Nezařazené

Konica Minolta Dynax 5D

O novém modelu jednooké zrcadlovky Konica Minolty jsme už přinesli obsáhlou tiskovou zprávu. V redakčním komentáři jsem napsal, že se těším, až ji dostanu do ruky. K tomu došlo a zde jsou výsledky mých zkoumání.

Co se technických specifikací týká, sotva najdeme nějaké zásadní odchylky od modelu 7D. To podstatné zní: Pětka váží 590 g a měří 130,5 x 92,5 x 66,5 mm (tělo), zatímco sedmička váží 800 g a měří 150 x 106 x 78 mm. Má snímač 23,5×15,7 mm (prokládaný CCD s RGB filtry, se zabudovaným “low pass” filtrem zabraňujícím vzniku moiré), 6,31 Mpx fyzicky, 6,1 Mpx efektivně. Vytváří obrázky “kinofilmového poměru stran” 3:2 velké 3008×2000, eventuálně 2256×1497 nebo 1504×1000. Obrázky jsou buď JPEG, nebo 12bitový RAW (nebo oboje současně). Prodlužovací faktor optiky je 1,5x (to znamená, že na př. objektiv s ohniskem 50 mm má úhel záběru jako 75 mm kinofilmový objektiv). Specialitou přístrojů Konica Minolta je optický stabilizátor, který pohybuje snímačem a způsobí, že lze udržet o 2 až 3 EV delší časy – navíc je zde indikace, jak moc s přístrojem cloumáme.

Přístroj je vybaven snímačem CCD s kapacitou 6,1 Mpx. Výrobce uvádí, že je doplněn čipem LSI k urychlení jeho činnosti. Samotný procesor je osazen technologií vytváření obrazu CxProcess III. Všimněte si, jak rádi zveřejňují výrobci takové čarodějně znějící údaje, aniž by konkrétně doplnili, v čem je podstata takového CxProcess III…
Další nápadný prvek přístroje je LCD displej s úhlopříčkou 2,5´´, který pracuje v několika režimech, jak ještě uvidíme. Většina parametrů je shodná s přístrojem 7D. Citlivost dosahuje od 100 do 3200 ISO, rozsah časů od 30 sec do 1/4000 sec, měření na 14 místech, středové nebo bodové, na přání drátěné dálkové ovládání jako příslušenství, sériové fotografování rychlostí 3 fps, zápis na CompactFlash I a II. Napájení je akumulátorem NP-400.

Ovládání a menu
Přístroj se ale jinak “cítí v ruce”, než jeho větší bratr. S ním máte pocit solidnosti starých časů, kdežto tahle pětka je zbavena oněch “retro” prvků, které sedmičce sluší. Je to prostě důkladná moderní zrcadlovka. Miniaturizace se zde zastavila na hranici, za kterou už začíná být na obtíž. Přístroj je menší, ale není to žádné tintítko, které se kupříkladu špatně drží v ruce – výrazný grip na pravé straně je pokryt příjemně drsným plastem a vejdou se na něj všechny prsty i mé ne zcela malé ruky.
Aparát se zapíná přepínačem vlevo od hledáčku. Nahoře na gripu je roller (ovládací kolečko) a spoušť, vpravo od hranolu je kruhový volič režimů: obvyklá kombinace PASM (program, clona, čas, manuál), dále pak bohapustý automat a scénické režimy Portrét, Sport, Krajina, Západ slunce a Noční pohled.
Vpravo od voliče jsou tlačítka pro volbu snímání single / sériové, ale přes toto tlačítko se dostaneme i k samospoušti a také k bracketingu do vysokých a nízkých tónů. V tomto režimu aparát vygeneruje tři obrázky s příponou JPE, ve kterých se trefuje do lepšího zobrazení ve vysokých tónech nebo nízkých. Další tlačítko zapíná nastavení ISO do ISO 3200 a také “zone matching”, kde přístroj buď upřednostňuje hluboké stíny a upravuje zprocesování obrazu tak, aby vynikly detaily a potlačil se šum, anebo naopak aby došlo k lepšímu podání vysokých jasů.

Shora: clona 4,5, pak 5,6 a 7,0
(kitový objektiv, výřez 1:1)


Pod horní hranou jsou tlačítka pro Fn menu (viz níže), kompenzaci expozice a uzávěr expozice (AEL).

Displej je příjemně veliký, navíc multifunkční. Zobrazují se na něm menu, lze si na něm ukázat i stavový displej (přepíná se druhým tlačítkem shora) a lze ho nastavit tak, že reaguje na změnu polohy fotoaparátu as ukazuje menu “na výšku”, když fotografujeme – jak jinak – na výšku.

Nastavení bílése ovládá kotouček na levé straně od hledáčku. Má automatický režim,šest předvoleb a manuál a samozřejmě jemné doladění.

Menu je zde dvojí. Je tu samozřejmě “menu menu”, tedy menu přístupné tlačítkem menu, kde mnoho štěstí nenaděláme. Tam se nastaví velikost fotky a komprese, náhled právě nafotografovaného obrázku a nastavení redukce šumu, pak režim fleše a pořadí bracketingu. Odtud jsou přístupné i prvky nastavující parametry fotoaparátu. Pro praxi potřebnější menu ale najdeme po stisknutí tlačítka Fn (vlevo od hledáčku), kde se volí oblast měření pro autofokus, režim autofokusu (hlavně single nebo průběžný), režim měření expozice (multisegment neboli zonální, středové a bodové) a expoziční kompenzace – kromě už zmíněného tlačítka pod horní hranou. Dále je tu funkce zvaná Digital Efects Control , což je volba mezi deseti různými nastaveními (portrét, krajina a pod.), které lze ručně doladit, takže míra ovladatelnosti je zde neobyčejně vysoká.

Přístroj má nastavitelný bracketing: buď je to normální postup “normál, do mínusu, do plusu” anebo “do mínusu, normál a do plusu”. Škoda, že toto “schodovité” bracketování není nastavitelné i na druhou stranu; vzhledem k nebezpečí přepálení jasů se v praxi častěji využívá snižování expoziční hodnoty než zvyšování.

Abych shrnul: přístroj se prezentuje jako “začátečnická jednooká zrcadlovka a skutečně dokáže v rovině automatického ovládání bezproblémově sloužit člověku, který má jen elementární znalosti ovládání obrazu. Má ovšem i vrstvy, které vycházejí vstříc zkušenému fotografovi.

Jak se s ním fotí
Tuto sekci obvykle zahajuji měřením časů – to ovšem u zrcadlovek nemá smysl, protože jejich náběhy jsou fakticky okamžité a neměřitelné. Přístroj byl osazen kitovým objektivem AF-DT 18-70/3,5-5,6. Musíme si opakovat, že rozdí lceny těla a celého přístroje s tímto objektivem činí tři a půl tisíce, takže nelze čekat zázraky. Nicméně: objektiv je opravdu málo světelný a navíc, jeho kresba v plné světelnosti je chabá a začíná být snesitelná až někde od 5,6 v širokoúhlém režimu. Ke cti objektivu slouží, že nevinětuje (tmavé rohy) a fialové kontury jsem zaznamenal jen po bedlivém zkoumání a v praxi, na obrázku, budou zcela zanedbatelné. Kresba je velmi dobrá i s kitovým objektivem, barevné podání přirozené a vyvážené. Šum je do 800 ISO neznatelný, při 1600 snesitelný, při 3200 je poněkud vyšší. O výhodách anti shake netřeba asi nikoho přesvědčovat. I u pětky jsem ocenil jednak funkčnost optického stabilizátoru, jednak užitečnost indikace stupně rozhýbání, která vede k tomu, aby se fotograf nespoléhal jen na stabilizátor a snažil se držet přístroj pevně v rukou.
Závěrem, zaznamenal jsem jednu zvláštnost: změna nastavení kontrastu vede ke změně nastavení poměru clony a času (při zachování EV), přičemž se mi nepodařilo najít zákonitost: jednou přístroj při vyšším kontrastu clonil víc, podruhé méně.

Shrnutí
Konica Minolta Dynax 5D je podstatně levnější, než její sedmičkový bratr (cca 23 tisíc oproti 37 tisícům), přitom funkčně je prakticky na stejné úrovni. Lacině – doslova – zní zvuk jeho závěrky a sklopení zrcadla, to prozrazuje plastovou podstatu tohoto přístroje, který není stavěn na vysoký stupeň namáhání profi aparátu. Při slušném zacházení ale přinese majiteli špičkové výsledky. Do shrnutí se my recenzenti snažíme dostat nějakou výhradu, abychom ukázali, jak jsme bedliví. Tentokrát mě žádná nenapadá, vyjma kvality kitového objektivu, ale zase – za ty peníze… I jeho relace cena / výkon je vysoká a kdo prahne po optické kvalitě, ať si koupí jenom tělo a k němu výkonnější, avšak podstatně dražší objektiv. Hrozí zde nebezpečí, že majitel kitu se bude potutelně usmívat nad výsledky…

Ukázky:
1,2 obvyklý “domeček”, už brzo nebude, protože se přestěhuju; 3 – 6 a 9 fotky z přírody, 7-8 vysoký a nízký kontrast, 10 při 3200 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10




O novém modelu jednooké zrcadlovky Konica Minolty jsme už přinesli obsáhlou tiskovou zprávu. V redakčním komentáři jsem napsal, že se těším, až ji dostanu do ruky. K tomu došlo a zde jsou výsledky mých zkoumání.

Co se technických specifikací týká, sotva najdeme nějaké zásadní odchylky od modelu 7D. To podstatné zní: Pětka váží 590 g a měří 130,5 x 92,5 x 66,5 mm (tělo), zatímco sedmička váží 800 g a měří 150 x 106 x 78 mm. Má snímač 23,5×15,7 mm (prokládaný CCD s RGB filtry, se zabudovaným “low pass” filtrem zabraňujícím vzniku moiré), 6,31 Mpx fyzicky, 6,1 Mpx efektivně. Vytváří obrázky “kinofilmového poměru stran” 3:2 velké 3008×2000, eventuálně 2256×1497 nebo 1504×1000. Obrázky jsou buď JPEG, nebo 12bitový RAW (nebo oboje současně). Prodlužovací faktor optiky je 1,5x (to znamená, že na př. objektiv s ohniskem 50 mm má úhel záběru jako 75 mm kinofilmový objektiv). Specialitou přístrojů Konica Minolta je optický stabilizátor, který pohybuje snímačem a způsobí, že lze udržet o 2 až 3 EV delší časy – navíc je zde indikace, jak moc s přístrojem cloumáme.

Přístroj je vybaven snímačem CCD s kapacitou 6,1 Mpx. Výrobce uvádí, že je doplněn čipem LSI k urychlení jeho činnosti. Samotný procesor je osazen technologií vytváření obrazu CxProcess III. Všimněte si, jak rádi zveřejňují výrobci takové čarodějně znějící údaje, aniž by konkrétně doplnili, v čem je podstata takového CxProcess III…
Další nápadný prvek přístroje je LCD displej s úhlopříčkou 2,5´´, který pracuje v několika režimech, jak ještě uvidíme. Většina parametrů je shodná s přístrojem 7D. Citlivost dosahuje od 100 do 3200 ISO, rozsah časů od 30 sec do 1/4000 sec, měření na 14 místech, středové nebo bodové, na přání drátěné dálkové ovládání jako příslušenství, sériové fotografování rychlostí 3 fps, zápis na CompactFlash I a II. Napájení je akumulátorem NP-400.

Ovládání a menu
Přístroj se ale jinak “cítí v ruce”, než jeho větší bratr. S ním máte pocit solidnosti starých časů, kdežto tahle pětka je zbavena oněch “retro” prvků, které sedmičce sluší. Je to prostě důkladná moderní zrcadlovka. Miniaturizace se zde zastavila na hranici, za kterou už začíná být na obtíž. Přístroj je menší, ale není to žádné tintítko, které se kupříkladu špatně drží v ruce – výrazný grip na pravé straně je pokryt příjemně drsným plastem a vejdou se na něj všechny prsty i mé ne zcela malé ruky.
Aparát se zapíná přepínačem vlevo od hledáčku. Nahoře na gripu je roller (ovládací kolečko) a spoušť, vpravo od hranolu je kruhový volič režimů: obvyklá kombinace PASM (program, clona, čas, manuál), dále pak bohapustý automat a scénické režimy Portrét, Sport, Krajina, Západ slunce a Noční pohled.
Vpravo od voliče jsou tlačítka pro volbu snímání single / sériové, ale přes toto tlačítko se dostaneme i k samospoušti a také k bracketingu do vysokých a nízkých tónů. V tomto režimu aparát vygeneruje tři obrázky s příponou JPE, ve kterých se trefuje do lepšího zobrazení ve vysokých tónech nebo nízkých. Další tlačítko zapíná nastavení ISO do ISO 3200 a také “zone matching”, kde přístroj buď upřednostňuje hluboké stíny a upravuje zprocesování obrazu tak, aby vynikly detaily a potlačil se šum, anebo naopak aby došlo k lepšímu podání vysokých jasů.

Shora: clona 4,5, pak 5,6 a 7,0
(kitový objektiv, výřez 1:1)


Pod horní hranou jsou tlačítka pro Fn menu (viz níže), kompenzaci expozice a uzávěr expozice (AEL).

Displej je příjemně veliký, navíc multifunkční. Zobrazují se na něm menu, lze si na něm ukázat i stavový displej (přepíná se druhým tlačítkem shora) a lze ho nastavit tak, že reaguje na změnu polohy fotoaparátu as ukazuje menu “na výšku”, když fotografujeme – jak jinak – na výšku.

Nastavení bílése ovládá kotouček na levé straně od hledáčku. Má automatický režim,šest předvoleb a manuál a samozřejmě jemné doladění.

Menu je zde dvojí. Je tu samozřejmě “menu menu”, tedy menu přístupné tlačítkem menu, kde mnoho štěstí nenaděláme. Tam se nastaví velikost fotky a komprese, náhled právě nafotografovaného obrázku a nastavení redukce šumu, pak režim fleše a pořadí bracketingu. Odtud jsou přístupné i prvky nastavující parametry fotoaparátu. Pro praxi potřebnější menu ale najdeme po stisknutí tlačítka Fn (vlevo od hledáčku), kde se volí oblast měření pro autofokus, režim autofokusu (hlavně single nebo průběžný), režim měření expozice (multisegment neboli zonální, středové a bodové) a expoziční kompenzace – kromě už zmíněného tlačítka pod horní hranou. Dále je tu funkce zvaná Digital Efects Control , což je volba mezi deseti různými nastaveními (portrét, krajina a pod.), které lze ručně doladit, takže míra ovladatelnosti je zde neobyčejně vysoká.

Přístroj má nastavitelný bracketing: buď je to normální postup “normál, do mínusu, do plusu” anebo “do mínusu, normál a do plusu”. Škoda, že toto “schodovité” bracketování není nastavitelné i na druhou stranu; vzhledem k nebezpečí přepálení jasů se v praxi častěji využívá snižování expoziční hodnoty než zvyšování.

Abych shrnul: přístroj se prezentuje jako “začátečnická jednooká zrcadlovka a skutečně dokáže v rovině automatického ovládání bezproblémově sloužit člověku, který má jen elementární znalosti ovládání obrazu. Má ovšem i vrstvy, které vycházejí vstříc zkušenému fotografovi.

Jak se s ním fotí
Tuto sekci obvykle zahajuji měřením časů – to ovšem u zrcadlovek nemá smysl, protože jejich náběhy jsou fakticky okamžité a neměřitelné. Přístroj byl osazen kitovým objektivem AF-DT 18-70/3,5-5,6. Musíme si opakovat, že rozdí lceny těla a celého přístroje s tímto objektivem činí tři a půl tisíce, takže nelze čekat zázraky. Nicméně: objektiv je opravdu málo světelný a navíc, jeho kresba v plné světelnosti je chabá a začíná být snesitelná až někde od 5,6 v širokoúhlém režimu. Ke cti objektivu slouží, že nevinětuje (tmavé rohy) a fialové kontury jsem zaznamenal jen po bedlivém zkoumání a v praxi, na obrázku, budou zcela zanedbatelné. Kresba je velmi dobrá i s kitovým objektivem, barevné podání přirozené a vyvážené. Šum je do 800 ISO neznatelný, při 1600 snesitelný, při 3200 je poněkud vyšší. O výhodách anti shake netřeba asi nikoho přesvědčovat. I u pětky jsem ocenil jednak funkčnost optického stabilizátoru, jednak užitečnost indikace stupně rozhýbání, která vede k tomu, aby se fotograf nespoléhal jen na stabilizátor a snažil se držet přístroj pevně v rukou.
Závěrem, zaznamenal jsem jednu zvláštnost: změna nastavení kontrastu vede ke změně nastavení poměru clony a času (při zachování EV), přičemž se mi nepodařilo najít zákonitost: jednou přístroj při vyšším kontrastu clonil víc, podruhé méně.

Shrnutí
Konica Minolta Dynax 5D je podstatně levnější, než její sedmičkový bratr (cca 23 tisíc oproti 37 tisícům), přitom funkčně je prakticky na stejné úrovni. Lacině – doslova – zní zvuk jeho závěrky a sklopení zrcadla, to prozrazuje plastovou podstatu tohoto přístroje, který není stavěn na vysoký stupeň namáhání profi aparátu. Při slušném zacházení ale přinese majiteli špičkové výsledky. Do shrnutí se my recenzenti snažíme dostat nějakou výhradu, abychom ukázali, jak jsme bedliví. Tentokrát mě žádná nenapadá, vyjma kvality kitového objektivu, ale zase – za ty peníze… I jeho relace cena / výkon je vysoká a kdo prahne po optické kvalitě, ať si koupí jenom tělo a k němu výkonnější, avšak podstatně dražší objektiv. Hrozí zde nebezpečí, že majitel kitu se bude potutelně usmívat nad výsledky…

Ukázky:
1,2 obvyklý “domeček”, už brzo nebude, protože se přestěhuju; 3 – 6 a 9 fotky z přírody, 7-8 vysoký a nízký kontrast, 10 při 3200 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: