Nezařazené

Krása na dvě hodiny

Někdy se v zimě stane to, co u nás bylo v úterý ráno, že je mráz a mlha. Při troše štěstí pak mlha spadne a je modré nebe a všechno je obalené jemnou námrazou. Netrvá to dlouho, sluníčko tu krásu rozpustí. Takže na focení není mnoho času… Vypadá to nějak takto:

Co s tím fotograficky? Samozřejmě že hodně záleží na pozadí. Pokud bude pozadí zmatené, nepřehledné, výsledek bude asi takový, tedy nic moc:

Daleko lépe fotka vypadá, když to krásné bílé je na jednolitém pozadí, například, jako zde, na pozadí temného masivu lesa:

Na pozadí ostatně musíme myslet vždycky, když fotíme nějaké výrazné tvary, květiny, listy a podobně. Při focení ojíněných větviček se samozřejmě neopomeneme podívat nahoru a při pohledu na modré nebe si vzpomeneme na polarizační filtr…

Ty větvičky tvoří jakousi krajku a ta sama o sobě je dost efektní. Hledal jsem ale nějaký markant, něco, co by dalo fotce řád. Zaujal mě tenhle holý pahýl:

Jakmile je v obrázku výrazný tvar a výrazná linie, obrázek dostává řád. Další možnost je přiblížení, i pak se dopídíme k markantním tvarům a liniím. Samozřejmě jsou s tím spojené obtíže. Čím jsme blíž a máme delší ohnisko, tím je menší hloubka ostrosti. Nezbývá než clonit a tím pádem prodlužovat čas. Tady jsem clonil na F16.

No a pak už to začalo opadávat a šel jsem domů. Takže procházku zakončím malou kuriozitkou – je to pohled na spící rybu skrz ojíněný led:

Někdy se v zimě stane to, co u nás bylo v úterý ráno, že je mráz a mlha. Při troše štěstí pak mlha spadne a je modré nebe a všechno je obalené jemnou námrazou. Netrvá to dlouho, sluníčko tu krásu rozpustí. Takže na focení není mnoho času… Vypadá to nějak takto:

Co s tím fotograficky? Samozřejmě že hodně záleží na pozadí. Pokud bude pozadí zmatené, nepřehledné, výsledek bude asi takový, tedy nic moc:

Daleko lépe fotka vypadá, když to krásné bílé je na jednolitém pozadí, například, jako zde, na pozadí temného masivu lesa:

Na pozadí ostatně musíme myslet vždycky, když fotíme nějaké výrazné tvary, květiny, listy a podobně. Při focení ojíněných větviček se samozřejmě neopomeneme podívat nahoru a při pohledu na modré nebe si vzpomeneme na polarizační filtr…

Ty větvičky tvoří jakousi krajku a ta sama o sobě je dost efektní. Hledal jsem ale nějaký markant, něco, co by dalo fotce řád. Zaujal mě tenhle holý pahýl:

Jakmile je v obrázku výrazný tvar a výrazná linie, obrázek dostává řád. Další možnost je přiblížení, i pak se dopídíme k markantním tvarům a liniím. Samozřejmě jsou s tím spojené obtíže. Čím jsme blíž a máme delší ohnisko, tím je menší hloubka ostrosti. Nezbývá než clonit a tím pádem prodlužovat čas. Tady jsem clonil na F16.

No a pak už to začalo opadávat a šel jsem domů. Takže procházku zakončím malou kuriozitkou – je to pohled na spící rybu skrz ojíněný led: