Nezařazené

Kolín v Kolíně

Photokina, to jsou též fotografické výstavy. Jedna je hned v hale č. 8 vedle severního tiskového střediska.Zatím mě zaujala nejvíc – snímky Kolína z roku 1947. Pořídil je německý fotograf Karl Hugo Schmölz. Fotografování architektury byly v rodinné tradici, zabýval se jí už jeho otec Hugo Schmörz. Karl Hugo se narodil v roce 1917 a v rodinném podniku působil vedle svého otce až do roku 1938. Poté firmu zdědil a vedl ji až do roku 1958 se svým švagrem Oskarem Ullrichem. Pak to firmy vstoupila jeho žena Walde Huth. Zemřel v roce 1986 v Lahnsteinu.

Schölzův fotoaparát
(ofoceno z plátna)

Schölz pojal pozoruhodnou myšlenku – rozhodl se fotografovat rozbitý Kolín jakožto architekturu. Přistupoval k troskám jako k architektonickým artefaktům a fotografoval je se stejnou technickou péčí a uměleckým citem, jak byl zvyklý architekturu snímat. Používal k tomu klasickou velkoformátovou komoru na skleněné desky 18 x 24 cm. Zvětšeniny vystavené zde na Photokině jsou obrovské – na plátně 3 x 4 metry.

Rozbitý Kolín je zde už „uklizen“, tedy vozovky jsou uvolněné, jakoby čerstvě zametené. Ovšem trosky ještě čekají buď na rekonstrukci, nebo demolici. Možná, že právě pro svůj klidný, řeklo by se důstojný patos jsou ty fotografie tak působivé, zvláště dnes, kdy po stopách války není už dávno ani památky a mladá generace – ale ani ta starší – si už nedovede představit, že by z nebe také mohly padat bomby.

Ukázky prací K.H. Schölze.

Photokina, to jsou též fotografické výstavy. Jedna je hned v hale č. 8 vedle severního tiskového střediska.Zatím mě zaujala nejvíc – snímky Kolína z roku 1947. Pořídil je německý fotograf Karl Hugo Schmölz. Fotografování architektury byly v rodinné tradici, zabýval se jí už jeho otec Hugo Schmörz. Karl Hugo se narodil v roce 1917 a v rodinném podniku působil vedle svého otce až do roku 1938. Poté firmu zdědil a vedl ji až do roku 1958 se svým švagrem Oskarem Ullrichem. Pak to firmy vstoupila jeho žena Walde Huth. Zemřel v roce 1986 v Lahnsteinu.

Schölzův fotoaparát
(ofoceno z plátna)

Schölz pojal pozoruhodnou myšlenku – rozhodl se fotografovat rozbitý Kolín jakožto architekturu. Přistupoval k troskám jako k architektonickým artefaktům a fotografoval je se stejnou technickou péčí a uměleckým citem, jak byl zvyklý architekturu snímat. Používal k tomu klasickou velkoformátovou komoru na skleněné desky 18 x 24 cm. Zvětšeniny vystavené zde na Photokině jsou obrovské – na plátně 3 x 4 metry.

Rozbitý Kolín je zde už „uklizen“, tedy vozovky jsou uvolněné, jakoby čerstvě zametené. Ovšem trosky ještě čekají buď na rekonstrukci, nebo demolici. Možná, že právě pro svůj klidný, řeklo by se důstojný patos jsou ty fotografie tak působivé, zvláště dnes, kdy po stopách války není už dávno ani památky a mladá generace – ale ani ta starší – si už nedovede představit, že by z nebe také mohly padat bomby.

Ukázky prací K.H. Schölze.