|
Berte tento příspěvek jako malý postřeh: na kurzech Idifu vysvětluji posluchačům, kdy je dobré použít ruční nastavení času a clony. Myslím ale, že nejlepší je ukázat si to na příkladu.
Na konci zimy jsme u nás ve vsi Zvole vynášeli Smrtku. S ohyzdnou babicí na tyči jdeme do lesa za vesnicí, k malé tůňce na potoce. Tam symbol zimy zapálíme a zbytky hodíme do vody. Pojďme s na to podívat z fotografické stránky. Podotýkám, že ukázky zde zobrazené byly pouze zmenšeny, avšak jinak jsem je neupravoval. Na proklik uvidíte obrázky s plnými EXIF informacemi. Ukázka první celek v lese: Ukázka druhá polocelek v lese: Ukázka třetí detail v lese: Zavinila to expoziční automatika. Ta se snaží o nějaký rozumný průměr. První obrázek je více méně stejnoměrně tmavý. Méně vyrovnaný je ale už ten druhý, protože loutka je bílá a lidi kolem ní mají tmavší oblečení. Ale budiž, dopadlo to jakž takž. Horší je to na třetím obrázku. Tady totiž zapůsobil oheň, tedy zdroj světla. Ten ovlivnil automatiku a způsobil, že přístroj zaclonil na F8.0 a změnil expoziční dobu na 1/60 sec. Samozřejmě, mohli bychom včas reagovat a nastavit expoziční kompenzaci na +2.0 EV (a byli bychom na stejné expozici, jakou má první ukázka). Jenže to by bylo riskantní, protože pak by stačilo pohnout aparátem tak, aby oheň vypadl ze záběru a měli bychom katastrofálně přeexponovaný snímek. Manuální expozice by to vyřešila: první snímek by posloužil jako referenční, tedy zkusmý. Pak by bylo třeba přenést zjištěné hodnoty na ovládání clony a expoziční doby (na voliči režimů zvolíme M, jako manual) a mohli bychom potom fotit bez starosti o to, zdali nám oheň v záběru rozhodí nebo nerozhodí expozici. Podobně si budeme počínat všude tam, kde hrozí nebezpečí, že do záběru padnou světelné zdroje, lampy, reflektory a podobně. No a co dělat, když jsme to neudělali? Pak nezbývá, než podexponovaný snímek zachránit editací, asi takto:  Smrtku jsme vynesli, ale jaro, jak se zdá, nepřinesli. Tak snad někdy příště! |
Tento obrázek je dobře exponovaný, možná až moc. Když se podíváme na jeho histogram (vlevo), vidíme, že rozložení jasů nemá žádné problémy ani na tmavé straně (vlevo), ani na světlé (vpravo). Je to dobré vysvědčení pro Canon EOS 400D, který v režimu P automaticky nastavil expozici. Nicméně obrázek nemá atmosféru lesního příšeří a zasloužil by si expoziční kompenzaci -0,3EV nebo spíš -0,7 EV. Ale budiž, dejme tomu, že je dobrý. Když se podíváme do EXIFu, zjistíme, že byl exponovaný časem 1/80 sec při cloně F5.6 při 100 ISO. 
Tento obrázek byl pořízen ze stejného místa, ale s trochu jinou expozicí při delším ohnisku, byla to 1/100 sec při cloně F5.0. Histogram je posunutý hodně doleva, ale pořád to není kritické, protože křivka vlevo prudce klesá, ale není vlevo useknutá, nesplývá s levým okrajem – to by svědčilo o slévání stínů. 
No a teď nastává katastrofa. Histogram jen potvrzuje to, co je očividné – snímek je černý jako bota. Histogram má střední hodnotu na úrovni 29.94, vlevo splývá s okrajem a od poloviny doprava není žádná kresba. Není divu, když exposice činí 1/160 sec při cloně F8, to je 4x víc, než na prvním obrázku! Jak se to mohlo stát? Je to pořízeno ze stejného místa, stejným aparátem a výsledky jsou tak rozdílné – první snímek je dokonce až moc světlý a ten třetí tmavý k nepoužitelnosti?
|
Berte tento příspěvek jako malý postřeh: na kurzech Idifu vysvětluji posluchačům, kdy je dobré použít ruční nastavení času a clony. Myslím ale, že nejlepší je ukázat si to na příkladu.
Na konci zimy jsme u nás ve vsi Zvole vynášeli Smrtku. S ohyzdnou babicí na tyči jdeme do lesa za vesnicí, k malé tůňce na potoce. Tam symbol zimy zapálíme a zbytky hodíme do vody. Pojďme s na to podívat z fotografické stránky. Podotýkám, že ukázky zde zobrazené byly pouze zmenšeny, avšak jinak jsem je neupravoval. Na proklik uvidíte obrázky s plnými EXIF informacemi. Ukázka první celek v lese: Ukázka druhá polocelek v lese: Ukázka třetí detail v lese: Zavinila to expoziční automatika. Ta se snaží o nějaký rozumný průměr. První obrázek je více méně stejnoměrně tmavý. Méně vyrovnaný je ale už ten druhý, protože loutka je bílá a lidi kolem ní mají tmavší oblečení. Ale budiž, dopadlo to jakž takž. Horší je to na třetím obrázku. Tady totiž zapůsobil oheň, tedy zdroj světla. Ten ovlivnil automatiku a způsobil, že přístroj zaclonil na F8.0 a změnil expoziční dobu na 1/60 sec. Samozřejmě, mohli bychom včas reagovat a nastavit expoziční kompenzaci na +2.0 EV (a byli bychom na stejné expozici, jakou má první ukázka). Jenže to by bylo riskantní, protože pak by stačilo pohnout aparátem tak, aby oheň vypadl ze záběru a měli bychom katastrofálně přeexponovaný snímek. Manuální expozice by to vyřešila: první snímek by posloužil jako referenční, tedy zkusmý. Pak by bylo třeba přenést zjištěné hodnoty na ovládání clony a expoziční doby (na voliči režimů zvolíme M, jako manual) a mohli bychom potom fotit bez starosti o to, zdali nám oheň v záběru rozhodí nebo nerozhodí expozici. Podobně si budeme počínat všude tam, kde hrozí nebezpečí, že do záběru padnou světelné zdroje, lampy, reflektory a podobně. No a co dělat, když jsme to neudělali? Pak nezbývá, než podexponovaný snímek zachránit editací, asi takto: Smrtku jsme vynesli, ale jaro, jak se zdá, nepřinesli. Tak snad někdy příště! |
