Nezařazené

Kodak EasyShare DX7590

Po Kodaku DX6490 (recenzovali jsme v červnu) přichází pětimegový upgrade – před čtrnácti dny jsme o tom přinesli tiskovou zprávu Kodaku. Teď jsme měli příležitost přístroj vyzkoušet.

Koncepce a design
Vzhledem se přístroj neliší od předchůdce, je to robustní purclík se zarputilým výrazem, který budí sympatie. Má elektronický hledáček s vysokým rozlišením 311 000 pixelů, CCD má 5,4 Mpx fyzicky, 5,0 Mpx efektivně, které vytvářejí snímky 4:3 v rozlišení 2576 x 1932, v nižších rozlišeních 2576 x 1716, 2304 x 1728, 2048 x 1536, 1552 x 1164 . Snímač má filtry RGB, veliký je (úhlopříčka) 1/2,5´´, je to tedy stejný snímač Kodak Color Science s větší hustotou. To je důvod, proč se ustoupilo od 800 ISO a nejvyšší citlivost končí na 400. Objektiv Schneider-Kreuznach má rozsah zoomu 38 – 380 mm ekv., s dvourychlostním ovládáním (od extrému k extrému až za 2 sec), světelný F2.8 – F3.7, nejmenší clona je F8.0. Autofokus je hybridní, má externí čidla plus vyhodnocuje kontrast na CCD. Ostří od 60 cm, při makrorežimu 12 cm, má možnost připojit předsádky. Sériové focení má slušnou rychlost 3 fps (6 snímků po sobě). Má interní 32 MB paměť a slot na SD/MMC karty, vzadu je pěkný 2,2´´ LCD monitor. Napájený je lion aku přes kolébku, přes ni jde i SHARE funkce (sdílení obrázků), kolébku nutno dokoupit. Je malý, 100 x 80 x 81 mm, váha 380 g.

Ovládání a menu
Klíčem k foťáku je plechový kotouč na zadní stěně s joystickem uprostřed. To je volič a vypínač zároveň. Zapneme auto, nebo scény (celkem 16) nebo program/priorita clony-času/manuál a video. Priorita clony/času a manuál se přepínají ovládacím kotoučkem vpředu na výstupku pro prsty, hned pod spouští. Tímto kotoučkem (zmáčknutím se volba potvrzuje) lze nastavovat i expoziční kompenzaci, to je vtipné a efektivní řešení. Menu je typicky kodakovsky pestrobarevné, dobře čitelné. Na závadu je grafika jen při nastavování bílé: obvykle totiž v můžeme okamžitě kontrolovat efekt nastavení, protože za písmeny a ikonami je vidět záběr, tady ne, tady je monochromatické pozadí. V menu nelze listovat kolem dokola, to je též nepříjemné.
Na samostatná tlačítka jsou vyvedeny: samospoušť/sériové focení, makro/krajina a blesk (škoda, že nezná slow režim, to by si čtyřmegový, jinak slušně funkčně vybavený přístroj zasloužil). Zcela vlevo je tlačítko na přepínání LCD (/ elektronický hledáček (samozřejmě s korekcí oční vady).

V menu nastavujeme kvalitu obrazu a volíme mezi best/best 3:2/better/good, což znamená nejlepší/lepší/dobrý. Ve skutečnosti je to přepínání rozlišení, od 5 Mpx dolů. Přepínání komprese je mezi fine a standard.

V praxi
Přístroj nabíhá za – kolik vlastně? Kontrolní stopky se mi objevily za 3,6 sec, tedy rychleji než u předchůdce, ale uvítá vás poučení o tom, co znamená aktuálně nastavený režim – na př. program nebo auto. zpoždění s namáčknutou spouští má 0,1 sec, bez namáčknuté spouště 0,7. Přepnutí na “krajinu” nezrychlí zpoždění spouště ani o fous. Je škoda, že v režimu program je napevno clona/čas, byla by příležitost přiřadit změnu varianty (na př: 4 – 1/30, 5.6-1/15) na kotouček. Nenapraveno zůstalo opomenutí z předchozího modelu: aparát má rozsah od 1/1000 do 16 sec. Ovšem pouze v režimu priority času lze jít na delší čas než 1/8 sec. To je velmi nepříjemné a je to škoda, protože časy delší než 1/8 sec nejsou nic výstředního, běžně se používají. Ostatně, předvolených scénických režimů je 16 a vřele je doporučuji používat, je to lepší než zápasit se strohým menu.
Snímky mají vynikající kvalitu, při veškeré snaze jsem nenašel stopu po fialových konturách, obraz je kvalitní i v okrajových partiích. Kvalita obrazu je jeho hlavní přednost, pomalost práce jeho hlavní nedostatek – každý ať posoudí, na čem mu záleží víc. Rozdíl v kvalitě mezi čtyř a pětimegovou verzí je vskutku malý. Však taky jde o pouhých 200 pixelů na výšku a na šířku – tak malé jsou rozdíly ve “vysokých kubaturách”. Ke kontrolním fotkám – “Marii” jsem tentokrát vynechal, na zápasení s prokletou osminou a nastavováním bílé jsem neměl nervy, takže 400 ISO je ze života, z vernisáže obrazů sourozenců Patrika a Bereniky Saudkových (děti Káji Saudka).
Připomínám, že přístroj by měl stát kolem 17 tisíc. A ještě jedno – Kodak má na své stránce pěkné tutorialy (návody) ke svým novým modelům CX, DX a LS.

Ukázky:


Po Kodaku DX6490 (recenzovali jsme v červnu) přichází pětimegový upgrade – před čtrnácti dny jsme o tom přinesli tiskovou zprávu Kodaku. Teď jsme měli příležitost přístroj vyzkoušet.

Koncepce a design
Vzhledem se přístroj neliší od předchůdce, je to robustní purclík se zarputilým výrazem, který budí sympatie. Má elektronický hledáček s vysokým rozlišením 311 000 pixelů, CCD má 5,4 Mpx fyzicky, 5,0 Mpx efektivně, které vytvářejí snímky 4:3 v rozlišení 2576 x 1932, v nižších rozlišeních 2576 x 1716, 2304 x 1728, 2048 x 1536, 1552 x 1164 . Snímač má filtry RGB, veliký je (úhlopříčka) 1/2,5´´, je to tedy stejný snímač Kodak Color Science s větší hustotou. To je důvod, proč se ustoupilo od 800 ISO a nejvyšší citlivost končí na 400. Objektiv Schneider-Kreuznach má rozsah zoomu 38 – 380 mm ekv., s dvourychlostním ovládáním (od extrému k extrému až za 2 sec), světelný F2.8 – F3.7, nejmenší clona je F8.0. Autofokus je hybridní, má externí čidla plus vyhodnocuje kontrast na CCD. Ostří od 60 cm, při makrorežimu 12 cm, má možnost připojit předsádky. Sériové focení má slušnou rychlost 3 fps (6 snímků po sobě). Má interní 32 MB paměť a slot na SD/MMC karty, vzadu je pěkný 2,2´´ LCD monitor. Napájený je lion aku přes kolébku, přes ni jde i SHARE funkce (sdílení obrázků), kolébku nutno dokoupit. Je malý, 100 x 80 x 81 mm, váha 380 g.

Ovládání a menu
Klíčem k foťáku je plechový kotouč na zadní stěně s joystickem uprostřed. To je volič a vypínač zároveň. Zapneme auto, nebo scény (celkem 16) nebo program/priorita clony-času/manuál a video. Priorita clony/času a manuál se přepínají ovládacím kotoučkem vpředu na výstupku pro prsty, hned pod spouští. Tímto kotoučkem (zmáčknutím se volba potvrzuje) lze nastavovat i expoziční kompenzaci, to je vtipné a efektivní řešení. Menu je typicky kodakovsky pestrobarevné, dobře čitelné. Na závadu je grafika jen při nastavování bílé: obvykle totiž v můžeme okamžitě kontrolovat efekt nastavení, protože za písmeny a ikonami je vidět záběr, tady ne, tady je monochromatické pozadí. V menu nelze listovat kolem dokola, to je též nepříjemné.
Na samostatná tlačítka jsou vyvedeny: samospoušť/sériové focení, makro/krajina a blesk (škoda, že nezná slow režim, to by si čtyřmegový, jinak slušně funkčně vybavený přístroj zasloužil). Zcela vlevo je tlačítko na přepínání LCD (/ elektronický hledáček (samozřejmě s korekcí oční vady).

V menu nastavujeme kvalitu obrazu a volíme mezi best/best 3:2/better/good, což znamená nejlepší/lepší/dobrý. Ve skutečnosti je to přepínání rozlišení, od 5 Mpx dolů. Přepínání komprese je mezi fine a standard.

V praxi
Přístroj nabíhá za – kolik vlastně? Kontrolní stopky se mi objevily za 3,6 sec, tedy rychleji než u předchůdce, ale uvítá vás poučení o tom, co znamená aktuálně nastavený režim – na př. program nebo auto. zpoždění s namáčknutou spouští má 0,1 sec, bez namáčknuté spouště 0,7. Přepnutí na “krajinu” nezrychlí zpoždění spouště ani o fous. Je škoda, že v režimu program je napevno clona/čas, byla by příležitost přiřadit změnu varianty (na př: 4 – 1/30, 5.6-1/15) na kotouček. Nenapraveno zůstalo opomenutí z předchozího modelu: aparát má rozsah od 1/1000 do 16 sec. Ovšem pouze v režimu priority času lze jít na delší čas než 1/8 sec. To je velmi nepříjemné a je to škoda, protože časy delší než 1/8 sec nejsou nic výstředního, běžně se používají. Ostatně, předvolených scénických režimů je 16 a vřele je doporučuji používat, je to lepší než zápasit se strohým menu.
Snímky mají vynikající kvalitu, při veškeré snaze jsem nenašel stopu po fialových konturách, obraz je kvalitní i v okrajových partiích. Kvalita obrazu je jeho hlavní přednost, pomalost práce jeho hlavní nedostatek – každý ať posoudí, na čem mu záleží víc. Rozdíl v kvalitě mezi čtyř a pětimegovou verzí je vskutku malý. Však taky jde o pouhých 200 pixelů na výšku a na šířku – tak malé jsou rozdíly ve “vysokých kubaturách”. Ke kontrolním fotkám – “Marii” jsem tentokrát vynechal, na zápasení s prokletou osminou a nastavováním bílé jsem neměl nervy, takže 400 ISO je ze života, z vernisáže obrazů sourozenců Patrika a Bereniky Saudkových (děti Káji Saudka).
Připomínám, že přístroj by měl stát kolem 17 tisíc. A ještě jedno – Kodak má na své stránce pěkné tutorialy (návody) ke svým novým modelům CX, DX a LS.

Ukázky: