hrál a přemýšlel, k čemu jsou dobré. K něčemu určitě ano. A pozor: dnes mají v podstatě všechny kompakty tyto nebo podobné kreativní filtry, takže to, co tu ukážu, se zdaleka netýká jen přístrojů Sony.

Minulý týden jsem tu recenzoval Sony A5000, přírůstek přejmenované řady NEX. I ten je vybaven kreativními filtry, tedy softwarovou aplikací, která pozmění fotku a posune ji od reality pryč. Trochu jsem si s nimi o Velikonocích hrál a přemýšlel, k čemu jsou dobré. K něčemu určitě ano. A pozor: dnes mají v podstatě všechny kompakty tyto nebo podobné kreativní filtry, takže to, co tu ukážu, se zdaleka netýká jen přístrojů Sony.

Než se pustím do dalšího, předestřu, že vyznávám starou školu a myslím si, že ta ryzí fotka musí být čistá a působit tím, co je na ní vyfoceno a co prošlo bez násilných zásahů procesem zachycení světla. Dále poznamenám, že když už někdo chce kejklit s filtry, nechť to dělá v editoru. Jsou foťáky, které umožňují pořizovat fotky s aplikovanými art filtry i v RW formátu – vznikne vygenerovaný artový obrázek a zůstane RAW s plnou obrazovou informací, typicky tohle umí Panasonic. Bohužel Sony tou cestou nejde a jakmile přepnete na režim kreativních filtrů (v terminologii menu Sonyho se to jmenuje Obrazový efekt), nelze pracovat v RAW. Pokládám to za nedostatek, stěžovat si můžeme na lampárně Hlavního nádraží. Buď RAW nebo Obrazový efekt. Pro pořádek efekty vyjmenuji, jak jsou v menu A 5000:

Dětský fotoaparát, pop artové barvy, posterizace, retrofotografie, měkký high-key, částečná barva (červené, zelená, modrá, žlutá), vysoce kontrastní černobilá, měkké zaostření, malování HDR, mono s bohatými tóny, miniatura, akvarel a ilustrace.

Začnu s mono s bohatými tóny. To je totiž černobílý HDR Image, sloučenina tří snímků s různou hodnotou expozice. Zopakuji, že ke stejnému výsledku lze dojít editačně, nicméně je velmi pohodlné to mít rovnou na jeden vrz. Je to opravdu užitečný nástroj, na modelu A 5000 jen omezený tím, že nelze nastavit rozsah DR, tedy rozdíly EV jednotlivých expozic. Tento filtr (znovu opakuji, že to umí prakticky každý vyšší model od Sony) je velmi vhodný především pro krajiny. Tady je do krajiny napasovaná naše Nora můžete obdivovat, kolik krajiny na sebe dokáže natáhnout v podstatě bílý pes.


Černobílá je tu zastoupena ještě jednou, čb s vysoký kontrastem. Tuto variantu vnímám jako vhodnou pro drsné fotky industriálního typu, ale jistě se tím dá fotit i živá fotka. Dvouleté děťátko tím nefoťte, boxera po tříhodinovém tréningu ano. O velikonocích jsem si industriálu neužil, tak aspoň tato ukázka.


Zajímavá je retrofotografie. Není to sépie, tedy hnědá fotka, tu najdete pod jinou položkou menu,jako kreativní styl – Sépie. Od běžné hnědé fotky se liší utlumením barevnosti a jejím přiblížením hnědé fotce. Není to hnědé v pravém slova smyslu. Má to zajímavou barevnost větší efekt to má na motivech se sníženou barevností. Zde máte pohled z mostu přes Zlatou stoku.


Lehce rozvrkočen jsem z filtru Měkké zaostření. Ono to není rozostření. Je to změkčení. Pamětníci se rozpomenou na změkčovací „duto čočky“, tohle má podobný efekt. Zde jsem hodně litoval, že nelze fotit souběžně art + RAW a ani nelze normální fotku upravit do art podoby a uložit jako nový soubor. Právě toto velmi příjemné rozostření by bylo velmi vhodné aplikovat místně, tedy udělat sendvič (vrstvy) a tu rozostřenou částečně vykrýt.


Filtr miniatura je tak trochu postižen ne moc vhodnou propagací. Vždycky ukazují fotku jak jede vlak a fotka vypadá, že jste fotili modýlek, proto se to jmenuje miniatura. Podstata věci je ale jiná. Jde o to, že na fotce zbude pruh ostrý a zbytek se rozostří. Přitom máte volbu, co má být rozostřeno. Tady je třeba vzít rozum do hrsti.

Miniatura má řadu voleb: auto (ostrý pruh jde středem vodorovně při fotce na šířku, svisle na výšku), pak horní, střední na šířku, spodní a pak levá, prostřední na šířku a pravá. Podle mne je výhodná ta poslední trojice (pokud fotíme převážně na šířku). V podstatě jde o to, že uměle vyvoláme dojem malé hloubky ostrosti, což je docela problém zejména kompaktů s krátkou fyzickou ohniskovou vzdáleností a tudíž velkou hloubkou ostrosti.
Takže zapomeňte na lokomotivu a myslete na hloubku ostrosti. Filtr Miniatura vám pomůže (opakuji: zdaleka to není patent Sony, má to prakticky každý lepší kompakt).


Pop artové barvy, to je v podstatě zvýšená sytost barev. Někdy se to může hodit.


Posterizace, to je bláznivé redukování barevnosti a tónů do výrazných ploch a tvarů. Pro grafické účely to může docela dobře fungovat, od klasické fotografie je to hodně daleko. Pro lyrické fotky krajin je to absolutně nevhodné.


Částečná barevnost může vést k zajímavému výsledku. Tady připomenu, že lépe to dělat v počítači, protože ten automat si přece jen dělá co chce, nicméně za určitých okolností to může fungovat docela dobře.


Filtry akvarel a ilustrace dávají efektní výsledky, ovšem taky hodně daleko od tradiční fotografie. Toto je opět Zlatá stoka v podání akvarelu:


Ilustrace má tak trochu komiksový efekt. Zajímavé jsou portréty takto zpracované, tady máte ukázku, jak může vypadat historické centrum Třeboně:


Ovšem fotograficky nejefektivnější mi připadá toy camera neboli dětský fotoaparát. Tento filtr aplikuje silnou vinětaci, tedy ztmavé okrajové partie. Rozhodně vynulujte korekci expozice, obrázek celkově ztmavne. Filtr má i zajímavé dopady na barevnost (Sony nabízí kromě normální ještě studenější a teplejší verzi). Jen nepodlehněte svodům a nefoťte všechno s tímto filtrem. Přejí se to, jako všechno.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: