Je jasné, že nejeden čtenář má v těchto dnech úplně jiné starosti. Život ale jde dál a my, co jsme relativně na suchu, nepřestáváme fotit. Na žádné světelné efekty spoléhat nemůžeme. Co ale pomáhá je vertikální panorama – a jsme u tématu, které jsem tu už několikrát probíral. Ano, je to falešný shift.
Podívejte se na tuhle ukázku. Pokud se vám zdá nějaká divná, máte pravdu. Nepřijdete na to, jakým ohniskem je pořízena – je totiž složena ze tří fotek.
Je jasné, že nejeden čtenář má v těchto dnech úplně jiné starosti. Život ale jde dál a my, co jsme relativně na suchu, nepřestáváme fotit. Na žádné světelné efekty spoléhat nemůžeme. Co ale pomáhá je vertikální panorama – a jsme u tématu, které jsem tu už několikrát probíral. Ano, je to falešný shift.
Podívejte se na tuhle ukázku. Pokud se vám zdá nějaká divná, máte pravdu. Nepřijdete na to, jakým ohniskem je pořízena – je totiž složena ze tří fotek.
Ty fotky jsou dole – v podstatě to jsou podklady pro pozdější zpracování. Máte je tu seřazené, jak jsem je vyfotil u nás v zatopeném lese Nikonem Coolpix A. Žádná z nich není nic moc. Musím však upozornit na dvě věci.
Tak především, při pořizování tohoto snímku jsem porušil jedno významné pravidlo panoramatické fotografie. To zní Nebudeš měniti podstavení fotoaparátu. Pravověrní panoramisté vyznávají tzv. nodální bod – místo v optické soustavě, jímž prochází osa, pode něhož panoramuje – podrobně jsem o tom psal ZDE předloni v prosinci.
V našem příkladě nejenže nelpíme na nodálním bodu! Naopak, záměrně měním výšku a úhel záběru. Samozřejmě, že obrázky pak na sebe nebudou pasovat – tady předjímám námitku, která napadne každého, kdo s podobnými experimentry má aspoň minimální zkušenosti. Ale to mi nevadí, nepřesnosti odstraním při zpracování v počítači.
Na nodální bod tedy nedbám, ale musím si dát bedlivý pozor na svislou linii. Budu měnit polohu a směr záběru, avšak osa záběru by v ideálním případě měla být v jedné svislé rovině. To mi usnadní pozdější pasování. Při práci se stativem s trojcestnou hlavou se svislá rovina snadno udrží. Když budeme pracovat bez stativu, z ruky, je dobře si udělat varianty těch dílčích fotek, s mírnými posuny. Spodní, výchozí, může být jedna, na ni snadno napasujeme druhou, na ukázce označenou B. Ale do té C se těžko trefíme a je dobře si udělat rezervu.
Na další ukázce je vidět různé směry záběru a výšky. Vyfotil jsem z boku situaci zobrazenou nahoře na ukázce. Kolečky ukazuji, kde byl v okamžiku expozice fotoaparát, šipka naznačuje směr záběru, jeho osu.
Úspěšně jsem zkoušel i lehké zoomování – když si pozadí přitáhnete, dosáhnete zajímavého efektu, bude to silně širokoúhlý záběr, avšak nedojde k perspektivnímu zmenšení pozadí. Tady se nezoomovalo, Nikon Coolpix A má pevné ohnisko.
Mohou se vyskytnout problémy s ostrostí. Další ukázku jsem hnal do krajnosti. Míč položený na kameni je snímán prakticky kolmo shora v makrorežimu, opět tím áčkem Coolpixem od Nikonu. Zase, jde o tři obrázky, snímané stejným systémem, jak první ukázka. 
S obrázky na výšku je trochu problém. Monitory máme postavené na šířku a co naplat, to je nejčastější způsob zobrazení digitální fotografie (zvedám prst: musíme se vrátit k tisku, jinak za deset, patnáct let nebudeme mít žádné fotky!). Odhaduji, že velká většina fotek je na šířku – a tahle metoda má efekt, hlavně když je vedená na výšku.
Nicméně je jasné, že i při klasických panoramatických snímcích na šířku lze dramaticky měnit rovinu ostrosti. Nicméně při focení na šířku asi těžko využijeme ten trik se změnou polohy fotoaparátu. Ta změna výšky od země, to je ta správná vychytávka.
Určitým kompromisem je čtvercový formát. I to je klasika, vyvzpomeňme na naši skvělou Flexaretu anebo na Praktisix, později Pentaconsix, o tehdy) nedostupném Hasselbladu a Rolleiflexu nemluvě. Příjemnou fotku čtvercového formátu snadno získáte spojením dvou obrázků. I poslední ukázka je pořízena tak, že keříček řepky ne focen takřka kolmo dolů (třebaže na výsledku to tak nevypadá, ale JE to tak) v režimu makro a horní třetina je focena z nižší pozice (viz ukázky nahoře, , kde B je níž než A, zde to bylo taky tak.
Nevznikla žádná bomba, ale jistě je to poutavější fotka, než kdybych to řepkové pole cvaknul jen tak od boku. No a zítra si ukážeme ve videtutoriálu, jak se taková věc dělá. Jde to v každém editoru schopném pracovat s vrstvami, tedy především v Photoshopu, Elements či Gimpu, ale zvládne to i Zoner. Zítra na shledanou.
