Taková toitoika, tedy přenosný záchod, může být zajímavý estetický prvek, zvlášť když jsou dvě a ještě víc zvlášť, když jsou růžové. S takovou růžolící dvojicí jsem konal kompoziční pokusy.
Taková toitoika, tedy přenosný záchod, může být zajímavý estetický prvek, zvlášť když jsou dvě a ještě víc zvlášť, když jsou růžové. S takovou růžolící dvojicí jsem konal kompoziční pokusy.
Máme u nás ve Zvoli zbrusu nové, obcí zřízené shromaždiště pro rozmanité společenské události, před týdnem a něco se tam slavily 750té výročí založení obce Zvole. Bylo moc hezky – a zaujaly mě dvě toitoiky. Tulí se k sobě jako milenci nebo milenky, jde o dámské, růžové toitoiky. Před skoro pěti lety jsem su převyprávěl skvělou úvahu Kena Rockwella. V mém podání titulek zněl: Fotografie, to je PRD!
Rockwell dovozuje, že dobrá fotka vychází z Pocitu (písmeno P), pak nastoupí Rozum (R), který situaci analyzuje a racionálně motiv prozkoumá a najde řešení, jak ho fotograficky zpracuje a pak je D čili Dotažení. Takže znovu – dva hajzly to je fajn. Ale jak je vyfotit? Když jsem si jich všiml, byly čelně. A tohle je první fotka, kterou jsem svým iPhonem pořídil. 
Bylo mi jasné, že musím najít poměr mezi velikostí toitoiek a okolím a taky jejich umístění; stojí u cesty. Má tam být jen ta cesta nebo i trávník před ní? Jak mám být daleko? Aby to bylo názorné, zde je dvojice vyfocená zblízka:
To je samozřejmě o ničem. Řešení je někde mezi. src=“/sipka_dolu.png“>
Fotil jsem tedy varianty vzdálenosti. Nakonec, jak vidíte, volba padla na ten spodní vpravo. Rozhodlo umístění stínu. Ty toitoiky vrhají stín vlevo, ten je důležitý. Nebylo by dobré, aby se dotýkal levého okraje, ale taky není dobré ( = je to zbytečné), aby byla velká mezera. Tož takto.
Nicméně je dobře hledat i jiná řešení, jiné možnosti. Ale co kdyby to bylo z boku. Dobře, ale ze kterého? Zleva?
Nebo zprava? src=“/sipka_dolu.png“>
Jel chlapeček na kole. Ten iPhone nemá prakticky žádné zpoždění na spoušti, takže jsem chlapečka chytil přesně před levou toitoikou.
Tušil jsem, že to nebude to ono. Co ale když ten cyklista dodá kompozici nějaké zajímavé asymetrické řešení? Jel druhý chlapeček a Phone nemá zpoždění. Takže jsem ho chytil do správného místa:
Tak tahle fotka se mi docela líbí a ten Rockwellův R musí zápasit s P neboli Pocitem, co je lepší řešení. V každém případě je ale třeba nad věcí uvažovat (a to je poslání mého povídání) a zvažovat řešení. To ostatně učí i Peterson, můj druhý fotografický guru: je možné nějaké jiné řešení? Lze to udělat jinak než jak nás to napadlo? Z jiného úhlu, z jiné vzdálenosti?
Mimochodem… Ten iPhone nemá zoom a chválabohu za to. Už mám v oku, co vidí a jak to vidí a to je vám taková úleva, fotit bez zoomu!
Zkuste to… ať mobilem, nebo foťákem. Třeba tak, že si zablokujete zoom lepicí páskou. Nejlépe na té nejkratší straně ohniska.
