Ještě k tomu blesku

Před týdnem jsem tady psal o použití blesku a nabádal k režimu blesku do pomalého času. Dovolte ještě několik poznámek jako reakci na dotazy čtenářů. Nejdřív shrnu: blesk, takto nazývejme zábleskové zařízení, ať je to zařízení pevně vestavěné do těla přístroje anebo externí, tedy zvláštní přístroj, dnes nejčastěji napřímo nasunovací na tělo přístroje, může fungovat – zpravidla – v automatickém režimu. Vypadá to potom tak, že na fotoaparátu se nastaví synchronizační rychlost, nejčastěji 1/60 sec a do toho vyzařuje blesk svoje světlo. Výsledkem jsou snímky, kdy je pozadí silně podexponované, protože ta 1/60 sec obvykle nestačí na správné exponování vzdálenějších částí scény, kam už světlo z blesku účinně nemůže zasáhnout.

Proto je lépe používat tzv. blesk do pomalého času. Je to režim v anglické terminologii označovaný jako slow flash. Termín je to nejen nepřesný, ale zavádějící. Podstata toho režimu totiž není v pomalosti, ale v tom , že nastavení doby osvitu je nezávislé na tom, zdali blesk používáme nebo ne. Takže třeba na sluníčku nebo i v místnosti při vyšší světelné hladině může být doba osvitu i vyšší než ta 1/60 sec!

Zpátky k věci. Bavíme se teď o použití v podmínkách nižší světelné hladiny, tedy v podmínkách, kdy je „málo světla“. Když v takových podmínkách správně používáme blesk (bez ohledu na to zdali vestavěný nebo externí), vykreslí se i vzdálenější partie, a zároveň blesk přisvítí bližší partie, prozáří stíny a dodá jim ostrost. Ukázku máme zde. Fotil jsem bowling, expozice vyšla 1/80 sec na clonu F2.8 při 2500 ISO. Bez blesku by fotka byla rozmazaná. Přisvícení bleskem pomohlo:

V podstatě došlo k dvěma expozicím najednou, jedna na „přirozené světlo“, druhá „na blesk“, obě naráz. Dobře je to patrné, když se podíváme na detaily:

Zvlášť na levém obrázku je jasně vidět ta dvojí expozice, mázlá „přirozená“ a ostrá „blesková“. To je charakteristický rys takto pořízených fotek. Snímky tím získávají zvláštní obrazovou dynamiku. Někdy lze použít i velmi dlouhého času a do něho exponovat bleskem. Záleží pak na zkušenostech a taky na experimentování, jak se obě expozice vyladí – jak přirozenou expozici, tak tu bleskovou lze regulovat kompenzací. Můžeme tedy kompenzovat přirozenou expozici do mínusu a do ní prásknout bleskem nastaveným na +1 EV, nebo naopak. Zde je velký prostor k pokusnictví.

Výhodou blesku je jeho schopnost ostrého podání. Jednu takovou ukázku pořídil člen naší Dílny Miroslav Hokeš při vánočním zpívání dětí:

V jistém smyslu je to ideální výsledek, protože chlapečkovi zůstaly v obličeji původní stíny a blesk jen projasnil tváře a dodal jiskru do očí. Jenže samozřejmě je třeba postupovat uvážlivě, aby blesk nezlikvidoval přirozenou světelnou atmosféru. Takže následující snímek byl pořízen bez blesku (opět Miroslav Hokeš), s bleskem by byl značně poškozený.

Je to prostor k experimentování a k tématu je jistě budeme vracet.

Před týdnem jsem tady psal o použití blesku a nabádal k režimu blesku do pomalého času. Dovolte ještě několik poznámek jako reakci na dotazy čtenářů. Nejdřív shrnu: blesk, takto nazývejme zábleskové zařízení, ať je to zařízení pevně vestavěné do těla přístroje anebo externí, tedy zvláštní přístroj, dnes nejčastěji napřímo nasunovací na tělo přístroje, může fungovat – zpravidla – v automatickém režimu. Vypadá to potom tak, že na fotoaparátu se nastaví synchronizační rychlost, nejčastěji 1/60 sec a do toho vyzařuje blesk svoje světlo. Výsledkem jsou snímky, kdy je pozadí silně podexponované, protože ta 1/60 sec obvykle nestačí na správné exponování vzdálenějších částí scény, kam už světlo z blesku účinně nemůže zasáhnout.

Proto je lépe používat tzv. blesk do pomalého času. Je to režim v anglické terminologii označovaný jako slow flash. Termín je to nejen nepřesný, ale zavádějící. Podstata toho režimu totiž není v pomalosti, ale v tom , že nastavení doby osvitu je nezávislé na tom, zdali blesk používáme nebo ne. Takže třeba na sluníčku nebo i v místnosti při vyšší světelné hladině může být doba osvitu i vyšší než ta 1/60 sec!

Zpátky k věci. Bavíme se teď o použití v podmínkách nižší světelné hladiny, tedy v podmínkách, kdy je „málo světla“. Když v takových podmínkách správně používáme blesk (bez ohledu na to zdali vestavěný nebo externí), vykreslí se i vzdálenější partie, a zároveň blesk přisvítí bližší partie, prozáří stíny a dodá jim ostrost. Ukázku máme zde. Fotil jsem bowling, expozice vyšla 1/80 sec na clonu F2.8 při 2500 ISO. Bez blesku by fotka byla rozmazaná. Přisvícení bleskem pomohlo:

V podstatě došlo k dvěma expozicím najednou, jedna na „přirozené světlo“, druhá „na blesk“, obě naráz. Dobře je to patrné, když se podíváme na detaily:

Zvlášť na levém obrázku je jasně vidět ta dvojí expozice, mázlá „přirozená“ a ostrá „blesková“. To je charakteristický rys takto pořízených fotek. Snímky tím získávají zvláštní obrazovou dynamiku. Někdy lze použít i velmi dlouhého času a do něho exponovat bleskem. Záleží pak na zkušenostech a taky na experimentování, jak se obě expozice vyladí – jak přirozenou expozici, tak tu bleskovou lze regulovat kompenzací. Můžeme tedy kompenzovat přirozenou expozici do mínusu a do ní prásknout bleskem nastaveným na +1 EV, nebo naopak. Zde je velký prostor k pokusnictví.

Výhodou blesku je jeho schopnost ostrého podání. Jednu takovou ukázku pořídil člen naší Dílny Miroslav Hokeš při vánočním zpívání dětí:

V jistém smyslu je to ideální výsledek, protože chlapečkovi zůstaly v obličeji původní stíny a blesk jen projasnil tváře a dodal jiskru do očí. Jenže samozřejmě je třeba postupovat uvážlivě, aby blesk nezlikvidoval přirozenou světelnou atmosféru. Takže následující snímek byl pořízen bez blesku (opět Miroslav Hokeš), s bleskem by byl značně poškozený.

Je to prostor k experimentování a k tématu je jistě budeme vracet.