Nezařazené

Kodak EasyShare V570 (recenze)

Vcházíme do éry, kdy na trhu nebude moc zajímavých konstrukcí digitálních fotoaparátů. Kodak je firma, která jde v tomto smyslu proti proudu. Model V570 je doslova duchaplné, chytré řešení: duální objektiv, tedy jeden s pevným ohniskem ekv. 23 mm, druhý 39-117 mm. Bylo zajímavé si ho vyzkoušet.

Jaký je a komu je určen
Střízlivá technická elegance – jakoby designer předpokládal, že právě tento model bude sloužit jako dárek oskarovým hvězdám v Hollywoodu! Strohá černá (zpředu) a stříbrná (zezadu)

technokrasavice, rozměry a váha 101 × 49.8 × 20.4 mm / 125 g. Na přední stěně uprostřed umístěný kruh, nerezový štít, který se odklopí a odhalí dvojici nad sebou umístěných objektivů. Širokoúhlý je ten horní, zoom ten dolní. Objektiv má světelnost F2.8 (širokoúhlý) a F3.9-4.4 zoom. Vedle objektivu jsou tři dírky, to je mikrofon pro video, pod ním je dosvětlovací lampička pro autofokus , případně signalizace samospouště. Na přední stěně je ještě vestavěný blesk s účinností cca 2 až 3 m, nic moc. CCD 5.36 Mpx (2690 × 1995) fyzicky, velikost snímku 5 Mpx ((2569 × 1929); další rozlišení 4,4 Mpx pro 3:2 formáty, 4 Mpx. 3,1 Mpx a 1,8 Mpx. Závěrka má rychlost 8 – 1448 sec LCD má 2,5´´ (6,35 cm) s rozlišením 230 K pixelů, což je věru pěkné rozlišení. 32 MB vnitřní paměti plus SD slot. Kolébka typu Photo Frame Dock 2 umožňuje oboustrannou komunikaci s PC.
Komu je určen? Rozhodně to není spotřebka pro začátečníky. Je to mimořádný kousek, technická lahůdka a neocení ji každý. Což plyne z oddílu Jak se s ním fotí.

Ovládání a menu
Na horní stěně má přístroj sadu ovládacích tlačítek. Vpravo je spoušť a hned vedle ní tlačítko pro zapnutí/vypnutí. S malým odstupem následuje tlačítko pro přepínání normálního“ a scénického focení. Scénické režimy jsou portrét, lepené panorama, sport, krajina, makro, noční portrét, noční krajina, sníh, pláž, text, ohňostroj, kytky, muzeum, autoportrét, večírek, děti, protisvětlo, panorama, svíčka, západ slunce, uživatelsky nastavitelná. To uživatelské nastavení berte s rezervou. Není toho mnoho, co se tu dá nastavit, například ne kontrast nebo saturaci, takže se nedá čekat, že by si někdo mixoval nějakou významnou specialitku. Navíc není možné nastavit přístroj tak, že by v tomto režimu startoval – vždycky se vrací do výchozího nastavení a ani v setupu to nelze změnit. Což je značně protivné, jak si řekneme v dalším oddílu. Zajímavé je to lepené panorama: přístroj je skutečně schopen vygenerovat „stitchovaný“, tedy slepený obrázek ze dvou až tří dílčích snímků. Je to „dobrý sluha a zlý pán“. Laik vyrukuje s objektivem odpovídajícím 23 mm ohnisku do města, vyšvihne panorama a diví se, jak je výsledek šílený. Vysvětlení prosté: širokoúhlý objektiv vždycky a nevyhnutelně vykazuje perspektivní zkreslení kácejících se linií. Při ručním zpracování panoramatu lze vadu napravit, ale aparát to nedokáže a natvrdo zborcené snímky slepí. Proto doporučuji tuto funkci používat jen ve volné přírodě bez výrazných svislých útvarů v krajích snímku (stromy, sloupy a pod.).
Další tlačítko je pro video a to zcela vlevo jsou „favorites“ – do aparátu lze uložit soubor oblíbených snímků, které hodláme lidem ukazovat.
Na zadní stěně je nahoře kruhová kolébka pro zoom a pod ní malý joystick pro pohyb v menu, eventuálně, pokud nejsme v menu, pohybem nahoru měníme zobrazení na displeji, pohybem dolů nastavujeme makro nebo krajinu (zaostřeno na nekonečno).
Vlevo od displeje je pět podlouhlých tlačítek, shora to jsou:
ovládání blesku, mazání snímků, vstup do menu, prohlížení snímků a „share“, typicky kodakovské tlačítko používané při transferu snímků do počítače nebo do tiskárny.

Menu je velmi jednoduché, proberme ho shora:
samospoušť, sériové focení, velikost snímkum, nastavení bílé ;
na další stránce najdeme ISO, barevnost (normál, snížená saturace, černobílý a hnědý snímek, není tu zvýšená saturace a to je opravdu škoda), doostření, způsob měření (zonální, priorita středu, bodové ve středu), dále autofokus jednorázový/průběžný, zóny měření multi/střed, dlouhá expozice až 8 sec, nastavování alba na ukládání fotek (vytvoření složky), a nakonec setup.
V setupu nastavujeme datum a čas, zvuky – a také „distortion compensation“, tedy kompenzaci zkreslení širokoúhlého objektivu. Je je dobře mít zapnuté, omezuje to soudkovou vadu širokoúhlého objektivů.

Jak se s ním fotí
Start je za 1,2 sec, zpoždění při nastaveném širokoúhlém objektivu s namáčknutím 0,1 sec, bez namáčknutí 0,2 sec, to je velmi pěkný výkon, myslím dokonce, že tento objektiv neostří, že je skutečně „fix-focus“. Přístroj po expozici snímek „chroustá“ asi vteřinu v průměru – je ovšem nutno stisknutím spouště „sfouknout“ kontrolní náhled. Čímž se dostáváme do praxe.

Používání tohoto přístroje je specifické. Po zapnutí je vždy aktivní horní, tedy širokoúhlý objektiv. Pokud chceme kratší ohnisko, je třeba zoomovat, což v praxi znamená, že se na displeji objeví ukazatel a je třeba dojet pohyblivou ryskou na spodní hranici ukazatele zoomu 39-117, tam přestat zoomovat a zase kolébku stisknout. Někteří recenzenti se nad tím pozastavovali, já si myslím, že je to v pořádku a není to „nic proti ničemu“ – prostě je třeba přepnout objektivy – výměna objektivů na zrcadlovce rozhodně trvá déle.
Je též třeba si dát pozor na prsty. Přední stěna je plochá, není tam žádná zarážka a prst se rád připlete do širokého záběru.

Kvalita obrazu je vcelku uspokojivá, co se kresby týče. Snímky to jsou pětimegové, při použití širokoúhlého objektivu mají velkou hloubku ostrosti. Na krajích je ovšem na přechodech velkých jasů fialová kontura v míře „větší než malé“.
Slabinou je ovšem dynamický rozsah. Přístroj dělá hezké obrázky tam, kde je jednolité světlo. Běda, když dojde na velké jasové rozdíly. V takových podmínkách se chytá spodní hladiny a přepálí jasy. Proto je třeba pokud možno pracovat metodou nabírání expozice, tedy namířit na oblast nejvyšších jasů, namáčknout spoušť, dokončit kompozici a domáčknout spoušť. Další řešení je expoziční kompenzace – a tu je třeba nastavit i na -1, abychom se vyhnuli přepalům, ale pak dojde k značnému prohloubení stínů.
Neblahá snaha „zesvětlovat tmavé“ se projevuje i při nočních snímcích. Bylo třeba jít na expoziční kompenzaci -1 EV a dokonce až -2 EV. Navíc zkoumáním EXIF dojdeme k závěru, že si v tomto ohledu přístroj trochu dělá co chce, protože expoziční výsledky ne vždy odpovídají změnám EV. K fotografování v temnu – LCD se dovede přizpůsobit a zjasňuje se ve špatných světelných podmínkách.

Přístroj pracuje v plném rozlišení mezi 64 a 400 ISO, nabízí 800 ISO, avšak za předpokladu, že manuálně nastavíte rozlišení 1,8 Mpx – a i pak jsou obrázky nadmíru zašuměné.
Výdrž baterie není silná stránka přístroje, akumulátor se vyklepal po cca 120 snímcích.

Shrnutí
Kodak EasyShare V570 je technicky zajímavě řešený přístroj který by potřeboval doladit firmware. Zpracování obrazu je „firmwarova starost“ – přičemž například odstranění soudkovitosti nebo lepení panoramat se daří, proč tedy ty šachy s expozicí? Bylo by pěkné, kdyby Kodak pokračoval ve vývoji tohoto přístroje a v další verzi ho doladil, pak by to byl skutečně zajímavý univerzální aparát.

Pro a proti:

Pro:
Zajímavě řešený rychlý pětimegový přístroj s širokoúhlým objektivem ekv. 23 mm a zoomem 38-117 mm
Proti:
Malý dynamický rozsah, preference stínů vedoucí k přepalům a omezená nastavitelnost funkcí.

Ukázky:
1,2,3 -záběr při širokoúhlém objektivu 23 mm, při 39mm a 117 mm, 4 kresba 23 mm objektivu, 5 kresba 39 mm objektivu, 6 hloubka ostrosti 23 mm objektivu, 7 – fotografování ve stísněných prostorech, 8 dynamický rozsah: bylo nutno jít na -1/3EV, noční sniímek při 400 ISO a kompenzaci 1 2/3 EV, 10 snímek při 800 ISO / 1,8 Mpx.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10


Vcházíme do éry, kdy na trhu nebude moc zajímavých konstrukcí digitálních fotoaparátů. Kodak je firma, která jde v tomto smyslu proti proudu. Model V570 je doslova duchaplné, chytré řešení: duální objektiv, tedy jeden s pevným ohniskem ekv. 23 mm, druhý 39-117 mm. Bylo zajímavé si ho vyzkoušet.

Jaký je a komu je určen
Střízlivá technická elegance – jakoby designer předpokládal, že právě tento model bude sloužit jako dárek oskarovým hvězdám v Hollywoodu! Strohá černá (zpředu) a stříbrná (zezadu)

technokrasavice, rozměry a váha 101 × 49.8 × 20.4 mm / 125 g. Na přední stěně uprostřed umístěný kruh, nerezový štít, který se odklopí a odhalí dvojici nad sebou umístěných objektivů. Širokoúhlý je ten horní, zoom ten dolní. Objektiv má světelnost F2.8 (širokoúhlý) a F3.9-4.4 zoom. Vedle objektivu jsou tři dírky, to je mikrofon pro video, pod ním je dosvětlovací lampička pro autofokus , případně signalizace samospouště. Na přední stěně je ještě vestavěný blesk s účinností cca 2 až 3 m, nic moc. CCD 5.36 Mpx (2690 × 1995) fyzicky, velikost snímku 5 Mpx ((2569 × 1929); další rozlišení 4,4 Mpx pro 3:2 formáty, 4 Mpx. 3,1 Mpx a 1,8 Mpx. Závěrka má rychlost 8 – 1448 sec LCD má 2,5´´ (6,35 cm) s rozlišením 230 K pixelů, což je věru pěkné rozlišení. 32 MB vnitřní paměti plus SD slot. Kolébka typu Photo Frame Dock 2 umožňuje oboustrannou komunikaci s PC.
Komu je určen? Rozhodně to není spotřebka pro začátečníky. Je to mimořádný kousek, technická lahůdka a neocení ji každý. Což plyne z oddílu Jak se s ním fotí.

Ovládání a menu
Na horní stěně má přístroj sadu ovládacích tlačítek. Vpravo je spoušť a hned vedle ní tlačítko pro zapnutí/vypnutí. S malým odstupem následuje tlačítko pro přepínání normálního“ a scénického focení. Scénické režimy jsou portrét, lepené panorama, sport, krajina, makro, noční portrét, noční krajina, sníh, pláž, text, ohňostroj, kytky, muzeum, autoportrét, večírek, děti, protisvětlo, panorama, svíčka, západ slunce, uživatelsky nastavitelná. To uživatelské nastavení berte s rezervou. Není toho mnoho, co se tu dá nastavit, například ne kontrast nebo saturaci, takže se nedá čekat, že by si někdo mixoval nějakou významnou specialitku. Navíc není možné nastavit přístroj tak, že by v tomto režimu startoval – vždycky se vrací do výchozího nastavení a ani v setupu to nelze změnit. Což je značně protivné, jak si řekneme v dalším oddílu. Zajímavé je to lepené panorama: přístroj je skutečně schopen vygenerovat „stitchovaný“, tedy slepený obrázek ze dvou až tří dílčích snímků. Je to „dobrý sluha a zlý pán“. Laik vyrukuje s objektivem odpovídajícím 23 mm ohnisku do města, vyšvihne panorama a diví se, jak je výsledek šílený. Vysvětlení prosté: širokoúhlý objektiv vždycky a nevyhnutelně vykazuje perspektivní zkreslení kácejících se linií. Při ručním zpracování panoramatu lze vadu napravit, ale aparát to nedokáže a natvrdo zborcené snímky slepí. Proto doporučuji tuto funkci používat jen ve volné přírodě bez výrazných svislých útvarů v krajích snímku (stromy, sloupy a pod.).
Další tlačítko je pro video a to zcela vlevo jsou „favorites“ – do aparátu lze uložit soubor oblíbených snímků, které hodláme lidem ukazovat.
Na zadní stěně je nahoře kruhová kolébka pro zoom a pod ní malý joystick pro pohyb v menu, eventuálně, pokud nejsme v menu, pohybem nahoru měníme zobrazení na displeji, pohybem dolů nastavujeme makro nebo krajinu (zaostřeno na nekonečno).
Vlevo od displeje je pět podlouhlých tlačítek, shora to jsou:
ovládání blesku, mazání snímků, vstup do menu, prohlížení snímků a „share“, typicky kodakovské tlačítko používané při transferu snímků do počítače nebo do tiskárny.

Menu je velmi jednoduché, proberme ho shora:
samospoušť, sériové focení, velikost snímkum, nastavení bílé ;
na další stránce najdeme ISO, barevnost (normál, snížená saturace, černobílý a hnědý snímek, není tu zvýšená saturace a to je opravdu škoda), doostření, způsob měření (zonální, priorita středu, bodové ve středu), dále autofokus jednorázový/průběžný, zóny měření multi/střed, dlouhá expozice až 8 sec, nastavování alba na ukládání fotek (vytvoření složky), a nakonec setup.
V setupu nastavujeme datum a čas, zvuky – a také „distortion compensation“, tedy kompenzaci zkreslení širokoúhlého objektivu. Je je dobře mít zapnuté, omezuje to soudkovou vadu širokoúhlého objektivů.

Jak se s ním fotí
Start je za 1,2 sec, zpoždění při nastaveném širokoúhlém objektivu s namáčknutím 0,1 sec, bez namáčknutí 0,2 sec, to je velmi pěkný výkon, myslím dokonce, že tento objektiv neostří, že je skutečně „fix-focus“. Přístroj po expozici snímek „chroustá“ asi vteřinu v průměru – je ovšem nutno stisknutím spouště „sfouknout“ kontrolní náhled. Čímž se dostáváme do praxe.

Používání tohoto přístroje je specifické. Po zapnutí je vždy aktivní horní, tedy širokoúhlý objektiv. Pokud chceme kratší ohnisko, je třeba zoomovat, což v praxi znamená, že se na displeji objeví ukazatel a je třeba dojet pohyblivou ryskou na spodní hranici ukazatele zoomu 39-117, tam přestat zoomovat a zase kolébku stisknout. Někteří recenzenti se nad tím pozastavovali, já si myslím, že je to v pořádku a není to „nic proti ničemu“ – prostě je třeba přepnout objektivy – výměna objektivů na zrcadlovce rozhodně trvá déle.
Je též třeba si dát pozor na prsty. Přední stěna je plochá, není tam žádná zarážka a prst se rád připlete do širokého záběru.

Kvalita obrazu je vcelku uspokojivá, co se kresby týče. Snímky to jsou pětimegové, při použití širokoúhlého objektivu mají velkou hloubku ostrosti. Na krajích je ovšem na přechodech velkých jasů fialová kontura v míře „větší než malé“.
Slabinou je ovšem dynamický rozsah. Přístroj dělá hezké obrázky tam, kde je jednolité světlo. Běda, když dojde na velké jasové rozdíly. V takových podmínkách se chytá spodní hladiny a přepálí jasy. Proto je třeba pokud možno pracovat metodou nabírání expozice, tedy namířit na oblast nejvyšších jasů, namáčknout spoušť, dokončit kompozici a domáčknout spoušť. Další řešení je expoziční kompenzace – a tu je třeba nastavit i na -1, abychom se vyhnuli přepalům, ale pak dojde k značnému prohloubení stínů.
Neblahá snaha „zesvětlovat tmavé“ se projevuje i při nočních snímcích. Bylo třeba jít na expoziční kompenzaci -1 EV a dokonce až -2 EV. Navíc zkoumáním EXIF dojdeme k závěru, že si v tomto ohledu přístroj trochu dělá co chce, protože expoziční výsledky ne vždy odpovídají změnám EV. K fotografování v temnu – LCD se dovede přizpůsobit a zjasňuje se ve špatných světelných podmínkách.

Přístroj pracuje v plném rozlišení mezi 64 a 400 ISO, nabízí 800 ISO, avšak za předpokladu, že manuálně nastavíte rozlišení 1,8 Mpx – a i pak jsou obrázky nadmíru zašuměné.
Výdrž baterie není silná stránka přístroje, akumulátor se vyklepal po cca 120 snímcích.

Shrnutí
Kodak EasyShare V570 je technicky zajímavě řešený přístroj který by potřeboval doladit firmware. Zpracování obrazu je „firmwarova starost“ – přičemž například odstranění soudkovitosti nebo lepení panoramat se daří, proč tedy ty šachy s expozicí? Bylo by pěkné, kdyby Kodak pokračoval ve vývoji tohoto přístroje a v další verzi ho doladil, pak by to byl skutečně zajímavý univerzální aparát.

Pro a proti:

Pro:
Zajímavě řešený rychlý pětimegový přístroj s širokoúhlým objektivem ekv. 23 mm a zoomem 38-117 mm
Proti:
Malý dynamický rozsah, preference stínů vedoucí k přepalům a omezená nastavitelnost funkcí.

Ukázky:
1,2,3 -záběr při širokoúhlém objektivu 23 mm, při 39mm a 117 mm, 4 kresba 23 mm objektivu, 5 kresba 39 mm objektivu, 6 hloubka ostrosti 23 mm objektivu, 7 – fotografování ve stísněných prostorech, 8 dynamický rozsah: bylo nutno jít na -1/3EV, noční sniímek při 400 ISO a kompenzaci 1 2/3 EV, 10 snímek při 800 ISO / 1,8 Mpx.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10