V článku o stabilizaci a o focení krátkým časem jsem napsal, že šanci na ostrou fotku výrazně zvýšíme, pokud budeme exponovat časem, který se rovná aspoň dvojnásobku numerické hodnoty ohniska kinofilmového přístroje, tedy 100 mm – dvousetina. A že nám v tom stabilizace moc nepomůže. Ač článek o tom nebyl, dostalo se mi výtky, že stabilizaci používáme při delších časech. Což byl popud pro další malý pokus bez nároku na zobecnění. Bylo by třeba rozsáhlejšího měření s více přístroji. Zde jsem fotil Olympusem OM-D EM5 s pětiosou stabilizací, která platí za nejlepší v oboru. Ohnisko bylo 18 mm, tedy pro přepočtu 36 mm, měl bych fotit 1/40 podle pravidla kolik mm, tolikatina vteřiny. Stabilizace podle výrobce slibuje 3 stupně dolů, to by měla být 1/5 sec. Udělejme to míň ostré, zkusme osminu. A máme srovnání stativ, stabilizaci a z ruky, vždy při 1/8 vteřiny. Ukázky jsou 100% zobrazení fotky čajníku.
Fotky ze stativu jsou ostré. Pořídil jsem sérii deseti fotek a žádná neuplavala, bodejť by jo. Stativ to jistí.
Sundám přístroj ze stativu a fotím z ruky. Zapnutá pětiosá stabilizace, nejlepší v oboru. Výsledek? Přestože jsme na dvou stupních a půl v delším čase, v sérii 10 fotek je 7 totálně nepoužitelných a jen tři lze pokládat za ostré. Na ukázce je vlevo fotka ze stativu a druhá z ruky se stabilizací, nejlepší z oněch deseti pořízených. Fotky jsou na proklik.
No a konečně to zkusme z ruky. Klepoticí netrpím, taky jsem jeden čas ze záliby střílel z pistole. Takže z 10 fotek byly 3 ostré. Ta nejostřejší se stabilizací je na ukázce vlevo, bez stabilizace vpravo. Výsledek více méně stejný.
Ovšem znovu zdůrazňuji, že jde o statistický jev, že v obou případech je jakž takž ostrý obrázek jeden z deseti.
Opakoval jsme pokus 10 fotek při 1/16 sec, opět to podivné pravidlo tří, sedm bylo neostrých a tři jakž takž ostré.
Není to univerzálně vypovídající experiment. Jsou různé fotoaparáty, různé stabilizace. Co ale tvrdím nikoli na základě tohoto minipokusu, ale dlouhodobé zkušenosti: zárukou ostré fotky za předpokladu kvalitního objektivu je buď stativ bez ohledu na hladinu světla, nebo krátká doba osvitu za dobrého osvětlení, přičemž krátká doba mi vychází jako dvojnásobek hodnoty ohniska. Reklamní tvrzení o „brilantně ostrých „ fotkách při dvou, třech a v poslední době čtyřech stupních dolů (pod onu nereálnou úměru ohnisko – čas) jsou pindy staré Mindy. Stabilizace má efekt statistický, zvýší šanci, že získáte jakž takž skoro ostrý obrázek – podle okolností a někdy se to může podařit velmi dobře. Záruka ale není, je to statistická věc. Samozřejmě, když už ten stabilizátor na čipu nebo v objektivu máte, vyzkoušejte si, za jakých okolností by mohl být k užitku.
