Sněhový poprašek je vítaný pomocník při kompozičních cvičeních, protože dokáže skvěle zvýraznit linie. Nu a linie, spolu s tvary a strukturami, jsou základem skladby obrazu. Což je něco, co se snadněji ukáže než slovy vysvětlí.Obrázky v tomto článku jsem pořídil včera na procházce přístrojem Nikon D5200. Sněhový poprašek byl velmi slabý a to vyvolalo celé to kouzlo. Na chodníku byla hromada štěrku. Díky poprašku na hromadě vynikly jak linie, tak i tvary a struktury.
Sněhový poprašek je vítaný pomocník při kompozičních cvičeních, protože dokáže skvěle zvýraznit linie. Nu a linie, spolu s tvary a strukturami, jsou základem skladby obrazu. Což je něco, co se snadněji ukáže než slovy vysvětlí.Obrázky v tomto článku jsem pořídil včera na procházce přístrojem Nikon D5200. Sněhový poprašek byl velmi slabý a to vyvolalo celé to kouzlo. Na chodníku byla hromada štěrku. Díky poprašku na hromadě vynikly jak linie, tak i tvary a struktury.
Stejně se to projevilo na zámkové dlažbě. Najednou z ní vystoupily spáry způsobem jindy nevídaným – a už s nimi šlo kompozičně pracovat.
A do třetice s tvary a strukturami – skvrna sněhu v rovnováze s mechem a holou zemí.
Základem ovšem jsou linie. Ty je třeba vyhledávat na na nich musíme stavět obraz. Tady je vidět výraznou úhlopříčnou linii. Je tu podána záměrně brutálně, aby to bilo do očí. Takto jasné rozhraní ploch se v přírodě vyskytuje zřídka, opravdu snad jen při tom slaboučkém sněžení. Berme to ale jako příklad.
Důležité jsou i vodorovné linie. Tady je vedená hodně nízko, kompozice stojí na linii dvou kmenů vedené v levé svislé třetině. Vodorovná linie stavbu jenom podtrhuje. Je dobré ji vést přesně, tedy: když vodorovně, tak ať je to fakt vodorovné.
Úžasné kompoziční vodítko nám často poskytnou cesty. Tím líp, když jsou zvýrazněné! Důležitá je volba místa, kam má cesta zaústit, obvykle je to blízko levého či pravého horního silného obrazového bodu na průsečíku třetin.
Tady jsem nechal cestu zaústit hodně vysoko. Jakékoli řešení je za určitých okolností možné – nejméně šťastné bývá zaústění uprostřed, tedy na průsečíku úhlopříček. Ale záleží na motivu a z něho vyplývajícího záměru – i takové řešení může být účinné. Ale musí z obrázku být vidět, že je to výsledek autorova záměru, nikoli důsledek nepozornosti.
Na poslední ukázce je příklad středového vyvedení linie – ta ale uhýbá do strany a proto snímek nepůsobí strnule.
Vyhledávání linií je velice užitečné kompoziční cvičení. Je dobře si to zkoušet třebas i mobilem, stavba kolem linií by měla vejít do krve, abychom se naučili obraz stavět bez dlouhého přemýšlení, intuitivně. Což chce, jako všechno, cvik.
