V těchto dnech si neužijeme kontrastního osvětlení. Sluníčko se schovává a když vyleze, je filtrováno oparem. Zato když se mu uráčí, skrz studený vzduch pálí jak zjednané. Nastala chvíle si popovídat o kontrastu.
Je třeba rozeznávat dva pojmy, kontrast a dynamický rozsah. Dobře si to ukážeme na histogramu, grafu, který znázorňuje, jak jsou na obrázku zastoupeny jasové stupně (je jich, jak víme, 256).
 |
 |
Levý histogram ukazuje rozložení jasů na velmi málo kontrastním obrázku, spíše světlejším, protože většina stupňů je napravo od středu (střed má hodnotu 128, kdežto zde je median 163 a střední hodnota 164). Není tu žádná černá (hodnoty vlevo), ani bílá (hodnoty vpravo).
Na druhém histogramu vidíme zcela jiný průběh grafu. Vlevo, v oblasti tmavých tónů, je vysoký val, ten zvolna klesá a hodně vpravo letí nahoru. Je vidět, že na obrázku je většina plochy obsazena stinnými partiemi a pak je tam „něco“, co hodně svítí, až do bílé barvy.Však se o tom přesvědčíme pohledem na reálné obrázky:
 |
 |
Tady je máme: na levém obrázku je většina kresby obsazena jemnými šedými tóny ojíněné trávy a oparu v pozadí, pes je bílý a jenom jeho černé uši, čumák několik skvrnek se zaslouží o těch pár černých pixelů vlevo na histogramu.
Na obrázku vpravo je temný les a kapličky křížové cesty (svatý Jan nad Mníškem pod Brdy) – to jsou ty dva“valy“, větší vlevo (stínu je víc), světla vpravo.
Snímek vlevo je svou povahou málo kontrastní. Navíc – expoziční automatika je kalibrována na střední šedou, takže aparát bud e mít sklony k podexpozici. Tento snímek je třeba snímat na kompenzaci expozice do plusu, je třeba vyzkoušet – zde to bylo + 0,7 EV, a na maximální kontrast. Vše lze jakž takž dohnat v editoru, ale zásada zní – snažme se maximální výsledek získat už při fotografování.
A obrázek vpravo?
Kdybychom bodovým měřením změřili expoziční hodnotu kapličky a lesa, zjistíme, že zde bude rozdíl pěti expozičních stupňů. To je hranice dynamického rozsahu fotoaparátu. Musíme se do něj vejít. Jak?
Je třeba najít takovou expozici, která zachytí maximum jasových tónů a vyhne se přepálení jasů i slití stínů do černé. Histogram prozradil, že se to zde podařilo, protože vlevo nespadl do černé a k té bílé stoupí sice strmě, ale plynule a od úrovně 254 dokonce prudce klesá k úrovni 255 (=bílé). Viz výřez histogramu, kde je ten pád k bílé dobře vidět – je to známka toho, že tu nedošlo k přepalu.
Jak to tedy udělat?
Především nastavíme aparát na nejnižší kontrast. Potom nastavujeme expozici: kapličky jsou bílé, takže ani bodové změření odraženého světla od jejich stěn nevede ke správnému výsledku – pamatujeme si přece, že měření je kalibrované na střední šedou! Musíme tedy nastavit expozici podle hodnoty kapličky – ale expozici korigovat, aby kaplička nevyšla šedá, tedy podexponovaná. Takže zase musíme nastavit expoziční hodnotu do plusu – vůči ploše kapličky!
Není to tak složité, jak to vypadá na první pohled – a výhodu má ten, kdo má možnost kontrolovat přepaly na displeji (zrcadlovky, některé kompakty – je to vidět i na histogramu! Ale pozor, histogramy kompaktů (a někdy i zrcadlovek) bývají malé a takový (žádoucí) „pád do bílé“ jako je na našem příkladu by tam nebyl vidět. Taky ovšem pomůže bracketing, ať už automatický anebo prostě zkusmo stanovený tak, že pořídíte několik snímků s různou expoziční hodnotou a zvolíte ten nejlepší, doma u počítače. U statického motivu, jako jsou tyto kapličky, je to velmi snadné a lze to doporučit.
Nicméně, třebaže je snímek kapliček expozičně v pořádku (jak nás přesvědčuje histogram), stíny jsou velmi tmavé. Co s tím? O tom si řekneme zítra.
V těchto dnech si neužijeme kontrastního osvětlení. Sluníčko se schovává a když vyleze, je filtrováno oparem. Zato když se mu uráčí, skrz studený vzduch pálí jak zjednané. Nastala chvíle si popovídat o kontrastu.
Je třeba rozeznávat dva pojmy, kontrast a dynamický rozsah. Dobře si to ukážeme na histogramu, grafu, který znázorňuje, jak jsou na obrázku zastoupeny jasové stupně (je jich, jak víme, 256).
|
|
Levý histogram ukazuje rozložení jasů na velmi málo kontrastním obrázku, spíše světlejším, protože většina stupňů je napravo od středu (střed má hodnotu 128, kdežto zde je median 163 a střední hodnota 164). Není tu žádná černá (hodnoty vlevo), ani bílá (hodnoty vpravo).
Na druhém histogramu vidíme zcela jiný průběh grafu. Vlevo, v oblasti tmavých tónů, je vysoký val, ten zvolna klesá a hodně vpravo letí nahoru. Je vidět, že na obrázku je většina plochy obsazena stinnými partiemi a pak je tam „něco“, co hodně svítí, až do bílé barvy.Však se o tom přesvědčíme pohledem na reálné obrázky:
|
|
Tady je máme: na levém obrázku je většina kresby obsazena jemnými šedými tóny ojíněné trávy a oparu v pozadí, pes je bílý a jenom jeho černé uši, čumák několik skvrnek se zaslouží o těch pár černých pixelů vlevo na histogramu.
Na obrázku vpravo je temný les a kapličky křížové cesty (svatý Jan nad Mníškem pod Brdy) – to jsou ty dva“valy“, větší vlevo (stínu je víc), světla vpravo.
Snímek vlevo je svou povahou málo kontrastní. Navíc – expoziční automatika je kalibrována na střední šedou, takže aparát bud e mít sklony k podexpozici. Tento snímek je třeba snímat na kompenzaci expozice do plusu, je třeba vyzkoušet – zde to bylo + 0,7 EV, a na maximální kontrast. Vše lze jakž takž dohnat v editoru, ale zásada zní – snažme se maximální výsledek získat už při fotografování.
A obrázek vpravo?
Kdybychom bodovým měřením změřili expoziční hodnotu kapličky a lesa, zjistíme, že zde bude rozdíl pěti expozičních stupňů. To je hranice dynamického rozsahu fotoaparátu. Musíme se do něj vejít. Jak?
Je třeba najít takovou expozici, která zachytí maximum jasových tónů a vyhne se přepálení jasů i slití stínů do černé. Histogram prozradil, že se to zde podařilo, protože vlevo nespadl do černé a k té bílé stoupí sice strmě, ale plynule a od úrovně 254 dokonce prudce klesá k úrovni 255 (=bílé). Viz výřez histogramu, kde je ten pád k bílé dobře vidět – je to známka toho, že tu nedošlo k přepalu.
Jak to tedy udělat?
Především nastavíme aparát na nejnižší kontrast. Potom nastavujeme expozici: kapličky jsou bílé, takže ani bodové změření odraženého světla od jejich stěn nevede ke správnému výsledku – pamatujeme si přece, že měření je kalibrované na střední šedou! Musíme tedy nastavit expozici podle hodnoty kapličky – ale expozici korigovat, aby kaplička nevyšla šedá, tedy podexponovaná. Takže zase musíme nastavit expoziční hodnotu do plusu – vůči ploše kapličky!
Není to tak složité, jak to vypadá na první pohled – a výhodu má ten, kdo má možnost kontrolovat přepaly na displeji (zrcadlovky, některé kompakty – je to vidět i na histogramu! Ale pozor, histogramy kompaktů (a někdy i zrcadlovek) bývají malé a takový (žádoucí) „pád do bílé“ jako je na našem příkladu by tam nebyl vidět. Taky ovšem pomůže bracketing, ať už automatický anebo prostě zkusmo stanovený tak, že pořídíte několik snímků s různou expoziční hodnotou a zvolíte ten nejlepší, doma u počítače. U statického motivu, jako jsou tyto kapličky, je to velmi snadné a lze to doporučit.
Nicméně, třebaže je snímek kapliček expozičně v pořádku (jak nás přesvědčuje histogram), stíny jsou velmi tmavé. Co s tím? O tom si řekneme zítra.
