Tahle fotka mi padla do oka dřív, než jsme si všiml, kdo je autorem: Zuzka Vitvarová je jeden z nejúspěšnějších autorů průběžné soutěže a několikanásobný její vítěz. Fotka je bez názvu, ale mluví dostatečně srozumitelně. Chlapeček si prohlíží – snad figurínu, snad živou sochu Chaplina, to vše je zahaleno do jakéhosi závoje mlhy, jak už to Zuzka Vitvarová halit dovede. Ty dvoje oči, chlapcovy a jakoby Chaplinovy, tvoří pomyslnou osu obrazu, pouto. Z chlapcova pohledu je patrný zájem, z pohledu protihráče nostalgie nad čímsi ztraceným.
Tahle fotka mi padla do oka dřív, než jsme si všiml, kdo je autorem: Zuzka Vitvarová je jeden z nejúspěšnějších autorů průběžné soutěže a několikanásobný její vítěz. Fotka je bez názvu, ale mluví dostatečně srozumitelně. Chlapeček si prohlíží – snad figurínu, snad živou sochu Chaplina, to vše je zahaleno do jakéhosi závoje mlhy, jak už to Zuzka Vitvarová halit dovede. Ty dvoje oči, chlapcovy a jakoby Chaplinovy, tvoří pomyslnou osu obrazu, pouto. Z chlapcova pohledu je patrný zájem, z pohledu protihráče nostalgie nad čímsi ztraceným.
Kristina Ovečková je objev červnového kola – zúčastnila se poprvé, zadala tři fotky, jedna se umístila na druhém místě a tato je také vynikající. Všechny tři mají v podstatě společné téma – samotu. Na téhle fotce je vyjádřená netradičně, tedy dynamikou. Být sám uprostřed davu, ano, to je dáno autentickým nostalgikům a je třeba citlivého oka tu nostalgii objevit.
Ze zcela jiného soudku je fotografie Richarda Horáka Až já se budu vdávat. Pravidelní čtenáři ho znají z Digineffu a mnozí i z jinch míst, jde o zkušeného autora. Jeho záběr je široký, nicméně chrámy a život v nich ho zajímá mimořádně. Na tuto fotku si může troufnout jen opravdový mistr. Jasové rozpětí je obrovské a hrozí tu nebezpečí nepřehlednosti. Jenže Horák mistr je a dívenku dokázal vykreslit tam podmanivě, že pozornost neodvede ani ta obrovská plocha dlažby.
Tomáš Konrád vstoupil do soutěže poprvé. Název fotografie Girl vnímám ironicky: technika přímého, až brutálního osvětlení byla v módě v době Pin Up Girls, jako byla Marylin Monroe. Fotka vypadá, jako by se fotila Graxlexem a magnéziovým bleskem… Jako by na ní nic nebylo, ale ke mně mluví velmi silně.
Pane, vyfotíte nás? Tak se jmenuje fotografie Jiřího Koláře. Retro je hodně v módě, snad toto popudilo porotu, takže fotka uvázla na 176. místě. Má přitom mnohé znaky vynikající fotografie. Líbí se mi nejen proto, že dokumentuje platnost mého Pravidla tří, že totiž tři lidi na fotce se dají zvládnout a jsou čitelní a vyznáme se v nich. Tady čteme i charaktery, povahy zobrazovaných dětí. Ta osůbka uprostřed to dotáhne daleko… pokud jí ten elán vydrží.
