Kompakty mají maličké čipy, jako nehet malíčku. Proto mají jejich objektivy malou fyzickou ohniskovou vzdálenost. Jak je to s jejich hloubkou ostrosti – a jaký vliv na to má clona? Ale zpátky k věci. Lépe vybavené kompakty mají často možnost použít režim priorita clony – nastavujete clonu a automatika za daných světelných podmínek a za dané citlivosti ISO přiřadí odpovídající rychlost závěrky. Tento režim používáme především k regulaci hloubky ostrosti. Když potřebujeme malou, cloníme málo – např. při portrétní fotografii, aby bylo rozmazané pozadí. Zato při krajinářské fotografii obvykle cloníme hodně, aby bylo ostré popředí i pozadí. To je obecné pravidlo, které zná každý jen trochu znalý uživatel zrcadlovky. A jak je to s kompakty? Pořídil jsem několik sérií srovnávacích fotek, vždy s clonou F2.0, pak F4.0 a F8.0. Fyzická ohnisková vzdálenost byla nastavena na f=4.3 mm. U první série jsem nastavil zaostřovací bod dopředu – jsou to v ukázkách obrázky 1 až 3. Jak se clona projeví? Vidíme to na první srovnávací ukázce: Je zřejmé, že nejostřejší je prostřední snímek (clona F4.0), snímek vlevo i vpravo jsou výrazně méně ostré. Vlevo proto, že objektiv při plné světelnosti hůř kreslí, snímek vpravo proto, že při cloně F8.0, jak jsem upozornil, dochází k ohybu světla. Výsledek tedy stejný = horší kresba, jen příčina je jiná. My ale zkoumáme hloubku ostrosti. Na druhé srovnávací ukázce je vidět zadní partie zkušebního snímku (pořád jsme na té sérii 1 až 3). Tentokrát je to trochu jiné, relativně nejostřejší je stále ten prostřední, o něco horší je ten vpravo a nejhorší levý snímek. Takže:
Podívejme se na to jinak. Následující ukázky jsou zase výřezy z obrázku č. 2 dole v ukázkách, horní je partie z přední části obrazu, dolní je ze zadní části obrazu. Porovnejte úroveň kresby při cloně F4.0. Úbytek je zřejmý, avšak nikoli fatální. Dole na ukázkách máme další trojici, 4 až 6. Tam je zaostřeno doprostřed. Prohlédněte si ty ukázky a zjistíte, že úbytek kresby zpředu dozadu je na snímku č. 5 pořízeném při cloně F4.0 ještě menší. Závěrečná část experimentu je na snímcích 7 až 9 – zde je ostřeno hodně dopředu a opět cloněno na plnou světelnost, na střední hodnotu a na maximum, a v sérii 10 až 12 je ostřeno doprostřed. Když si snímky prohlédnete, dojdete k obdobným zjištěním, jak jsou zobrazena nahoře. Zde jsou výřezy, nejdřív výřez 1:1 blízké partie: Následuje vzdálená partie: Oba výřezy jsou ze snímku pořízeném při cloně F4.0. Rozdíl v ostrosti tu je, nicméně až si prohlédnete snímek celý (ukázková fotka č. 11), zjistíte, že je fotka uspokojivě ostrá prakticky v celém svém prostoru. Shrnutí Srovnávací snímky jsem pořídil přístrojem s relativně malým rozsahem zoomu, až dostanu opět do ruky nějaký ultrazoom, pokus zopakuji – tam by měly být přece jen trochu jiné výsledky, protože na delším konci zoomu by mohla mít vyšší clona přece jen větší vliv. Ukázky: 1 až 3 je zaostřovací bod vpředu, 4 až 6 uprostřed; následuje změna stanoviště, teď je zaostřeno hodně dopředu – snímky 7 až 9 a zase doprostřed, 10 až 12.
|
Kompakty mají maličké čipy, jako nehet malíčku. Proto mají jejich objektivy malou fyzickou ohniskovou vzdálenost. Jak je to s jejich hloubkou ostrosti – a jaký vliv na to má clona? Ale zpátky k věci. Lépe vybavené kompakty mají často možnost použít režim priorita clony – nastavujete clonu a automatika za daných světelných podmínek a za dané citlivosti ISO přiřadí odpovídající rychlost závěrky. Tento režim používáme především k regulaci hloubky ostrosti. Když potřebujeme malou, cloníme málo – např. při portrétní fotografii, aby bylo rozmazané pozadí. Zato při krajinářské fotografii obvykle cloníme hodně, aby bylo ostré popředí i pozadí. To je obecné pravidlo, které zná každý jen trochu znalý uživatel zrcadlovky. A jak je to s kompakty? Pořídil jsem několik sérií srovnávacích fotek, vždy s clonou F2.0, pak F4.0 a F8.0. Fyzická ohnisková vzdálenost byla nastavena na f=4.3 mm. U první série jsem nastavil zaostřovací bod dopředu – jsou to v ukázkách obrázky 1 až 3. Jak se clona projeví? Vidíme to na první srovnávací ukázce: Je zřejmé, že nejostřejší je prostřední snímek (clona F4.0), snímek vlevo i vpravo jsou výrazně méně ostré. Vlevo proto, že objektiv při plné světelnosti hůř kreslí, snímek vpravo proto, že při cloně F8.0, jak jsem upozornil, dochází k ohybu světla. Výsledek tedy stejný = horší kresba, jen příčina je jiná. My ale zkoumáme hloubku ostrosti. Na druhé srovnávací ukázce je vidět zadní partie zkušebního snímku (pořád jsme na té sérii 1 až 3). Tentokrát je to trochu jiné, relativně nejostřejší je stále ten prostřední, o něco horší je ten vpravo a nejhorší levý snímek. Takže:
Podívejme se na to jinak. Následující ukázky jsou zase výřezy z obrázku č. 2 dole v ukázkách, horní je partie z přední části obrazu, dolní je ze zadní části obrazu. Porovnejte úroveň kresby při cloně F4.0. Úbytek je zřejmý, avšak nikoli fatální. Dole na ukázkách máme další trojici, 4 až 6. Tam je zaostřeno doprostřed. Prohlédněte si ty ukázky a zjistíte, že úbytek kresby zpředu dozadu je na snímku č. 5 pořízeném při cloně F4.0 ještě menší. Závěrečná část experimentu je na snímcích 7 až 9 – zde je ostřeno hodně dopředu a opět cloněno na plnou světelnost, na střední hodnotu a na maximum, a v sérii 10 až 12 je ostřeno doprostřed. Když si snímky prohlédnete, dojdete k obdobným zjištěním, jak jsou zobrazena nahoře. Zde jsou výřezy, nejdřív výřez 1:1 blízké partie: Následuje vzdálená partie: Oba výřezy jsou ze snímku pořízeném při cloně F4.0. Rozdíl v ostrosti tu je, nicméně až si prohlédnete snímek celý (ukázková fotka č. 11), zjistíte, že je fotka uspokojivě ostrá prakticky v celém svém prostoru. Shrnutí Srovnávací snímky jsem pořídil přístrojem s relativně malým rozsahem zoomu, až dostanu opět do ruky nějaký ultrazoom, pokus zopakuji – tam by měly být přece jen trochu jiné výsledky, protože na delším konci zoomu by mohla mít vyšší clona přece jen větší vliv. Ukázky: 1 až 3 je zaostřovací bod vpředu, 4 až 6 uprostřed; následuje změna stanoviště, teď je zaostřeno hodně dopředu – snímky 7 až 9 a zase doprostřed, 10 až 12.
|