Na první pohled sympatická, taková je novinka ikskové řady DiMAGE, proslulé periskopovým řešením objektivu. Tentokrát v pětimegovém provedení. Je to přírůstek do rodiny aparátů, které vynikají jednoduchostí obsluhy a také vysokou kvalitou obrazu. Jsou pro lidi, kteří nemilují hlavolamy, ale potrpí si na perfektní výsledek.
Koncepce a design
 |
 |
Design je zcela přepracován. Stávající ikska měla nechráněný objektiv, kdežto X50 ho má krytý posuvnou deskou, která slouží i jako vypínač. Je o něco tlustší než běžná ikska (24 mm proti 20 mm), avšak menší, byť o pár milimetrů, šířka x výška je 84×62 mm. Rozměry to tedy jsou doslova kapesní. Přístroj zaujme pečlivým zpracováním, na mysl se dere dnes už poněkud obnošený pojem „digitální šperk“. V této souvislosti uvedu malý detail – USB slot je za kovovou posuvnou clonkou, tedy ne za žádnou gumou, jak bývá zvykem! Objektiv, jak řečeno, periskopový – tedy optická osa se láme v hranolu o 90 stupňů. Rentgenový obrázek není k disposici, ale podle centrální polohy objektivu lze soudit, že optická osa bude tentokrát vodorovná a nikoli, jako dosud, svislá. Uživatele to může, ale nemusí zajímat. Snímač má úhlopříčku 1/1,25´´, je tedy o něco větší než bývalo zvykem, objektiv odpovídá délce 37 až 105 mm, je tedy něco pod 1:3, což je podle všeho daň za větší rozměr čipu. Ostří od 10 cm, což je hodně zblízka, v makrorežimu od 6 cm, což je málo. Čip má 5,4 Mpx fyzicky, 4,92 Mpx efektivně, což v praxi znamená obrázky 2560 x 1920, respektive 2048 x 1536, 1600 x 1200, 1280 x 960, 640 x 480. Digitální zoom je klasický, nikoli „smart“, tedy jde o výřez převzorkovaný na daný rozměr (až 4,3x). Citlivost je volitelná od 50 do 400 ISO. Zápis je na kartu SD / MMC, aku je Lithium-Ion (NP-200), nabíječka pochopitelně v dodávce. Velmi příjemný je velký LCD displej (2´´), který svádí k fotografování „na displej“ místo průhledovým hledáčkem, který je, jako obvykle velmi malý.
Ovládání a menu
Přístroj je příjemně ovladatelný. Zapne se odsunutím krytu. Na horní stěně je šoupátko, jímž zapínáme fotografování prosté, fotografování ve scénických režimech (makro je jedním z nich). Zde mám první námitku: v těchto režimech nelze nastavit bílou nebo citlivost, nelze nastavit režim měření a barevnosti! Aspoň že jde ovládat blesk. Tak tohle je zcela zbytečný přehmat hlavních škůdců digitální fotografie, totiž výrobců firmware. V druhé krajní poloze se nastaví video nebo audio, i to je trochu nešikovné, protože kvůli hlasové poznámce musíme do menu, přičemž přepínání těchto dvou funkcí se mohlo přiřadit čtyřcestnému volicímu systému. Lze si na to zvyknout, ale proč si zvykat? Co je chvályhodné je to, že čtyřcestnému voliči lze pro tlačítka vlevo/vpravo přiřadit volbu: expoziční kompenzace, nastavení bílé, citlivost a režim barevnosti – nebo nic. Za nejrozumnější pokládám první volbu a být pan Konica Minolta, dal bych ji jako defaultní nastavení.
Jinak ale je vše ostatní bezproblémové. Vpravo nahoře je kolébka po ovládání zoomu (z extrému do extrému za 1,2 sec), pod tím zapínání prohlížení, menu a čtyřcestný volič, který slouží k pohybu v menu a též k ovládání blesku / samospouště a režimu focení (jednotlivé obrázky a 3 druhy série, viz níže). Ty série: jednak je to normální sériové focení s odstupem cca 0,7 sec, jednak superrychlé 11 fps, ale jen v megovém rozlišení. Je to ale fofr, a je to velmi zajímavé a cenné! Třetí režim je 9 snímků na jednom obrázku v odstupech 0,6 sec, taktéž velmi zajímavé a osvědčené.
Menu je střízlivě graficky řešené – tedy, volbu funkčních tlačítek bych přeřadil z první stránky menu do setupu a na volnou pozici bych dal ISO, která je až na druhé stránce, ale to je detail. Když jsme v menu, lze fotit, menu zmizí, ale vrátit se do něho musíme zase přes tlačítko.
V praxi
O některých praktických věcech jsme už mluvili. Náběh je doslova bleskový, 0,4 sec, dokonce i těžko měřitelný. Výrobce uvádí, že k dubnu 2004 je to nejrychlejší náběhv této třídě. Rychlá je i spoušť, s namáčknutím / bez namáčknutí 0,1 / 0,6 sec. Je škoda, že nelze ručně nastavit bílou a pětimegový přístroj by si zasloužil i manuální nastavení expozice s prioritou clony/času, ev. plný manuál, to zde není. Je to automat, korigovatelný expoziční kompenzací v rozmezí +-2 EV. Přesto je zbytečné, že se na displeji neukazuje použitý čas a clona. Místa je na dvoupalcové obrazovce dost.
Obrazová kvalita je vynikající, kresba zcela na úrovni 5 Mpx, barevně neutrání (bílá – ideálně vyvážená 255/255/255). Velmi slušný je i digitální zoom, a to říká já, jeho odvěký odpůrce. Úroveň šumu při 400 ISO je nízká, viděl jsem obrázky víc zašuměné při ISO 200 než zde při ISO 400. Čísla: při 400 ISO měl kontrolní snímek 1,98 MB, při 50 ISO měl 1,85, to je skutečně nepatrný rozdíl. Připomenu i sekvenční focení rychlostí 11 oken za sekundu, byť v megovém rozlišení! Při delších časech se automaticky zapíná omezování šumu. Video je jen 320×240, zato až do naplnění karty, zvuk do 180 minut. Zvukové poznámky lze pořizovat jak při fotografování, tak i později při přehrávání.
S aparátem se skvěle pracuje. Je třeba dát pozor, aby se prst nedostal před objektiv, ten nevyčnívá a není tam žádná zarážka. Doporučuji užívat displej, hledáček je velmi přibližný (10% z každé strany ukrojí z toho, co bude na obrázku, kdežto displej je 100% přesný). Na displeji nevidíme čas a clonu, zato v obrubě hledáčku je varovná kontrolka, která žlutě bliká, když hrozí nebezpečí rozhýbání aparátu.
Přístroj je tak zvaně pro každého, proto je automatický. Procesor pracuje v režimu zvaném Digital Subject Program Selection a CxProcess™ II K aparíátu se dodává i podvodní pouzdro (viz obrázek). Shrnutí – zájemci o uživatelsky přítulný, elegantní přístroj od špičkového výrobce se skvělým obrazem lze DiMAGE X50 doporučit jako vážného kandidáta do užšího výběru.
Ukázky
Vše je při ISO 50 a komprese fine, obrázek Bezdězu je s použitím max. nastavení digitálního zoomu. Fotografováno v denním světle při automatickém nastavní bílé. Snímky mají kolem 1,7 MB.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Na první pohled sympatická, taková je novinka ikskové řady DiMAGE, proslulé periskopovým řešením objektivu. Tentokrát v pětimegovém provedení. Je to přírůstek do rodiny aparátů, které vynikají jednoduchostí obsluhy a také vysokou kvalitou obrazu. Jsou pro lidi, kteří nemilují hlavolamy, ale potrpí si na perfektní výsledek.
Koncepce a design
|
| |
Design je zcela přepracován. Stávající ikska měla nechráněný objektiv, kdežto X50 ho má krytý posuvnou deskou, která slouží i jako vypínač. Je o něco tlustší než běžná ikska (24 mm proti 20 mm), avšak menší, byť o pár milimetrů, šířka x výška je 84×62 mm. Rozměry to tedy jsou doslova kapesní. Přístroj zaujme pečlivým zpracováním, na mysl se dere dnes už poněkud obnošený pojem „digitální šperk“. V této souvislosti uvedu malý detail – USB slot je za kovovou posuvnou clonkou, tedy ne za žádnou gumou, jak bývá zvykem! Objektiv, jak řečeno, periskopový – tedy optická osa se láme v hranolu o 90 stupňů. Rentgenový obrázek není k disposici, ale podle centrální polohy objektivu lze soudit, že optická osa bude tentokrát vodorovná a nikoli, jako dosud, svislá. Uživatele to může, ale nemusí zajímat. Snímač má úhlopříčku 1/1,25´´, je tedy o něco větší než bývalo zvykem, objektiv odpovídá délce 37 až 105 mm, je tedy něco pod 1:3, což je podle všeho daň za větší rozměr čipu. Ostří od 10 cm, což je hodně zblízka, v makrorežimu od 6 cm, což je málo. Čip má 5,4 Mpx fyzicky, 4,92 Mpx efektivně, což v praxi znamená obrázky 2560 x 1920, respektive 2048 x 1536, 1600 x 1200, 1280 x 960, 640 x 480. Digitální zoom je klasický, nikoli „smart“, tedy jde o výřez převzorkovaný na daný rozměr (až 4,3x). Citlivost je volitelná od 50 do 400 ISO. Zápis je na kartu SD / MMC, aku je Lithium-Ion (NP-200), nabíječka pochopitelně v dodávce. Velmi příjemný je velký LCD displej (2´´), který svádí k fotografování „na displej“ místo průhledovým hledáčkem, který je, jako obvykle velmi malý.
Ovládání a menu
Přístroj je příjemně ovladatelný. Zapne se odsunutím krytu. Na horní stěně je šoupátko, jímž zapínáme fotografování prosté, fotografování ve scénických režimech (makro je jedním z nich). Zde mám první námitku: v těchto režimech nelze nastavit bílou nebo citlivost, nelze nastavit režim měření a barevnosti! Aspoň že jde ovládat blesk. Tak tohle je zcela zbytečný přehmat hlavních škůdců digitální fotografie, totiž výrobců firmware. V druhé krajní poloze se nastaví video nebo audio, i to je trochu nešikovné, protože kvůli hlasové poznámce musíme do menu, přičemž přepínání těchto dvou funkcí se mohlo přiřadit čtyřcestnému volicímu systému. Lze si na to zvyknout, ale proč si zvykat? Co je chvályhodné je to, že čtyřcestnému voliči lze pro tlačítka vlevo/vpravo přiřadit volbu: expoziční kompenzace, nastavení bílé, citlivost a režim barevnosti – nebo nic. Za nejrozumnější pokládám první volbu a být pan Konica Minolta, dal bych ji jako defaultní nastavení.
Jinak ale je vše ostatní bezproblémové. Vpravo nahoře je kolébka po ovládání zoomu (z extrému do extrému za 1,2 sec), pod tím zapínání prohlížení, menu a čtyřcestný volič, který slouží k pohybu v menu a též k ovládání blesku / samospouště a režimu focení (jednotlivé obrázky a 3 druhy série, viz níže). Ty série: jednak je to normální sériové focení s odstupem cca 0,7 sec, jednak superrychlé 11 fps, ale jen v megovém rozlišení. Je to ale fofr, a je to velmi zajímavé a cenné! Třetí režim je 9 snímků na jednom obrázku v odstupech 0,6 sec, taktéž velmi zajímavé a osvědčené.
Menu je střízlivě graficky řešené – tedy, volbu funkčních tlačítek bych přeřadil z první stránky menu do setupu a na volnou pozici bych dal ISO, která je až na druhé stránce, ale to je detail. Když jsme v menu, lze fotit, menu zmizí, ale vrátit se do něho musíme zase přes tlačítko.
V praxi
O některých praktických věcech jsme už mluvili. Náběh je doslova bleskový, 0,4 sec, dokonce i těžko měřitelný. Výrobce uvádí, že k dubnu 2004 je to nejrychlejší náběhv této třídě. Rychlá je i spoušť, s namáčknutím / bez namáčknutí 0,1 / 0,6 sec. Je škoda, že nelze ručně nastavit bílou a pětimegový přístroj by si zasloužil i manuální nastavení expozice s prioritou clony/času, ev. plný manuál, to zde není. Je to automat, korigovatelný expoziční kompenzací v rozmezí +-2 EV. Přesto je zbytečné, že se na displeji neukazuje použitý čas a clona. Místa je na dvoupalcové obrazovce dost.
Obrazová kvalita je vynikající, kresba zcela na úrovni 5 Mpx, barevně neutrání (bílá – ideálně vyvážená 255/255/255). Velmi slušný je i digitální zoom, a to říká já, jeho odvěký odpůrce. Úroveň šumu při 400 ISO je nízká, viděl jsem obrázky víc zašuměné při ISO 200 než zde při ISO 400. Čísla: při 400 ISO měl kontrolní snímek 1,98 MB, při 50 ISO měl 1,85, to je skutečně nepatrný rozdíl. Připomenu i sekvenční focení rychlostí 11 oken za sekundu, byť v megovém rozlišení! Při delších časech se automaticky zapíná omezování šumu. Video je jen 320×240, zato až do naplnění karty, zvuk do 180 minut. Zvukové poznámky lze pořizovat jak při fotografování, tak i později při přehrávání.
S aparátem se skvěle pracuje. Je třeba dát pozor, aby se prst nedostal před objektiv, ten nevyčnívá a není tam žádná zarážka. Doporučuji užívat displej, hledáček je velmi přibližný (10% z každé strany ukrojí z toho, co bude na obrázku, kdežto displej je 100% přesný). Na displeji nevidíme čas a clonu, zato v obrubě hledáčku je varovná kontrolka, která žlutě bliká, když hrozí nebezpečí rozhýbání aparátu.
Přístroj je tak zvaně pro každého, proto je automatický. Procesor pracuje v režimu zvaném Digital Subject Program Selection a CxProcess™ II K aparíátu se dodává i podvodní pouzdro (viz obrázek). Shrnutí – zájemci o uživatelsky přítulný, elegantní přístroj od špičkového výrobce se skvělým obrazem lze DiMAGE X50 doporučit jako vážného kandidáta do užšího výběru.
Ukázky
Vše je při ISO 50 a komprese fine, obrázek Bezdězu je s použitím max. nastavení digitálního zoomu. Fotografováno v denním světle při automatickém nastavní bílé. Snímky mají kolem 1,7 MB.
|
|
| |
|
| |
|
| |
