Nezařazené

Konica Minolta DiMAGE X60

Sleduji „ikskovou“ řadu Minolty od jejího vzniku, kdy Minolta se ujala revolučně nového řešení optiky a zavedla „periskopový zoom“ do této modelové řady. Pětimegová „šedesátka“ je zatím poslední člen této rodiny.
Jaký je a komu je určen
Od samého začátku byla řada X zamýšlena jako aparát pro každodenní nošení. I tento přístroj vyniká malými rozměry (83,5 x 56 x 22 mm) a váhou (115 g bez akumulátoru Lion NP-700). Objektiv zoom 1:3 (6,3-18,9 mm fyzicky, 38 – 114 mm ekv., se světelností F3.3-4.0), s 11 členy v 9 skupinách, je kryt mohutným posuvným krytem, který však je materiálově řešen tak, že se stal hlavní ozdobou přístroje: díky tomuto důkladně vyhlížejícímu do vysokého lesku upravenému objektu přístroj vypadá zajímavě, atraktivně. Objektiv ostří od 10 cm, v supermakro režimu od 5 cm a v tom režimu je jeho ohnisko fixováno na 12 mm fyzicky. Všimneme si, že nemá průhledový hledáček. Na zadní stěně vskutku vidíme jen veliký 2,5 palcový displej (115 tisíc pixelů) a ovládací prvky, k nimž se záhy dostanu.
Přístroj má CCD s úhlopříčkou 1/2.5 a celkovým počtem pixelů 5.4 milionů. V automatickém režimu pracuje v rozmezí 50-160 ISO, ručně lze nastavit až 400 ISO. Závěrka je kombinovaná elektronická a mechanická, pracuje v rozmezí 4 sec až 1/1000. Zaostřuje se na pět AF bodů nebo bodově, měření je buď celoplošné (256 měřicích bodů) nebo bodové. Přístroj nemá žádné ruční nastavování expozice, lze jen použít korekci v rozmezí +- 2 EV. Video má skromný rozměr 320×240 pixelů, fotografie 2560 x 1920, 2048 x 1536, 1600 x 1200, 640 x 480 pixelů. Přístroj má 15 MB vnitřní paměti a slot na SD kartu. Komunikaci s počítačem zajišťuje USB 2.0. Na jedno nabití lze pořídit cca 150 obrázků, tvrdí továrna, zkušenosti to potvrzují.

Ovládání a menu
Maximální jednoduchost, bezproblémovost, to je deviza tohoto přístroje. Zapíná se odsunutím krytu objektivu, přičemž startuje za necelou vteřinu. Na zadní stěně máme ovládání zoomu (kolébka vpravo nahoře), pod tím je prohlížení obrázků, režim displeje, menu a pětice ovládacích prků. Pokud není zapnuto menu, horní tlačítko ovládá blesk, dolní nastavuje samospoušť, ev. způsob focení jednotlivé obrázky, série a 9 snímků v jednom obrázku. Levý a pravý slouží jako ovládání korekce expozice, lze na něj ale navěsit i nastavení bílé, citlivost, barevnost a „vypnuto“. Myslím ale, že ta korekce je nejčastěji využívaná funkce. V režimu prohlížení je k hornímu tlačítku přiřazen koš (mazání snímků).
Menu má jen tři obrazovky pro nastavování funkcí a tři obrazovky pro setup.
V první obrazovce najdeme velikost obrazu a kompresi, nastavení bílé a nastavení funkčnosti pro levé a pravé tlačítko pěti-tlačítka. Tuto poslední volbu bych spíš čekal v setupu. V druhé kapitole je citlivost, měření expozice, opět expoziční kompenzace a „autoreset“, což je návrat do výchozího postavení po vypnutí. Opět, spíš to patří do setupu. V třetí obrazovce najdeme barevnost, hlasovou poznámku, kopírování data,digitální zoom a okamžitý náhled (po expozici).
V setupu najdeme jas LCD, formátování karty, jazyk, pojmenovávání snímků postupně / zase od jedničky a název adresáře, v další obrazovce různé hlasité signalizace a vypínání aparátu a ve třetí obrazovce reset, nastavení data a času, videovýstup a typ přenosu přes USB.
Kromě drobných výhrad lze menu vcelku pochválit, je dobře čitelné na velkém displeji a celkem rozumně uspořádané. Ostatně, od uživatele tohoto přístroje se nečeká, že do něj bude často vstupovat.

Jak se s ním fotí
Start je za půl vteřiny, s namáčknutím je zpoždění 0,1 sec, ale bez namáčknutí je dlouhé, kolem jedné vteřiny. To je překvapující, dnes jsme zvyklí na mnohem rychlejší práci a zvlášť u Minolty nás to překvapuje.
Kvalita obrazu je velmi dobrá. Obrázky jsou ostré, s vyváženou barevností. Přístroj nemá sklony k přepalování červené složky a také šum při 400 ISO je v rozumné míře – na menších zvětšeninách nebude šum vůbec vidět. Multisegmentové měření preferuje střed, s tím je třeba počítat, hodně záleží na tom, zdali v centru snímku je něco mimořádně světlého nebo tmavého. Přístroj nás na displeji neinformuje o nastaveném čase a cloně, takže je třeba mimořádné obezřetnosti a asi i trochu zkušeností. Také pozor na prsty – je to banální rada, ale protože na přístroji není žádná zarážka pro prsty, stane se, že nám ukazovák zajede do záběru a ne vždycky si toho na displeji všimneme.
Displej je pěkně jasný, ovšem nutno poznamenat, že za prudkého slunce se s aparáty tohoto typu přece jen hůře fotí. Ale taková je dnes doba, u přístrojů tohoto typu je tendence opouštět průhledový hledáček ve prospěch displeje.

Shrnutí
Je to hezký, solidně vyvedený přístroj pro zcela běžné focení. Je určen lidem, kteří nechtějí mít žádné problémy a preferují automatiku. Výsledky jsou velmi dobré, automatika pracuje ve většině případů spolehlivě.

Ukázky
Od „domečku“ budu muset upustit, chudák zarůstá bujnou vegetací. V druhé řádce ukázka práce multisegmentu: stačilo pohnout aparátem stranou a expoziční rozdíl činí 2 EV (1/750 sec a 1/180 sec). V následující řádce je podvečerní snímek a „Marie“ při 400 ISO. Vedle Alžběty je ukázka makra s hezkým zpracováním červené v máku. Dole je podvečer a ukázka zpracování rozpětí jasů.


Sleduji „ikskovou“ řadu Minolty od jejího vzniku, kdy Minolta se ujala revolučně nového řešení optiky a zavedla „periskopový zoom“ do této modelové řady. Pětimegová „šedesátka“ je zatím poslední člen této rodiny.
Jaký je a komu je určen
Od samého začátku byla řada X zamýšlena jako aparát pro každodenní nošení. I tento přístroj vyniká malými rozměry (83,5 x 56 x 22 mm) a váhou (115 g bez akumulátoru Lion NP-700). Objektiv zoom 1:3 (6,3-18,9 mm fyzicky, 38 – 114 mm ekv., se světelností F3.3-4.0), s 11 členy v 9 skupinách, je kryt mohutným posuvným krytem, který však je materiálově řešen tak, že se stal hlavní ozdobou přístroje: díky tomuto důkladně vyhlížejícímu do vysokého lesku upravenému objektu přístroj vypadá zajímavě, atraktivně. Objektiv ostří od 10 cm, v supermakro režimu od 5 cm a v tom režimu je jeho ohnisko fixováno na 12 mm fyzicky. Všimneme si, že nemá průhledový hledáček. Na zadní stěně vskutku vidíme jen veliký 2,5 palcový displej (115 tisíc pixelů) a ovládací prvky, k nimž se záhy dostanu.
Přístroj má CCD s úhlopříčkou 1/2.5 a celkovým počtem pixelů 5.4 milionů. V automatickém režimu pracuje v rozmezí 50-160 ISO, ručně lze nastavit až 400 ISO. Závěrka je kombinovaná elektronická a mechanická, pracuje v rozmezí 4 sec až 1/1000. Zaostřuje se na pět AF bodů nebo bodově, měření je buď celoplošné (256 měřicích bodů) nebo bodové. Přístroj nemá žádné ruční nastavování expozice, lze jen použít korekci v rozmezí +- 2 EV. Video má skromný rozměr 320×240 pixelů, fotografie 2560 x 1920, 2048 x 1536, 1600 x 1200, 640 x 480 pixelů. Přístroj má 15 MB vnitřní paměti a slot na SD kartu. Komunikaci s počítačem zajišťuje USB 2.0. Na jedno nabití lze pořídit cca 150 obrázků, tvrdí továrna, zkušenosti to potvrzují.

Ovládání a menu
Maximální jednoduchost, bezproblémovost, to je deviza tohoto přístroje. Zapíná se odsunutím krytu objektivu, přičemž startuje za necelou vteřinu. Na zadní stěně máme ovládání zoomu (kolébka vpravo nahoře), pod tím je prohlížení obrázků, režim displeje, menu a pětice ovládacích prků. Pokud není zapnuto menu, horní tlačítko ovládá blesk, dolní nastavuje samospoušť, ev. způsob focení jednotlivé obrázky, série a 9 snímků v jednom obrázku. Levý a pravý slouží jako ovládání korekce expozice, lze na něj ale navěsit i nastavení bílé, citlivost, barevnost a „vypnuto“. Myslím ale, že ta korekce je nejčastěji využívaná funkce. V režimu prohlížení je k hornímu tlačítku přiřazen koš (mazání snímků).
Menu má jen tři obrazovky pro nastavování funkcí a tři obrazovky pro setup.
V první obrazovce najdeme velikost obrazu a kompresi, nastavení bílé a nastavení funkčnosti pro levé a pravé tlačítko pěti-tlačítka. Tuto poslední volbu bych spíš čekal v setupu. V druhé kapitole je citlivost, měření expozice, opět expoziční kompenzace a „autoreset“, což je návrat do výchozího postavení po vypnutí. Opět, spíš to patří do setupu. V třetí obrazovce najdeme barevnost, hlasovou poznámku, kopírování data,digitální zoom a okamžitý náhled (po expozici).
V setupu najdeme jas LCD, formátování karty, jazyk, pojmenovávání snímků postupně / zase od jedničky a název adresáře, v další obrazovce různé hlasité signalizace a vypínání aparátu a ve třetí obrazovce reset, nastavení data a času, videovýstup a typ přenosu přes USB.
Kromě drobných výhrad lze menu vcelku pochválit, je dobře čitelné na velkém displeji a celkem rozumně uspořádané. Ostatně, od uživatele tohoto přístroje se nečeká, že do něj bude často vstupovat.

Jak se s ním fotí
Start je za půl vteřiny, s namáčknutím je zpoždění 0,1 sec, ale bez namáčknutí je dlouhé, kolem jedné vteřiny. To je překvapující, dnes jsme zvyklí na mnohem rychlejší práci a zvlášť u Minolty nás to překvapuje.
Kvalita obrazu je velmi dobrá. Obrázky jsou ostré, s vyváženou barevností. Přístroj nemá sklony k přepalování červené složky a také šum při 400 ISO je v rozumné míře – na menších zvětšeninách nebude šum vůbec vidět. Multisegmentové měření preferuje střed, s tím je třeba počítat, hodně záleží na tom, zdali v centru snímku je něco mimořádně světlého nebo tmavého. Přístroj nás na displeji neinformuje o nastaveném čase a cloně, takže je třeba mimořádné obezřetnosti a asi i trochu zkušeností. Také pozor na prsty – je to banální rada, ale protože na přístroji není žádná zarážka pro prsty, stane se, že nám ukazovák zajede do záběru a ne vždycky si toho na displeji všimneme.
Displej je pěkně jasný, ovšem nutno poznamenat, že za prudkého slunce se s aparáty tohoto typu přece jen hůře fotí. Ale taková je dnes doba, u přístrojů tohoto typu je tendence opouštět průhledový hledáček ve prospěch displeje.

Shrnutí
Je to hezký, solidně vyvedený přístroj pro zcela běžné focení. Je určen lidem, kteří nechtějí mít žádné problémy a preferují automatiku. Výsledky jsou velmi dobré, automatika pracuje ve většině případů spolehlivě.

Ukázky
Od „domečku“ budu muset upustit, chudák zarůstá bujnou vegetací. V druhé řádce ukázka práce multisegmentu: stačilo pohnout aparátem stranou a expoziční rozdíl činí 2 EV (1/750 sec a 1/180 sec). V následující řádce je podvečerní snímek a „Marie“ při 400 ISO. Vedle Alžběty je ukázka makra s hezkým zpracováním červené v máku. Dole je podvečer a ukázka zpracování rozpětí jasů.