|
Fotografujeme to, čemu říkáme motiv. Stejně jako na motivu závisí vyznění snímku na tom, co je v pozadí motivu. To jsme cvičili na semináři Dílny v terénu, v krásné krajině za Žebrákem. Nejdříve se podívejme na příklad:
 Na tomto snímku není pochyb o tom, co je motiv a co tvoří pozadí. Motiv je větev se zlatými listy a pozadí tvoří jié větve, které jsou mimo rovinu ostrosti a jsou tudíž rozmazané, nicméně čitelné. Motiv je vůči pozadí umístěn tak, aby ho rozmazané větve rámovaly, kdežto on sám aby vynikl na pozadí temné skvrny , což je v reálu skála, přesněji skalnatá stěna.  Na druhé ukázce je to jinak – zde zlatá skvrna zasahuje do motivu, takže pozadí s motivem splývá a ruší ho. Přitom oba snímky jsou pořízeny doslova ze stejného místa, jenom z jiné výšky – rozdíl je doslova pár centimetrů. Je třeba pečlivě sledovat, co je v pozadí. Kritické jsou bezprostředně blízké oblasti. Ty je třeba mimořádně pozorně sledovat. Na tomto snímku je motivem kmen stromu a řetěz kolem něho. Řetěz je umístěn ve střední třetině, levý okraj stromu zasahuje skoro do poloviny, ale nepůlí obrázek, to je pro kompozici také hodně důležité. Kritické místo je to, ve kterém řetěz končí. Zde je pozadí voleno tak, aby jasný odlesk na hladině zvýraznil konec řetězu a rozostřený břeh a rozostřená lávka tvoří podstatný kompoziční prvek, třebaže jsou v pozadí.  Ostrost je důležitý kompoziční prvek. Na další dvojici obrázků je hlavním motivem ostře zelená kapradina. Na první ukázce je umístěna do prostředí spadaného listí. Aby nerušilo, byla použita clona F2.8, tedy malá clona (velký clonový otvor), aby hloubka ostrosti byla minimální:  Na dalším snímku je to jinak. Hlavní motiv je umístěn na temné partie, aby zelená vynikla, a objektiv byl zacloněn, aby se proostřilo i pozadí. Tím se využil jeden z důležitých prvků, totiž včlenění motivu do pozadí . Aby to bylo možné, bylo ovšem nutno pozadí za hlavním motivem volit co nejklidnější.  Na další ukázce je hlavní motiv – temná bouda – včleněn centrálně do pozadí. Působí jako temná neladná skvrna uprostřed barevné přírody. Centrální umístění zvýrazňuje jeho nepatřičnost. Použití malé clony ho vyčleňuje z pozadí – díky malé hloubce ostrosti.  Asi nejlépe se mi podařilo umístit motiv vůči pozadí na naší poslední ukázce. Bezprostřední pozadí je tmavé – a rozostřená hladina, ve které se odráží modrá obloha, strukturovaná vlnkami po dopadu kapky dotváří kompozici.  Vztah motivu a pozadí je tedy jeden z klíčových problémů, který musíme při komponování obrázku řešit. Není to žádná věda – minimální program zní: pozadí nesmí rušit. Maximální cíl: pozadí má motivu pomáhat vyniknout. |
|
Fotografujeme to, čemu říkáme motiv. Stejně jako na motivu závisí vyznění snímku na tom, co je v pozadí motivu. To jsme cvičili na semináři Dílny v terénu, v krásné krajině za Žebrákem. Nejdříve se podívejme na příklad:
Na tomto snímku není pochyb o tom, co je motiv a co tvoří pozadí. Motiv je větev se zlatými listy a pozadí tvoří jié větve, které jsou mimo rovinu ostrosti a jsou tudíž rozmazané, nicméně čitelné. Motiv je vůči pozadí umístěn tak, aby ho rozmazané větve rámovaly, kdežto on sám aby vynikl na pozadí temné skvrny , což je v reálu skála, přesněji skalnatá stěna. Na druhé ukázce je to jinak – zde zlatá skvrna zasahuje do motivu, takže pozadí s motivem splývá a ruší ho. Přitom oba snímky jsou pořízeny doslova ze stejného místa, jenom z jiné výšky – rozdíl je doslova pár centimetrů. Je třeba pečlivě sledovat, co je v pozadí. Kritické jsou bezprostředně blízké oblasti. Ty je třeba mimořádně pozorně sledovat. Na tomto snímku je motivem kmen stromu a řetěz kolem něho. Řetěz je umístěn ve střední třetině, levý okraj stromu zasahuje skoro do poloviny, ale nepůlí obrázek, to je pro kompozici také hodně důležité. Kritické místo je to, ve kterém řetěz končí. Zde je pozadí voleno tak, aby jasný odlesk na hladině zvýraznil konec řetězu a rozostřený břeh a rozostřená lávka tvoří podstatný kompoziční prvek, třebaže jsou v pozadí. Ostrost je důležitý kompoziční prvek. Na další dvojici obrázků je hlavním motivem ostře zelená kapradina. Na první ukázce je umístěna do prostředí spadaného listí. Aby nerušilo, byla použita clona F2.8, tedy malá clona (velký clonový otvor), aby hloubka ostrosti byla minimální: Na dalším snímku je to jinak. Hlavní motiv je umístěn na temné partie, aby zelená vynikla, a objektiv byl zacloněn, aby se proostřilo i pozadí. Tím se využil jeden z důležitých prvků, totiž včlenění motivu do pozadí . Aby to bylo možné, bylo ovšem nutno pozadí za hlavním motivem volit co nejklidnější. Na další ukázce je hlavní motiv – temná bouda – včleněn centrálně do pozadí. Působí jako temná neladná skvrna uprostřed barevné přírody. Centrální umístění zvýrazňuje jeho nepatřičnost. Použití malé clony ho vyčleňuje z pozadí – díky malé hloubce ostrosti. Asi nejlépe se mi podařilo umístit motiv vůči pozadí na naší poslední ukázce. Bezprostřední pozadí je tmavé – a rozostřená hladina, ve které se odráží modrá obloha, strukturovaná vlnkami po dopadu kapky dotváří kompozici. Vztah motivu a pozadí je tedy jeden z klíčových problémů, který musíme při komponování obrázku řešit. Není to žádná věda – minimální program zní: pozadí nesmí rušit. Maximální cíl: pozadí má motivu pomáhat vyniknout. |
