Poslal mi z Islandu pohlednici Zdeněk Čech, člen naší digineffí dílny. Míněno žertem, že prý chtěl do jedné fotky dostat maximum chyb, před nimiž varuji ve svém Desateru. To je soubor zásad, které vedou ke kultivované fotografii, jak o tom píšu v chystané knize Digitální fotografie polopatě (vyjde – má vyjít – třetí pondělí v říjnu, to by bylo 19.10. Uvidíme. Předmětná fotka je zde:
Poslal mi z Islandu pohlednici Zdeněk Čech, člen naší digineffí dílny. Míněno žertem, že prý chtěl do jedné fotky dostat maximum chyb, před nimiž varuji ve svém Desateru. To je soubor zásad, které vedou ke kultivované fotografii, jak o tom píšu v chystané knize Digitální fotografie polopatě (vyjde – má vyjít – třetí pondělí v říjnu, to by bylo 19.10. Uvidíme. Předmětná fotka je zde:
Je přísně symetrická, tedy je to příkrý přestupek proti pravidlu tři, kde se píše: Obraz členíme na třetiny: obraz má dvě svislé linie, jež dělí obraz na tři svislé třetiny, a právě tak dvě vodorovné linie. Průsečíky těchto třetinových linií nazývám silný obrazový bod. Do toho bodu je dobře umístit to nejdůležitější, co má v obrázku být. Zde je postava uprostřed, na průsečíku vodorovné i svislé osy.
Dále, v bodě čtyři se píše: To co je důležité musí být na obraze dobře čitelné. Aby bylo čitelné, musí to být dostatečně velké. Mělo by to zabrat aspoň 30% plochy. Tady postava nezabírá 30% plochy ani náhodou. Fotka je převážně krajinářská. V bodě šest radím, abychom umisťovali do popředí nějaký úvodní prvek, říkám mu markant. Tady nic takového není. Bod osm se týká pojetí postavy. Má jí být vidět do obličeje, jakmile je zády, takové fotce říkám zádíčka a pronásleduji ji nevraživostí. Zde je postava zády. Podle zásady devět je ideální počet postav tři, zde je jedna.
No a k dovršení všeho tahle mrňavá, zády otočená postava se rukama dotýká obzoru, to je hrubé porušení poučky o dotecích, jíž jsem věnoval jeden článek!
No a vidíte, je to krásná fotka a udělala mi velkou radost. To proto, že je víc než kultivovaná: je vtipná. Z celého jejího řešení je patrný záměr a to je podstatné pravidlo, které s ejaksi vznáší vysoko nad mým Desaterem. Z fotky musí být vidět záměr, pak je sdělná, líbí se.
A ještě něco. Postava má červenou bundu. To je stará krajinářská zásada – krajině sluší červený bod, podívejte se na klasická plátna, na kolika krajinách najdete červenou střechu nebo vlčí mák! Jako třeba tady, vlčí máky malinké, ale jsou tam:
K té pohlednici
Zdeněk mi poslal fotku přes aplikaci České pošty. Je k tomu potřeba voucher, ten se dá koupit na webu České pošty, ale musíte platit kartou. To je v dnešní době poněkud ne moc produktivní řešení. Kdo má O2, může téhož výsledku za stejné peníze dospět jednodušeji , přes MMS.
Mimochodem, z papírové pohlednice jsem měl velikánskou radost, už dááávno jsem žádnou nedostal.
