Ještě k panoramatickým obrázkům

K nedávnému článku o panoramatických obrázcích mi poslal zajímavou připomínku pan J.K. Upozornil mě na stitchovací program PT-Gui, který nabízí volbu mezi různými možnostmi projekce panorama. V této souvislosti se seznámíme se dvěma důležitými pojmy – rektilineární a cylindrická projekce.

Pan J.K. napsal:
Skládám podobné obrázky v PT-Gui. S tímto programem jsem spokojen nad míru a nemám ani potřebu nic jiného vyhledávat i když vím, že mohou být ještě kvalitnější skládací programy. Tento program ale umožňuje výsledný snímek složit v režimu „rectlineárním“ nebo „cylindrickém“.  Tady je ale právě ve výsledku podstatný rozdíl, ten první se totiž potom velice podobá záběru z širokoúhlého ( nezkreslujícího ) objektivu. Zatímco režim cylidrický, jak už název napovídá, promítne obraz do kruhu. Rád používám druhý systém i když jsou rovné linie, které neprochází středem obrázku prohnuté, už jenom proto, že výsledek není třeba tolik ořezávat. Píši to ale hlavně proto, že při prvním systému uděláme výsledek úplně stejný, jako z onoho ultraširokáče.

To je zajímavá poznámka. Pojem rektilineární se používá ve fotografické praxi v souvislosti s rektilineárními objektivy. To jsou vysoce kvalitní širokoúhlé objektivy, které mají malé nebo skoro žádné zakřivení rovných linií – nedávno jsem tu recenzoval takový širokoúhlý objektiv od Panasonicu 7-14/4.0, který je dokonale rektilineární. Pojem vysvětluje i Roman Pihan v zajímavém článku na Digimanii. Upozorňuje, že v rektilineárním zobrazení se natahují kraje. To je dobře vidět na příkladu zmíněného programu PT-Gui. Podotýkám, že je to skutečně zajímavý program – lze ho zakoupit ZDE a stojí 1969 korun, nebo si stáhnout demoverzi, která je téměř plně shodná s plnou verzí, jenomže je časově limitovaná a do výsledného obrázku nasází vodoznak. Přistupme tedy k příkladu. Za dnešního deštivého dne jsem z okna pořídil tyto tři fotografie:

Fotil jsem je objektivem Panasonic 14-42, tedy setovým objektivem géčkové řady, přístrojem GF3. Z prvního příkladu je jasné, co bylo míněno těmi nataženými kraji rektilineárního zobrazení:

Je vidět, že v tomto zobrazení vzniká jakýsi motýlek s široce rozevřenými křídly. Naopak cylindrické zobrazení je toto: všimněte si prohnutí okraje střechy vpravo dole:

Třetí přímo nabízená možnost je ekvirektangulární zobrazení, které je možná – co se ořezu týká – možná ještě lepší než cylindrické, třebaže rozdíly jsou minimální:

Podotknu ještě, že program nabízí ještě doslova deset různých projekcí, takže uživatel má opravdu z čeho vybírat, třebaže to jsou vlastně jen varianty předešlého. Program je to zajímavý, děkuji panu J.K. za tip, a rád se s ním seznámím blíže a podám zprávu.

K nedávnému článku o panoramatických obrázcích mi poslal zajímavou připomínku pan J.K. Upozornil mě na stitchovací program PT-Gui, který nabízí volbu mezi různými možnostmi projekce panorama. V této souvislosti se seznámíme se dvěma důležitými pojmy – rektilineární a cylindrická projekce.

Pan J.K. napsal:
Skládám podobné obrázky v PT-Gui. S tímto programem jsem spokojen nad míru a nemám ani potřebu nic jiného vyhledávat i když vím, že mohou být ještě kvalitnější skládací programy. Tento program ale umožňuje výsledný snímek složit v režimu „rectlineárním“ nebo „cylindrickém“.  Tady je ale právě ve výsledku podstatný rozdíl, ten první se totiž potom velice podobá záběru z širokoúhlého ( nezkreslujícího ) objektivu. Zatímco režim cylidrický, jak už název napovídá, promítne obraz do kruhu. Rád používám druhý systém i když jsou rovné linie, které neprochází středem obrázku prohnuté, už jenom proto, že výsledek není třeba tolik ořezávat. Píši to ale hlavně proto, že při prvním systému uděláme výsledek úplně stejný, jako z onoho ultraširokáče.

To je zajímavá poznámka. Pojem rektilineární se používá ve fotografické praxi v souvislosti s rektilineárními objektivy. To jsou vysoce kvalitní širokoúhlé objektivy, které mají malé nebo skoro žádné zakřivení rovných linií – nedávno jsem tu recenzoval takový širokoúhlý objektiv od Panasonicu 7-14/4.0, který je dokonale rektilineární. Pojem vysvětluje i Roman Pihan v zajímavém článku na Digimanii. Upozorňuje, že v rektilineárním zobrazení se natahují kraje. To je dobře vidět na příkladu zmíněného programu PT-Gui. Podotýkám, že je to skutečně zajímavý program – lze ho zakoupit ZDE a stojí 1969 korun, nebo si stáhnout demoverzi, která je téměř plně shodná s plnou verzí, jenomže je časově limitovaná a do výsledného obrázku nasází vodoznak. Přistupme tedy k příkladu. Za dnešního deštivého dne jsem z okna pořídil tyto tři fotografie:

Fotil jsem je objektivem Panasonic 14-42, tedy setovým objektivem géčkové řady, přístrojem GF3. Z prvního příkladu je jasné, co bylo míněno těmi nataženými kraji rektilineárního zobrazení:

Je vidět, že v tomto zobrazení vzniká jakýsi motýlek s široce rozevřenými křídly. Naopak cylindrické zobrazení je toto: všimněte si prohnutí okraje střechy vpravo dole:

Třetí přímo nabízená možnost je ekvirektangulární zobrazení, které je možná – co se ořezu týká – možná ještě lepší než cylindrické, třebaže rozdíly jsou minimální:

Podotknu ještě, že program nabízí ještě doslova deset různých projekcí, takže uživatel má opravdu z čeho vybírat, třebaže to jsou vlastně jen varianty předešlého. Program je to zajímavý, děkuji panu J.K. za tip, a rád se s ním seznámím blíže a podám zprávu.