Jako Art tomu říká Olympus, Panasonic to uvádí pod položkou Mé barvy. Jsou to filtrované obrázky s neobvyklými vlastnostmi. Co s tím? Vždycky jsem tu zastával názor, že se člověk nemá v aparátu vrtat do barevnosti, natož aby ji měnil a upravoval. Samozřejmě ideální je focení v RAW formátu, které nám umožní později na PC s obrázkem dělat co libo. Nicméně… on to každý neumí a proč si tedy nezahrát?
Jako Art tomu říká Olympus, Panasonic to uvádí pod položkou Mé barvy. Jsou to filtrované obrázky s neobvyklými vlastnostmi. Co s tím? Vždycky jsem tu zastával názor, že se člověk nemá v aparátu vrtat do barevnosti, natož aby ji měnil a upravoval. Samozřejmě ideální je focení v RAW formátu, které nám umožní později na PC s obrázkem dělat co libo. Nicméně… on to každý neumí a proč si tedy nezahrát? Čert mě rejpnul zrovna když jsem měl v ruce Olympus PL3, recenzoval jsme ho tu v září. Podzim je hodně barevný a počasí mizerné, nastavil jsem tedy na Olympusu Pop art:
Takhle to vypadá, když jsem to vrátil do normálu:
Přirozeně, že zpopartit normální fotku trvá deset vteřin, stačí posunout sytost a jsme v pop-artu po uši:
Niméně, když už to na foťáku mám a jsem s pejskem na procházce v lese a je mlha, proč si nehrát?
Pejskem jsem začal, pejskem končím. Ale taky nějaké mravní naučení. Ony tyhlety výstřelky a filtry a vychytávky jsou moc prima, ale pořád se s nimi žít nedá. Rád si udělám pidisérii barevných fotek z lesa, ale pořád se takhle fotit nedá. Je fajn si vyzkoušet retro a hnědé fotky a dírkovou komoru, ale co je to platné, jádro, to je pořád ta stará realistická fotka, podstatné je vaše vidění a váš vztah ke světu.
