Nezařazené

Kacířské zjištění

by on

More in Nezařazené:


Jak je to s rozlišením? Žijeme v době „kolotoče megapixelů“, na trhu už jsou dvanáctimegové kompakty, pánbůh nás netrestej! Trochu jsem se podíval na zoubek svému desetimegovému Nikonu 200D a přišel ke zjištění, které je, dejme tomu, trochu kacířské.

Podnikl jsem jednoduchý pokus. Pořídil jsem vždy sérii tří fotek v rozlišení L, M a S, což prakticky znamená 10 miliónů pixelů, 6 a 2,5. Není to tak, že při změně rozměrů (počítáno v pixelech) fotoaparát dělá výřez: jde o přepočet, převzorkování, tzv. „downsampling“ obrazu. Z pořízenými obrázky můžete sami konat pokusy, zde jsou ke stažení:

Vlevo je 2,5 mpx, vpravo nahoře 6 Mpx, vlevo dole 10 Mpx obrázek ke stažení.

Obrázky byly pořízeny těsně po sobě za identických světelných podmínek ze stativu, jen jsem přepínal rozlišení – všechny jsou v nejnižší kompresi (tedy nejvyšší kvalitě „fine“).

Že v tomto zmenšeném tvaru není vidět rozdíl, to není překvapující…

Takže: při prohlížení na obrazovce v režimu „celá obrazovka“ není absolutně vidět žádný rozdíl. Zde jsou výřezy ze stažené obrazovky:

Vlevo je zase 2,5 mpx, vpravo nahoře 6 Mpx, vlevo dole 10 Mpx. Jsou to výřezy z obrazovky – v „celoobrazovkovém režimu“.

Přece jenom jsem čekal, že budou vidět nějaké rozdíly v detailech. Ty však nejsou patrné vůbec, dokonce ani mezi dvouapůl a desetimegovým obrázkem.

Pochopitelně, že při zvětšení na 100% je rozdíl v zobrazení – tyhle obrazovky nemá smysl tady předvádět, můžete se na snímky podívat sami, pokud si originální fotky stáhnete. Jenže tahle 100% zvětšení stejně neukázala přesvědčivě, jestli obrázek měl nějaké detaily navíc!

Pro mě rozhodující test byl třetí: tisk. Výsledky samozřejmě nemohu tady na webu předvést. Vytiskl jsem na tiskárně Canon Pixma 8500i fotky ve formátu A4 na fotografickém papíře postupně všechny tři snímky a ukazuju je lidem, aby rozhodli, která je nejkvalitnější. Odpověď zní – jsou všechny tři stejné.

Co z toho plyne:
Není třeba s e obávat focení na nižší rozlišení. Když fotím na 6 mega mým desetimegovým foťákem, vejde s e mi víc fotek na kartu, tím pádem i víc fotek na disk v počítači – a snímky se rychleji editují.

Co z toho neplyne:
Určitě z toho neplyne, že není rozdíl mezi desetimegovým a dvoumegovým foťákem. Někdy příště podrobím takovému testu kompakt. Zde jde o převzorkování obrazu z prvotřídního velkoformátového čipu! Pokud bych tedy měl fotit něco, na čem mi mimořádně záleží, rozhodně bych to fotil

    1) v plném rozlišení
    2) ve formátu RAW

Nicméně si troufnu tvrdit, byť je to kacířské, že k maximálnímu rozlišení není důvod při pořizování běžných fotek pro denní použití. Asi není třeba jít skutečně „do dvou mega“, ale těch „šest mega“ na desetimegovém foťáku, myslím, je plně dostačující rozlišení.

Jak je to s rozlišením? Žijeme v době „kolotoče megapixelů“, na trhu už jsou dvanáctimegové kompakty, pánbůh nás netrestej! Trochu jsem se podíval na zoubek svému desetimegovému Nikonu 200D a přišel ke zjištění, které je, dejme tomu, trochu kacířské.

Podnikl jsem jednoduchý pokus. Pořídil jsem vždy sérii tří fotek v rozlišení L, M a S, což prakticky znamená 10 miliónů pixelů, 6 a 2,5. Není to tak, že při změně rozměrů (počítáno v pixelech) fotoaparát dělá výřez: jde o přepočet, převzorkování, tzv. „downsampling“ obrazu. Z pořízenými obrázky můžete sami konat pokusy, zde jsou ke stažení:

Vlevo je 2,5 mpx, vpravo nahoře 6 Mpx, vlevo dole 10 Mpx obrázek ke stažení.

Obrázky byly pořízeny těsně po sobě za identických světelných podmínek ze stativu, jen jsem přepínal rozlišení – všechny jsou v nejnižší kompresi (tedy nejvyšší kvalitě „fine“).

Že v tomto zmenšeném tvaru není vidět rozdíl, to není překvapující…

Takže: při prohlížení na obrazovce v režimu „celá obrazovka“ není absolutně vidět žádný rozdíl. Zde jsou výřezy ze stažené obrazovky:

Vlevo je zase 2,5 mpx, vpravo nahoře 6 Mpx, vlevo dole 10 Mpx. Jsou to výřezy z obrazovky – v „celoobrazovkovém režimu“.

Přece jenom jsem čekal, že budou vidět nějaké rozdíly v detailech. Ty však nejsou patrné vůbec, dokonce ani mezi dvouapůl a desetimegovým obrázkem.

Pochopitelně, že při zvětšení na 100% je rozdíl v zobrazení – tyhle obrazovky nemá smysl tady předvádět, můžete se na snímky podívat sami, pokud si originální fotky stáhnete. Jenže tahle 100% zvětšení stejně neukázala přesvědčivě, jestli obrázek měl nějaké detaily navíc!

Pro mě rozhodující test byl třetí: tisk. Výsledky samozřejmě nemohu tady na webu předvést. Vytiskl jsem na tiskárně Canon Pixma 8500i fotky ve formátu A4 na fotografickém papíře postupně všechny tři snímky a ukazuju je lidem, aby rozhodli, která je nejkvalitnější. Odpověď zní – jsou všechny tři stejné.

Co z toho plyne:
Není třeba s e obávat focení na nižší rozlišení. Když fotím na 6 mega mým desetimegovým foťákem, vejde s e mi víc fotek na kartu, tím pádem i víc fotek na disk v počítači – a snímky se rychleji editují.

Co z toho neplyne:
Určitě z toho neplyne, že není rozdíl mezi desetimegovým a dvoumegovým foťákem. Někdy příště podrobím takovému testu kompakt. Zde jde o převzorkování obrazu z prvotřídního velkoformátového čipu! Pokud bych tedy měl fotit něco, na čem mi mimořádně záleží, rozhodně bych to fotil

    1) v plném rozlišení
    2) ve formátu RAW

Nicméně si troufnu tvrdit, byť je to kacířské, že k maximálnímu rozlišení není důvod při pořizování běžných fotek pro denní použití. Asi není třeba jít skutečně „do dvou mega“, ale těch „šest mega“ na desetimegovém foťáku, myslím, je plně dostačující rozlišení.