I v listopadu jsme pokračovali v pokrytí jednotlivých klasických témat fotografie. Portrét, jedna z nejstarších výtvarných disciplín. Už v pěti dílech umístěných na špici se projevily zcela rozdílné přístupy.
Zvítězil už potřetí v průběžné soutěži Richard Horák svojí high key impresí nazvanou Na louce. Půvabná studie – a je to vzácný případ, kdy bílé nebe v pozadí neruší.
I v listopadu jsme pokračovali v pokrytí jednotlivých klasických témat fotografie. Portrét, jedna z nejstarších výtvarných disciplín. Už v pěti dílech umístěných na špici se projevily zcela rozdílné přístupy.
Zvítězil už potřetí v průběžné soutěži Richard Horák svojí high key impresí nazvanou Na louce. Půvabná studie – a je to vzácný případ, kdy bílé nebe v pozadí neruší.
Na druhém místě je klasicky řešený portrét až staromilného typu Jany Pořické, zvaný Pod kloboukem. Zajímavým způsobem je do něho vkomponována ruka také zakrytí oka krempou klobouku je vtipný prvek obrazu na druhém stupínku. Ten samozřejmě náleží do stylu aranžovaného portrétu.
Zápisky od Boba Gajdoše patří spíše do žánru reportážního portrétu. I zde hrají ruce významnou roli – a jelikož je to funkční, vůbec nevadí, že zobrazený muž má sklopené oči.Obraz získal třetí místo.
Dívčí portrét od Barbory Švejnohové se jmenuje Člověk má vždy dvě osobnosti. Je též hodně starosvětský, má náladu až secesní – představme si ho v sépiovém podání!
Na pátém pořadí najdeme Surrealistický portrét Bedřicha Helana. Na první pohled se chce zvolat, že zde bylo porušeno zadání, avšak nejde o sochu, je to skutečně obraz živoucí osoby, byť do sochy vpravené.
Jak to někdy dělávám, uvedu i některé další práce z předních míst, které mě zaujaly. Vlastimil Raška by rád potkal v lukách tuto dívku, potkání se podařilo, krásná glamour fotka taky:
Mému pojetí portrétu holt sedí klasika a tu předvedla Zuzka Vitvarová, čímž krom jiného dokázala i to, že jí sedí i klasická fotografie, že nemusí vždy vytvářet surrealistické vize. Ty si může schovat pro aktuální listopadové kolo Tunel do vzpomínky, což je volná tvorba.
Polyautoemotikon (selfiesmajlíci) 😉 🙂 😀 Elen Ioanidisové je nápaditá kompozice. Pokud jde o selfies, tak nemám jiné vysvětlení, než že má Elen tři ruce – pokud jde o klasickou selfie mobilem. Jinak ano, je vynalezen stativ a samospoušť. Smajl. Její vášeň pro selfie není ojedinělá pro tuto soutěž!
No a Retro od Jana Krajdla – to je zástupce klasiky, vymyšlené, připravené, nakostýmované, nalíčené a nasvícené v ateliéru, jakož i režírované.
To souboru stylů fotografického portrétu rozhodně patří.
Nové kolo soutěže nebude svázáno žádným konkrétním stylovým zadáním – půjde čistoě o kreativitu. Těším se i na průběžné výsledky!
