Nezařazené

Konica Minolta DiMAGE X31

Bezstarostná jízda, tak bych charakterizoval novou verzi ikskové řady přístrojů Konica Minolta. Příběh “tabatěrky” pokračuje, toto pokračování má tři mega a ovládání tak jednoduché, až… se tomu nechce věřit.

Přiznám, že jsem byl na rozpacích, když sem hledal “kamsesakra strká ta karta”! Dokonce, hanba přiznat, jsem šel do manuálu – a nebylo to tam! On ten slot totiž není zakrytovaný a je to škvíra ve stylu poštovní schránky…

Koncepce a design
Iksková řada se vyznačuje lomeným objektivem, to znamená, že zoom má v sobě hranol, který vrhá obraz na dno přístroje, kde je umístěn snímač CCD. V praxi to znamená, že z povrchu aparátu nic nevyčnívá, nevysouvá se. Jestliže tedy jsou rozměry 86 x 67 x 24 mm , tak jsou pořád, bez ohledu na to, zda je přístroj zapnutý nebo vypnutý. Má ideálně kapesní formát “tabatěrky”, tudíž se dobře drží. Nemá průhledový hledáček, jen LCD displej 1.5 “. Zapisuje na karty SD/MMC, v dodávce je “šestnáctka”. Má 3.3 milionů pixelů fyzicky, 3,1 efektivně na snímači věru maličkém – 1/3,2´´ (4,54×3,42 mm. K nevíře, že se na plošku velikosti řezu z hrášku vejdou tři milióny obrazových bodů! Citlivost je 50-200 (nastavuje se automaticky), zoom má rozsah ekv- 36-105 mm (4,7-14,7 fyzicky), světelnost F2,8-3,7. Ostří do 10 cm do nekonečna, makro nemakro. Nastavovat se nedá skoro nic, jen bílá (5 předvoleb). Rozsah času 4-1/500 sec.

Ovládání a menu
Jednoduchost do krajnosti. Zapnete to nahoře, vedle je spoušť. Vzadu je joystick pro ovládání menu a tlačítko pro menu, pod tím tlačítko pro přehrávání fotek. C´est tout. Menu je ikonkové, joystickem se poněkud špatně ovládá, ale to chce cvik (joystickem honíte směr a pak potvrzujete kolmým tlakem, a v tom je ta maličká obtíž, když jste málo kolmí, ujedete).

V praxi Náběh za 1,1 sec, bez namáčknutí 0,6 sec, s namáčknutím 0,1 je zpoždění spouště, to jsou velmi dobré výsledky! Obrazově nevidím problémy, barevnost je neutrální s jemnou přecitlivělostí v modrém kanále. Šum při 200 ISO natolik malý, že je mi líto, proč se neodvážili na 400 ISO (ze strachu před šťouraly). Je ovšem třeba platit daň za miniaturní rozměry – nemůžete chtít fotopidimužíka s komfortním ovládáním. Displej je maličký a těžko na něm honíte horizontály. S josystickem je nutno občas zápasit i při ovládání zoomu – je nutno ho nabrat opravdu odspodu, tedy “kolmo na jeho osu” a vzhledem k tomu, že je cca 2,5 mm vysoký, není to nic snadného. Ten joystick, to je zřejmě jediná problematická část aparátu. Ostatně, joystick je vždycky otrava, pokud není 15 cm vysoký! Jenže vykládejte to designérům. Spíš se dohodnete s gorilou v názoru na Měsíční sonátu.

Shrnutí
Do krajnosti jednoduchý třímegáč se zoomem 1:2 za něco přes šest tisíc (srpen 2004), to je velmi slušná nabídka tomu, kdo si přeje obrazový zápisník, denního průvodce. Ani výkon, ani design (technicky strohé řešení kovového přístroje) ho nezklamou. Dá se čekat, že úspěšné tažení ikskové řady bude pokračovat.

Ukázky (Marie je při 200 ISO):


Bezstarostná jízda, tak bych charakterizoval novou verzi ikskové řady přístrojů Konica Minolta. Příběh “tabatěrky” pokračuje, toto pokračování má tři mega a ovládání tak jednoduché, až… se tomu nechce věřit.

Přiznám, že jsem byl na rozpacích, když sem hledal “kamsesakra strká ta karta”! Dokonce, hanba přiznat, jsem šel do manuálu – a nebylo to tam! On ten slot totiž není zakrytovaný a je to škvíra ve stylu poštovní schránky…

Koncepce a design
Iksková řada se vyznačuje lomeným objektivem, to znamená, že zoom má v sobě hranol, který vrhá obraz na dno přístroje, kde je umístěn snímač CCD. V praxi to znamená, že z povrchu aparátu nic nevyčnívá, nevysouvá se. Jestliže tedy jsou rozměry 86 x 67 x 24 mm , tak jsou pořád, bez ohledu na to, zda je přístroj zapnutý nebo vypnutý. Má ideálně kapesní formát “tabatěrky”, tudíž se dobře drží. Nemá průhledový hledáček, jen LCD displej 1.5 “. Zapisuje na karty SD/MMC, v dodávce je “šestnáctka”. Má 3.3 milionů pixelů fyzicky, 3,1 efektivně na snímači věru maličkém – 1/3,2´´ (4,54×3,42 mm. K nevíře, že se na plošku velikosti řezu z hrášku vejdou tři milióny obrazových bodů! Citlivost je 50-200 (nastavuje se automaticky), zoom má rozsah ekv- 36-105 mm (4,7-14,7 fyzicky), světelnost F2,8-3,7. Ostří do 10 cm do nekonečna, makro nemakro. Nastavovat se nedá skoro nic, jen bílá (5 předvoleb). Rozsah času 4-1/500 sec.

Ovládání a menu
Jednoduchost do krajnosti. Zapnete to nahoře, vedle je spoušť. Vzadu je joystick pro ovládání menu a tlačítko pro menu, pod tím tlačítko pro přehrávání fotek. C´est tout. Menu je ikonkové, joystickem se poněkud špatně ovládá, ale to chce cvik (joystickem honíte směr a pak potvrzujete kolmým tlakem, a v tom je ta maličká obtíž, když jste málo kolmí, ujedete).

V praxi Náběh za 1,1 sec, bez namáčknutí 0,6 sec, s namáčknutím 0,1 je zpoždění spouště, to jsou velmi dobré výsledky! Obrazově nevidím problémy, barevnost je neutrální s jemnou přecitlivělostí v modrém kanále. Šum při 200 ISO natolik malý, že je mi líto, proč se neodvážili na 400 ISO (ze strachu před šťouraly). Je ovšem třeba platit daň za miniaturní rozměry – nemůžete chtít fotopidimužíka s komfortním ovládáním. Displej je maličký a těžko na něm honíte horizontály. S josystickem je nutno občas zápasit i při ovládání zoomu – je nutno ho nabrat opravdu odspodu, tedy “kolmo na jeho osu” a vzhledem k tomu, že je cca 2,5 mm vysoký, není to nic snadného. Ten joystick, to je zřejmě jediná problematická část aparátu. Ostatně, joystick je vždycky otrava, pokud není 15 cm vysoký! Jenže vykládejte to designérům. Spíš se dohodnete s gorilou v názoru na Měsíční sonátu.

Shrnutí
Do krajnosti jednoduchý třímegáč se zoomem 1:2 za něco přes šest tisíc (srpen 2004), to je velmi slušná nabídka tomu, kdo si přeje obrazový zápisník, denního průvodce. Ani výkon, ani design (technicky strohé řešení kovového přístroje) ho nezklamou. Dá se čekat, že úspěšné tažení ikskové řady bude pokračovat.

Ukázky (Marie je při 200 ISO):