|
Je to možná nejdůležitější funkce fotoaparátu. Používáme ji, a někdy bohužel nepoužíváme, pořád. Je dobře si občas připomenout, co to je a k čemu to slouží. Proč se mi ten pojem nelíbí Ve skutečnosti jde o korekci automatiky. Fotoaparát je vybaven automatickým zařízením, které:
Když se na výše uvedený výčet podíváme, zapřemýšlejme, kde se může vyskytnout problém.- ISO, to je dané, ať už si ho nastavíme sami nebo automat. Režim, ten je taky daný. Zapeklité mohou být poměry na scéně. Zapeklité v tom smyslu, že část scény může být osvětlená hodně a část málo a automatika musí najít nějaké kompromisní řešení, aby expozice správně vykryla jak světlé, tak stinné oblasti scény. Správně znamená, že jak ve světlech, tak ve stínech bude kresba. No a v tom je čertovo kopýtko,které musíme tak často brousit. Podívejme se na jednoduchý příklad, tohle mám na zahrádce. Je to foceno přístrojem Samsung NX1, v režimu P , tedy v režimu „programovatelná automatika“ – přístroj vše nastaví sám, ale umožní vám do procesu zasahovat. V této fázi jsem nechal automatu volnou ruku:  Podívejme se,jak to vypadá s přepaly:  Žlutá barva na kamenu vyznačuje oblasti, ve kterých světlost snímku přešla až do bílé a jsou tam tudíž souvislé bílé plochy bez kresby. Totéž zobrazuje histogram vpravo dole – graf klesá a pak najednou jde prudce vzhůru. Značka „nebezpečí“ signalizuje nepořádek v obrázku. Proč to je? Mám takové udělátko, středně šedou věcičku: tu využijeme k proměření scény. Změřím ji bodově, v režimu priority clony (aby se mi clona neměnila a budu zkoumat jen hodnotu doby osvitu), tedy zjistím hodnotu odraženého světla v místě scény, kam slunce svítí nejvíc. No a pak udělám totéž ve stínu. Co zjistím? V prvním případě jsem získal hodnotu 1/1000 sec při cloně F 5.0, kdežto ve stínu to dalo 1/45 sec při cloně F5.0. Teď počítejte se mnou: 1000 – 500 – 250 – 125 – 60 – 30 Je to zhruba pět a půl stupňů, lidově se říká „clon“, tedy pět a půl EV. Jakou hodnotu expozice ale volila automatika? 1/60 sec při cloně F5.0, tedy pět stupňů od maximálního jasu. Není divu, že je to místo přepálené. Takže, je třeba volit jinou expozici, než jakou zvolila expoziční automatika. Je třeba expozici korigovat ak tomu slouží korekce automatiky. Nastavujeme ji na každém jen trochu lepším fotoaparátu, někdy se musí kvůli tomu do měnu, někdy je na to zvláštní tlačítko – tak je tomu i na použitém přístroji Samsung NX 1. Pořídil jsem sérii snímků s různou korekcí, výsledek je zde na ukázce:  Kliknutím si otevřete obrázek větší. Na ukázce je jasně vidět, že i při korekci -0,3 a -0,7 program hlásí kritické přepaly, uklidnil se až při -1, nicméně zlověstná fajfka vpravo na histogram hlásí přepaly. Ty zmizely až při korekci -1,3 EV! Takto exponovaný obrázek je zde, na kliknutí ho uvidíte v plné velikosti:  Kompenzace neboli korekce, pokud je správně aplikovaná, je spolehlivý prostředek proti přepalům. Její míru nás naučí zkušenost – čím prudší slunce, tím větší korekce, to je základ té věci. Nejlepší pomůcka je histogram, i ten je v nabídce každého lepšího fotoaparátu. Jakmile je na něm vpravo „fajfka“, tedy jakmile se na pravém okraji křivka lomí a letí vzhůru, je zle a musíme korigovat. Je ovšem třeba vše hlídat – jakmile například zajde slunce za mraky, mizí důvod ke korekci a je třeba ji snížit nebo dokonce vynulovat. Ale to zase nejlépe poradí histogram. |
To proto, že světlý kámen je vystaven přímému slunci, kdežto keř je tmavý. Automatika proměřícelou plochu obrazu, jenže dojde k nějakému průměru. Tento průměr je hodně vzdálený od hodnoty těch nejsvětlejších míst a proto jsou přepálená. Prostě, kdo vyčnívá z řady, dostane za uši.
|
Je to možná nejdůležitější funkce fotoaparátu. Používáme ji, a někdy bohužel nepoužíváme, pořád. Je dobře si občas připomenout, co to je a k čemu to slouží. Proč se mi ten pojem nelíbí Ve skutečnosti jde o korekci automatiky. Fotoaparát je vybaven automatickým zařízením, které:
Když se na výše uvedený výčet podíváme, zapřemýšlejme, kde se může vyskytnout problém.- ISO, to je dané, ať už si ho nastavíme sami nebo automat. Režim, ten je taky daný. Zapeklité mohou být poměry na scéně. Zapeklité v tom smyslu, že část scény může být osvětlená hodně a část málo a automatika musí najít nějaké kompromisní řešení, aby expozice správně vykryla jak světlé, tak stinné oblasti scény. Správně znamená, že jak ve světlech, tak ve stínech bude kresba. No a v tom je čertovo kopýtko,které musíme tak často brousit. Podívejme se na jednoduchý příklad, tohle mám na zahrádce. Je to foceno přístrojem Samsung NX1, v režimu P , tedy v režimu „programovatelná automatika“ – přístroj vše nastaví sám, ale umožní vám do procesu zasahovat. V této fázi jsem nechal automatu volnou ruku: Podívejme se,jak to vypadá s přepaly: Žlutá barva na kamenu vyznačuje oblasti, ve kterých světlost snímku přešla až do bílé a jsou tam tudíž souvislé bílé plochy bez kresby. Totéž zobrazuje histogram vpravo dole – graf klesá a pak najednou jde prudce vzhůru. Značka „nebezpečí“ signalizuje nepořádek v obrázku. Proč to je? Mám takové udělátko, středně šedou věcičku: tu využijeme k proměření scény. Změřím ji bodově, v režimu priority clony (aby se mi clona neměnila a budu zkoumat jen hodnotu doby osvitu), tedy zjistím hodnotu odraženého světla v místě scény, kam slunce svítí nejvíc. No a pak udělám totéž ve stínu. Co zjistím? V prvním případě jsem získal hodnotu 1/1000 sec při cloně F 5.0, kdežto ve stínu to dalo 1/45 sec při cloně F5.0. Teď počítejte se mnou: 1000 – 500 – 250 – 125 – 60 – 30 Je to zhruba pět a půl stupňů, lidově se říká „clon“, tedy pět a půl EV. Jakou hodnotu expozice ale volila automatika? 1/60 sec při cloně F5.0, tedy pět stupňů od maximálního jasu. Není divu, že je to místo přepálené. Takže, je třeba volit jinou expozici, než jakou zvolila expoziční automatika. Je třeba expozici korigovat ak tomu slouží korekce automatiky. Nastavujeme ji na každém jen trochu lepším fotoaparátu, někdy se musí kvůli tomu do měnu, někdy je na to zvláštní tlačítko – tak je tomu i na použitém přístroji Samsung NX 1. Pořídil jsem sérii snímků s různou korekcí, výsledek je zde na ukázce: Kliknutím si otevřete obrázek větší. Na ukázce je jasně vidět, že i při korekci -0,3 a -0,7 program hlásí kritické přepaly, uklidnil se až při -1, nicméně zlověstná fajfka vpravo na histogram hlásí přepaly. Ty zmizely až při korekci -1,3 EV! Takto exponovaný obrázek je zde, na kliknutí ho uvidíte v plné velikosti: Kompenzace neboli korekce, pokud je správně aplikovaná, je spolehlivý prostředek proti přepalům. Její míru nás naučí zkušenost – čím prudší slunce, tím větší korekce, to je základ té věci. Nejlepší pomůcka je histogram, i ten je v nabídce každého lepšího fotoaparátu. Jakmile je na něm vpravo „fajfka“, tedy jakmile se na pravém okraji křivka lomí a letí vzhůru, je zle a musíme korigovat. Je ovšem třeba vše hlídat – jakmile například zajde slunce za mraky, mizí důvod ke korekci a je třeba ji snížit nebo dokonce vynulovat. Ale to zase nejlépe poradí histogram. |
