|
Mlha, to je krásný motiv, který se … krásně špatně fotí. Nebo špatně krásně? Touhle otázkou jsem si lámal hlavu u nás na hřbitově ve Zvoli, když jsem se tam dušičkového rána s fotoaparátem, vypravil.
Je několik hlavních principů pro fotografování v mlze. Tak především: samozřejmě je dobré, když skrz mlhu svítí slunce. Je to dobře z několika důvodů. Především, slunce mlhu rozzáří a vše je pak přehlednější, kontrastnější – v prostoru vznikne několik pásem, jakýchsi plánů: vpředu tmavé a čím jsou motivy vzdálenější, tím jsou světlejší. No a slunce filtrované mlhou pak dodá pozadí zářivý akcent. Tím líp, když je to ráno a slunce je červené!  Jde především o maximální zjednodušení – snažil jsem se mít na obrázku co nejméně tvarů. Vpravo je to náhrobní kámen s holubicí, a dva další kameny a stromy mimo rovinu ostrosti tvoří pozadí. Slunce je světlý akcent, posazený blíže tomu kameni. Výrazný tvar, to je důležitý kompoziční prvek v obrázku s mlhou. Na našem hřbitově je to socha anděla. Je obklopen stromy, co s tím? Jedna možnost je vystrčit ho z formátu, asi takto:  Anděl se rýsuje proti bílému nebi. Druhou dominantou je strom vpravo a dole je změť náhrobků – jsou ale tak málo výrazné, že kompozici netříští. Druhou možnost poskytují stromy na hřbitově. Nebýt mlhy, socha by mezi nimi zanikla… jenže mlha je, a pomáhá nám. Odsouvá stromy do druhého plánu, asi takto:  Třetí možnost nabízí výrazný tvar v popředí, tak volený, aby navodil nějakou atmosféru. Zvolil jsem starou rozbitou hřbitovní lampu, která působí sama o sobě dosti depresivně. Fotografoval jsem širokoúhlým koncem zoomu (Nikon D90, objektiv 18-105 mm). Náhrobky v pozadí ubíhají šikmo dolů, ale to, myslím, nevadí.  Snažil jsem se o maximální tvarové zjednodušení. Na tomhle snímku jsem asi šel v tomto smyslu nejdál:  Je to ovšem už na hranici sdělnosti, protože z toho vypadává motiv hřbitova. Já vím, že jde o hřbitovní zeď a vy to teď víte taky, ovšem nezasvěcený divák to vědět nemůže. Takže nezbylo než zkusit ještě něco jiného – vnést do mlhy barvy. Snažil jsem se jít k motivu co nejblíž, až na hranici sdělnosti.  Pořídil jsem několik snímků na toto téma, ale nakonec jsem vybral tenhle, kde ty žluté kytky zabírají nejvíc místa. Objektiv byl tentokrát nastaven na delší ohnisko, kvůli perspektivě a také proto, aby pozadí bylo rozostřené. |
|
Mlha, to je krásný motiv, který se … krásně špatně fotí. Nebo špatně krásně? Touhle otázkou jsem si lámal hlavu u nás na hřbitově ve Zvoli, když jsem se tam dušičkového rána s fotoaparátem, vypravil.
Je několik hlavních principů pro fotografování v mlze. Tak především: samozřejmě je dobré, když skrz mlhu svítí slunce. Je to dobře z několika důvodů. Především, slunce mlhu rozzáří a vše je pak přehlednější, kontrastnější – v prostoru vznikne několik pásem, jakýchsi plánů: vpředu tmavé a čím jsou motivy vzdálenější, tím jsou světlejší. No a slunce filtrované mlhou pak dodá pozadí zářivý akcent. Tím líp, když je to ráno a slunce je červené! Jde především o maximální zjednodušení – snažil jsem se mít na obrázku co nejméně tvarů. Vpravo je to náhrobní kámen s holubicí, a dva další kameny a stromy mimo rovinu ostrosti tvoří pozadí. Slunce je světlý akcent, posazený blíže tomu kameni. Výrazný tvar, to je důležitý kompoziční prvek v obrázku s mlhou. Na našem hřbitově je to socha anděla. Je obklopen stromy, co s tím? Jedna možnost je vystrčit ho z formátu, asi takto: Anděl se rýsuje proti bílému nebi. Druhou dominantou je strom vpravo a dole je změť náhrobků – jsou ale tak málo výrazné, že kompozici netříští. Druhou možnost poskytují stromy na hřbitově. Nebýt mlhy, socha by mezi nimi zanikla… jenže mlha je, a pomáhá nám. Odsouvá stromy do druhého plánu, asi takto: Třetí možnost nabízí výrazný tvar v popředí, tak volený, aby navodil nějakou atmosféru. Zvolil jsem starou rozbitou hřbitovní lampu, která působí sama o sobě dosti depresivně. Fotografoval jsem širokoúhlým koncem zoomu (Nikon D90, objektiv 18-105 mm). Náhrobky v pozadí ubíhají šikmo dolů, ale to, myslím, nevadí. Snažil jsem se o maximální tvarové zjednodušení. Na tomhle snímku jsem asi šel v tomto smyslu nejdál: Je to ovšem už na hranici sdělnosti, protože z toho vypadává motiv hřbitova. Já vím, že jde o hřbitovní zeď a vy to teď víte taky, ovšem nezasvěcený divák to vědět nemůže. Takže nezbylo než zkusit ještě něco jiného – vnést do mlhy barvy. Snažil jsem se jít k motivu co nejblíž, až na hranici sdělnosti. Pořídil jsem několik snímků na toto téma, ale nakonec jsem vybral tenhle, kde ty žluté kytky zabírají nejvíc místa. Objektiv byl tentokrát nastaven na delší ohnisko, kvůli perspektivě a také proto, aby pozadí bylo rozostřené. |
