|
Zamýšlel jsem to nejdříve jako příspěvek na téma „malá slušná polemička“. Podnětem byl vskutku mail našeho čtenáře M.H., který reagoval na seriál o ostrosti a velikosti čipu. Pisatel vnesl do hry mnou nezmíněný prvek – doostření. Pan M.H. píše:
V zásadě souhlas, jen si dovolím zpochybnit vaše poslední doklady kterými dokládáte vliv formátu a RAWu. Řekl bych, že Vám unikl efekt SW ostření. Ten je u různých výrobců a různých SW dán autorem a v default nastavení se případ od případu výrazně liší. To Vám právě uteklo. Při pohledu na fotky v brutálním zvětšení je patrná rozdílná úroveň SW ostření. Stačí ten „horší“ doostřit a je to stejný. (pochopitelně tento opakovaný postup ostření musí výsledek trochu zhoršit) Myslím, že asi nemá valný smysl polemizovat, zdali výsledek z full frame je stejný jako výsledek ultrazoomu. Nicméně si také myslím, že je dobře udělat ve věci trochu jasno. Nejdříve se podívejme na velké zvětšení (400%) snímků, které jsme zkoumali posledně. Zde je „výřez výřezu“, na proklik uvidíte srovnávací „dvoj-okno“ Zoneru.  Vlevo je výsledek zobrazení JPEG, vpravo konverze z RAW. Rozdíl v ostrosti je evidentní. Jde však o doostření, jak se domnívá pan M.H.? Doostření bylo nastavené na nulu jak ve fotoaparátu, tak v konvertoru. Podívejme se tedy, jak vypadá výsledek, když opravdu jde o doostření:  Vlevo je nedoostřený JPEG, vpravo týž JPEG, ale silně doostřený, práh 1, poloměr 2, intenzita 150%. Všimněte si, co doostření udělá: na přechodu linií vytvoří dvojité pásmo, světlé a tmavé, jakousi dvojitou linii. Takto vypadá výřez z takového doostřeného obrázku:  Výrobci kompaktů si leckdy vypomáhají „softwarovým doostřením“, aby vyvolali iluzi ostré kresby. Na dooostření není samozřejmě nic špatného. Naopak je to velmi důležitý proces, zvláště při přípravě fotografie k tisku. Pomocí SW doostření dosáhneme pro oko přijatelnějšího výsledku, obrázek bude ostřejší – ovšem je třeba mít na paměti, že SW doostřením nepřibyl žádný detail, je doslova o obtažení existujících linií. Rozdíly v kresbě závisejí samozřejmě na vlastnostech objektivu a jeho nastavení (zaclonění, nastavení zoomu i zaostření) a mezi dalšími faktory je podstatná i velikost fotodiod. Jakmile jsou větší (typicky ve full frame čipech), není třeba tak velkého zesílení signálu, je menší odstup od šumu a i to se příznivě projevuje při demozaikování, tedy při generování obrazu. S doostřením je třeba zacházet opatrně, přehnané doostření může udělat víc škody než užitku. Je správné volit stupeň doostření podle účelu – typicky při přípravě obrázku pro tisk. Záleží pak na způsobu tisku, na velikosti obrazu a mnoha dalších faktorech. |
|
Zamýšlel jsem to nejdříve jako příspěvek na téma „malá slušná polemička“. Podnětem byl vskutku mail našeho čtenáře M.H., který reagoval na seriál o ostrosti a velikosti čipu. Pisatel vnesl do hry mnou nezmíněný prvek – doostření. Pan M.H. píše:
V zásadě souhlas, jen si dovolím zpochybnit vaše poslední doklady kterými dokládáte vliv formátu a RAWu. Řekl bych, že Vám unikl efekt SW ostření. Ten je u různých výrobců a různých SW dán autorem a v default nastavení se případ od případu výrazně liší. To Vám právě uteklo. Při pohledu na fotky v brutálním zvětšení je patrná rozdílná úroveň SW ostření. Stačí ten „horší“ doostřit a je to stejný. (pochopitelně tento opakovaný postup ostření musí výsledek trochu zhoršit) Myslím, že asi nemá valný smysl polemizovat, zdali výsledek z full frame je stejný jako výsledek ultrazoomu. Nicméně si také myslím, že je dobře udělat ve věci trochu jasno. Nejdříve se podívejme na velké zvětšení (400%) snímků, které jsme zkoumali posledně. Zde je „výřez výřezu“, na proklik uvidíte srovnávací „dvoj-okno“ Zoneru. Vlevo je výsledek zobrazení JPEG, vpravo konverze z RAW. Rozdíl v ostrosti je evidentní. Jde však o doostření, jak se domnívá pan M.H.? Doostření bylo nastavené na nulu jak ve fotoaparátu, tak v konvertoru. Podívejme se tedy, jak vypadá výsledek, když opravdu jde o doostření: Vlevo je nedoostřený JPEG, vpravo týž JPEG, ale silně doostřený, práh 1, poloměr 2, intenzita 150%. Všimněte si, co doostření udělá: na přechodu linií vytvoří dvojité pásmo, světlé a tmavé, jakousi dvojitou linii. Takto vypadá výřez z takového doostřeného obrázku: Výrobci kompaktů si leckdy vypomáhají „softwarovým doostřením“, aby vyvolali iluzi ostré kresby. Na dooostření není samozřejmě nic špatného. Naopak je to velmi důležitý proces, zvláště při přípravě fotografie k tisku. Pomocí SW doostření dosáhneme pro oko přijatelnějšího výsledku, obrázek bude ostřejší – ovšem je třeba mít na paměti, že SW doostřením nepřibyl žádný detail, je doslova o obtažení existujících linií. Rozdíly v kresbě závisejí samozřejmě na vlastnostech objektivu a jeho nastavení (zaclonění, nastavení zoomu i zaostření) a mezi dalšími faktory je podstatná i velikost fotodiod. Jakmile jsou větší (typicky ve full frame čipech), není třeba tak velkého zesílení signálu, je menší odstup od šumu a i to se příznivě projevuje při demozaikování, tedy při generování obrazu. S doostřením je třeba zacházet opatrně, přehnané doostření může udělat víc škody než užitku. Je správné volit stupeň doostření podle účelu – typicky při přípravě obrázku pro tisk. Záleží pak na způsobu tisku, na velikosti obrazu a mnoha dalších faktorech. |
