Filtry budí v lepším případě zájem, v krajním případě vášně. Málo se tu o nich zmiňuji, protože je moc nepoužívám. Na sobotní seminář Dílny jsem do Šárky vytáhl přechodový filtr. Pojďme si o něm něco povědět. Ale nejdřív o těch filtrech. Berte to prosím jako můj názor, někdo jiný může stejně přesvědčivě zastávat názor opačný.
Filtry budí v lepším případě zájem, v krajním případě vášně. Málo se tu o nich zmiňuji, protože je moc nepoužívám. Na sobotní seminář Dílny jsem do Šárky vytáhl přechodový filtr. Pojďme si o něm něco povědět. Ale nejdřív o těch filtrech. Berte to prosím jako můj názor, někdo jiný může stejně přesvědčivě zastávat názor opačný.
Filtry měly zásadní význam v analogové černobílé fotografii, protože ovlivňovaly převod barev do škály od černé do bílé. S nástupem barevné fotografie zůstaly ve výbavě bezbarvé UV filtry, které mají především funkci mechanické ochrany, a tu si uchovaly dodnes. No a pak byly filtry barevné, zejména tzv. wratteny – to jsou filtry pojmenované podle svého vynálezce Fredericka Wrattena; ten prodal v roce 1912 svoji firmu Kodaku a ten prodává filtry pod obchodní známkou Tiffen dodnes. Tyto filtry mohou ovlivnit barevné podání zejména inverzních barevných materiálů. Situace se zásadně změnila s příchodem digitální fotografie, protože editace umožňuje fakticky neomezené zásahy do barevnosti obrazu. Mají filtry smysl? Jsou zde argumenty jak pro, tak proti. Protože jsme Češi, začněme tím „proti“.
To je první argument proti filtrům: nejsou potřeba, i ty wratteny mám v Photoshopu, zde je nabídka „pětaosmdesátky“:
Polarizační filtr je ovšem filtr, který má svůj smysl. Pravda, lze ho napodobit. Color Efex Pro 3.0 to dělá velmi solidně:
Polarizák není nezbytný, pokud jde o ztmavování oblohy – zde vystačíme s expoziční kompenzací, případně s filtrací v Photoshopu. S jedinou výjimkou – odstraňování lesků. Proto používám polarizáku, když kamarádovi malíři Martinovi Zhoufovi fotím oleje, na to používám polarizační filtr. Jinak ho držím ve futrále, protože jako každý filtr má neblahý vliv na kresbu. Je to vstup do optického systému a nevěřte na duchy, že jsou to opticky broušená a leštěná skla. Kazí to kresbu vždycky.
Argument pro polarizační filtr: Je velmi prostý. Čím méně editace, tím lépe pro fotku. Proč se spoléhat na editor, když nám filtr obraz připraví pro konečný efekt?
No a přechodový filtr? Pořídil jsem tam v té Šárce dvojici obrázků, vlevo je s přechodovým filtrem od firmy Lee, druhý bez:
Tady je to vcelku jasné, ten snímek s přechoďákem je efektnější. Jenže… I ten Zoner má funkci přechodový filtr! Ovšem přechodový filtr skutečný, tedy optický, který se nasazuje před objektiv, dokáže vyřešit problém přepalů, pokud správně nastavíme expozici. Pokud ovšem v obloze, v mracích, přepaly jsou, softwarový filtr nám od nich nepomůže.
Shrnutí:
Nechci nikomu kazit radost. Polarizační filtr má za určitých okolností smysl a přechodový taky. Musí to ale být prvotřídní výrobky, jako uvedený Lee filtr. Absolutně varuji před barevnými přechodovými filtry jakékoli značky, a jakýmikoli filtry z plexiskla v pouťových plastových rámečcích, jaké se za přemrštěné ceny nabízejí. Znám lidi, kteří jsou schopni naplácat tři takové filtry na sebe. To už raději fotit skrz dno flašky od piva, to by aspoň mělo efekt smělého výtvarného pokusu! Nicméně, opakuji je to můj pohled a můj názor a nikomu nechci brát ani jeho hračky, ani jeho filtry.
