Nezařazené

Kodak DX6490

Kodak DX6490 je oznámený už bezmála rok, od srpna loňského roku. Kodak podniká cosi jako ofenzívu v digi, opouští klasiku a vkládá naděje do nové technologie, kde už je dávno dobře zabydlený jako významný výrobce CCD snímačů. V jeho portfoliu nemohl ultrazoom dlouho chybět. Tak se předveď, frajere!

Koncepce a design
Bachratý foťáček s buldočí vizáží vypadá docela sympaticky. Mírně bakelitovo/plechový vzhled patří k image Kodaku jako výrobce lidových přístrojů a ani tento přístroj se netváří, že je nějaký Hasselblad. Má elektronický hledáček. Uvnitř je CCD s 4,2 Mpx fyzicky, 4,0 Mpx efektivně, které vytvářejí snímky 4:3 v rozlišení 2304 x 1728. Snímač má filtry RGB, veliký je (úhlopříčka) 1/2,5´´. Má pozoruhodně široké rozpětí citlivosti, od 80 do 800 ISO, přičemž ISO 800 funguje jen na největší kompresi (na jednu hvězdičku). Objektiv Schneider-Kreuznach má rozsah zoomu 38 – 380 mm ekv., světelný F2.8 – F3.7, nejmenší clona je F8.0. Autofokus je hybridní, má externí čidla plus vyhodnocuje kontrast na CCD. Ostří od 60 cm, při makrorežimu 12 cm, od roviny snímače, od hrany objektivu od 4 cm. K dobru dlužno přičíst možnost připojení předsádky. Ta prezentuje velmi solidní kus skla – je sice velká a těžká, ale mimořádně kvalitní a minimálně bortí prostor (což je obvyklá slabost tohoto druhu optiky).

Nahoře s předsádkou, dole bez. Všimněte si, jak málo se bortí svislé i vodorovné linie.

Sériové focení má slušnou rychlost 3 fps (6 snímků po sobě). Má interní 16 MB paměť a slot na SD/MMC karty, vzadu je pěkný 2,2´´ monitor. Napájený je lion aku přes kolébku, ta je v základní dodávce. Za zmínku stojí i kontakt pro externí blesk. Přístroj je příjemně malý, 100 x 80 x 81 mm, váha 380 g.

Ovládání a menu
Klíčem k foťáku je plechový kotouč na zadní stěně s joystickem uprostřed. To je volič a vypínač zároveň. Zapneme auto, nebo scény,m nebo program/priorita clony-času/manuál a video. Priorita clony/času a manuál se přepínají ovládacím kotoučkem vpředu na výstupku pro prsty, hned pod spouští. Tímto kotoučkem (zmáčknutím se volba potvrzuje) lze nastavovat i expoziční kompenzaci, to je vtipné a efektivní řešení. Menu je typicky kodakovsky pestrobarevné, dobře čitelné. Na závadu je grafika jen při nastavování bílé: obvykle totiž v můžeme okamžitě kontrolovat efekt nastavení, protože za písmeny a ikonami je vidět záběr, tady ne, tady je monochromatické pozadí. V menu nelze listovat kolem dokola, to je též
Na samostatná tlačítka jsou vyvedeny: samospoušť/sériové focení, makro/krajina a blesk (škoda, že nezná slow režim, to by si čtyřmegový, jinak slušně funkčně vybavený přístroj zasloužil). Zcela vlevo je tlačítko na přepínání LCD (/ elektronický hledáček (samozřejmě s korekcí oční vady).

V menu nastavujeme kvalitu obrazu a volíme mezi best/best 3:2/better/good, což znamená nejlepší/lepší/dobrý. Přeloženo do normálštiny je to 4 Mpx,. 3,5 Mpx, 2,1 Mpx a 1,1 Mpx. Přepínání komprese zde není. Zajímavé je, že v režimu BEST slibuje manuál, který se musí stáhnout z webu, velikost tisků 60×76, tedy, to si troufají! Snímky jsou defaultně nastaveny na 230 DPI a i kdyby nějaká tiskárna tiskla v tomto rozlišení, pořád by to bylo jen 10 palců na delší straně, tedy 25 cm. No, nemusím rozumět všemu…

V praxi
Přístroj nabíhá za 4,6 sec, zpoždění s namáčknutou spouští má 0,1 sec, bez namáčknuté spouště 0,9. Přepnutí na “krajinu” nezrychlí zpoždění spouště ani o fous. Je škoda, že v režimu program je napevno clona/čas, byla by příležitost přiřadit změnu varianty (na př: 4 – 1/30, 5.6-1/15) na kotouček. Je to zcela zbytečné opomenutí, typické pro lajdáctví výrobců firmwaru, vedle marketiňáků největších to nepřátel digitální fotografie. Co je ovšem na pováženou: aparát má rozsah od 1/1000 do 16 sec. Ovšem pouze v režimu priority času lze jít na delší čas než 1/8 sec.
Díky kolébce je přenos snímků na PC komfortní. Lze využít i možnosti nastavení alb rovnou z PC na fotoaparát, takže si můžeme sypat fotky přímo do alba.
Snímky mají velmi dobrou kvalitu, nikde jsem nepozoroval aberaci nebo markantní úbytek kresby v rozích. Z toho plyne závěr – kdo stojí o ultrazoom s výbornými obrazovými výsledky a nebude se pouštět do složitějších fotografických úkolů, Kodak DX6490 mu za rozumnou cenu udělá velmi dobrou službu. V kombinaci s širokoúhlou předsádkou je tento přístroj velmi vhodný k fotografování interiérů.

Ukázky


Kodak DX6490 je oznámený už bezmála rok, od srpna loňského roku. Kodak podniká cosi jako ofenzívu v digi, opouští klasiku a vkládá naděje do nové technologie, kde už je dávno dobře zabydlený jako významný výrobce CCD snímačů. V jeho portfoliu nemohl ultrazoom dlouho chybět. Tak se předveď, frajere!

Koncepce a design
Bachratý foťáček s buldočí vizáží vypadá docela sympaticky. Mírně bakelitovo/plechový vzhled patří k image Kodaku jako výrobce lidových přístrojů a ani tento přístroj se netváří, že je nějaký Hasselblad. Má elektronický hledáček. Uvnitř je CCD s 4,2 Mpx fyzicky, 4,0 Mpx efektivně, které vytvářejí snímky 4:3 v rozlišení 2304 x 1728. Snímač má filtry RGB, veliký je (úhlopříčka) 1/2,5´´. Má pozoruhodně široké rozpětí citlivosti, od 80 do 800 ISO, přičemž ISO 800 funguje jen na největší kompresi (na jednu hvězdičku). Objektiv Schneider-Kreuznach má rozsah zoomu 38 – 380 mm ekv., světelný F2.8 – F3.7, nejmenší clona je F8.0. Autofokus je hybridní, má externí čidla plus vyhodnocuje kontrast na CCD. Ostří od 60 cm, při makrorežimu 12 cm, od roviny snímače, od hrany objektivu od 4 cm. K dobru dlužno přičíst možnost připojení předsádky. Ta prezentuje velmi solidní kus skla – je sice velká a těžká, ale mimořádně kvalitní a minimálně bortí prostor (což je obvyklá slabost tohoto druhu optiky).

Nahoře s předsádkou, dole bez. Všimněte si, jak málo se bortí svislé i vodorovné linie.

Sériové focení má slušnou rychlost 3 fps (6 snímků po sobě). Má interní 16 MB paměť a slot na SD/MMC karty, vzadu je pěkný 2,2´´ monitor. Napájený je lion aku přes kolébku, ta je v základní dodávce. Za zmínku stojí i kontakt pro externí blesk. Přístroj je příjemně malý, 100 x 80 x 81 mm, váha 380 g.

Ovládání a menu
Klíčem k foťáku je plechový kotouč na zadní stěně s joystickem uprostřed. To je volič a vypínač zároveň. Zapneme auto, nebo scény,m nebo program/priorita clony-času/manuál a video. Priorita clony/času a manuál se přepínají ovládacím kotoučkem vpředu na výstupku pro prsty, hned pod spouští. Tímto kotoučkem (zmáčknutím se volba potvrzuje) lze nastavovat i expoziční kompenzaci, to je vtipné a efektivní řešení. Menu je typicky kodakovsky pestrobarevné, dobře čitelné. Na závadu je grafika jen při nastavování bílé: obvykle totiž v můžeme okamžitě kontrolovat efekt nastavení, protože za písmeny a ikonami je vidět záběr, tady ne, tady je monochromatické pozadí. V menu nelze listovat kolem dokola, to je též
Na samostatná tlačítka jsou vyvedeny: samospoušť/sériové focení, makro/krajina a blesk (škoda, že nezná slow režim, to by si čtyřmegový, jinak slušně funkčně vybavený přístroj zasloužil). Zcela vlevo je tlačítko na přepínání LCD (/ elektronický hledáček (samozřejmě s korekcí oční vady).

V menu nastavujeme kvalitu obrazu a volíme mezi best/best 3:2/better/good, což znamená nejlepší/lepší/dobrý. Přeloženo do normálštiny je to 4 Mpx,. 3,5 Mpx, 2,1 Mpx a 1,1 Mpx. Přepínání komprese zde není. Zajímavé je, že v režimu BEST slibuje manuál, který se musí stáhnout z webu, velikost tisků 60×76, tedy, to si troufají! Snímky jsou defaultně nastaveny na 230 DPI a i kdyby nějaká tiskárna tiskla v tomto rozlišení, pořád by to bylo jen 10 palců na delší straně, tedy 25 cm. No, nemusím rozumět všemu…

V praxi
Přístroj nabíhá za 4,6 sec, zpoždění s namáčknutou spouští má 0,1 sec, bez namáčknuté spouště 0,9. Přepnutí na “krajinu” nezrychlí zpoždění spouště ani o fous. Je škoda, že v režimu program je napevno clona/čas, byla by příležitost přiřadit změnu varianty (na př: 4 – 1/30, 5.6-1/15) na kotouček. Je to zcela zbytečné opomenutí, typické pro lajdáctví výrobců firmwaru, vedle marketiňáků největších to nepřátel digitální fotografie. Co je ovšem na pováženou: aparát má rozsah od 1/1000 do 16 sec. Ovšem pouze v režimu priority času lze jít na delší čas než 1/8 sec.
Díky kolébce je přenos snímků na PC komfortní. Lze využít i možnosti nastavení alb rovnou z PC na fotoaparát, takže si můžeme sypat fotky přímo do alba.
Snímky mají velmi dobrou kvalitu, nikde jsem nepozoroval aberaci nebo markantní úbytek kresby v rozích. Z toho plyne závěr – kdo stojí o ultrazoom s výbornými obrazovými výsledky a nebude se pouštět do složitějších fotografických úkolů, Kodak DX6490 mu za rozumnou cenu udělá velmi dobrou službu. V kombinaci s širokoúhlou předsádkou je tento přístroj velmi vhodný k fotografování interiérů.

Ukázky