Bezesporu se nejdále vypravil Martin Vlnas. Vypravil se na Nový Zéland,tam si našel chaloupku, hvězdičky, Perseidy (nebo co to bylo) a je z toho perfektní fotka. Každopádně z perfektním zpracováním. Klobouk rozhodně dolů.
Na druhém místě se usadila fotografie Ady Gažovičové bez názvu, tipuju, že je z Tibetu. Kdybych chtěl zlomit rozhodnutí poroty, posadil bych ji na první místo. Tady nejde o technickou perfektnost, tady jde o zajímavou výpověď. Fotky jsem si všiml už v poločase, takže zopakuji řečené: ten shluk mnichů šinoucí se jako autobus, u toho zjevně moderní rozcestník, jako by to byl symbol moderní doby formující lidi do unifikované masy. Ale líbivá fotka to není. To je dobře! Je to dobrá fotka a to je něco mnohem lepšího!
Libor Ondráček se vlomil se svým snímkem od Zdi nářků v Jeruzalémě v závěru měsíce. Je to ale fotka která vystihuje génia místa, takhle to tam opravdu funguje. A funguje to i v naší soutěži.
Na cestách fotíme zvláštní věci, jaké u nás nemáme. Třeba tramvaj postaveno na cesty do kopce. Tu vyfotil Richard Brychta a nenapsal, odkud je. Kompozičně perfektní, tramvaj ve spodní pravé třetině, i světelně to pěkně vychází.
Jsem rád, že se na bednu dostal snímek Jaroslava Kloudy Nástupiště. Tady ejde o efekty, o technické provedení. Je to prostě… fotka. Pohyb. Cestování. Soustředěný pohled na nějakou ideu. Esence fotky.
No a v záhlaví článku je fotka Milana Ferova. Klasika. Tak tam se chci podívat, je to v Banátu v Rumunsku. Tam se má jezdit. Jinde je to už nuda (teď hodně přeháním v zájmu efektu, ale ten Banát musí být opravdu hodně zajímavý).