V lednu tu psal JUDr Valoušeko autorství fotky. Poslal jsem mu doplňující otázku – co když někdo fotku vymyslí a nasvítí a zaranžuje a já přijdu a zmáčknu spoušť? Napsal jsem mu:
V lednu tu psal JUDr Valoušeko autorství fotky. Poslal jsem mu doplňující otázku – co když někdo fotku vymyslí a nasvítí a zaranžuje a já přijdu a zmáčknu spoušť? Napsal jsem mu:
Klasická situace, pan Konopásek je fotograf a dělá seminář – najme modelku, nasvítí ji, vymyslí záběr a teď je tam deset zájemců a ti si to vyfotěj. Kdo je autor?
🙂
Ale vážně, jak to je?
Já si samozřejmě myslím, že pan Konopásek s tím musí počítat a že je trapnej ten, kdo to vydává za své, ale… může to třeba publikovat?
JUDr Martin Valoušek odpovídá:
Hezký doplněk!
Myslím, že zrovna v této jistě časté až vzorové situaci bude právě vždy rozhodné posoudit zcela konkrétní případ. Z právního hlediska zůstává podstatné, kdo skutečně vytvořil obsah fotky, tedy nastavení modelky, nasvícení apod. Pokud také pan Konopásek řekne účastníkům semináře tak, a odsud to foťte, šlo by pořád uvažovat, že autorem bude spíše on.
Jenže pak si může každý účastní semináře nastavit jinou clonu, tedy jinou hloubku ostrosti, jiný čas, tedy jinou pohybovou neostrost, jiný ostřicí bod, jinou +- expozici, možná i jiné ISO a jinou „zrnitost“, a dokonce i nakonec jiné místo k focení, ať už vlevo či vpravo, nebo seshora či zespoda apod. Nakonec tedy bude možno říci, že jednu společnou naaranžovanou scénu vyfotil každý jinak. Autorem tedy může být nakonec přeci jen účastník semináře, příp. s panem Konopáskem dohromady jako spoluautoři.
V případném soudním sporu by asi musel být vyhotoven znalecký posudek, kdy by odborník z oboru fotografie, zkusil zodpovědět, kdo skutečně vytvořil rozhodný obsah fotky a nakolik bylo možné vytvořit fotku dle svého, tedy nikoli jen panem Konopáskem připraveným způsobem. Nutno doplnit, že výkladová soudní praxe se (možná bohužel) kloní k poměrně nízké laťce pro obsah posouzení vlastní tvůrčí činnosti, tedy že stačí málo, málo upravit úhel, málo změnit clonu apod., aby mohl říci, že tahle fotka je jiná a tvůrčí a tedy jeho autorstvím a právo by s tím souhlasilo.
Pokud by účastník semináře byl sám autorem, mohl by si dělat s fotkou v zásadě co chce. Měl by však počítat, že je možné, že spoluautorem je pan Konopásek, a tedy počítat s tím, že pokud by se pan Konopásek postavil na zadní, mohl by libovolnému šíření fotky bránit. O užití fotky rozhodují spoluautoři vždy společně – pokud jsou tedy spoluautoři. Záleží pak na dohodě a na situaci, asi by pan Konopásek akceptoval vystavení fotky na síti, ale již ne užití v reklamně za úplatu, která by šla jen účastníkovi semináře.
A konečně bychom neměli zapomenout na modelku. Zde jsme již mimo autorské právo, a to v právu na ochranu podoby. Její fotky lze užívat jen s jejím souhlasem, a to v rozsahu, jaký lze z okolností předvídat (§ 85 občanského zákoníku aj.). A opět záleží na situaci. Tím, že modelka pózuje, již lze dovodit, že s focením souhlasí, ale je otázka, jak moc je modelka srozuměná s možností rozsahu šíření fotek. Na fotosemináři lze asi většinou předpokládat, tedy i pro modelku, že si účastníci dají fotku někam do webové galerie apod. Už by však nešlo fotku užít pro reklamu, nebo jiným intenzivnějším způsobem, to už by si zřejmě takto modelka modelka napřed stavovala a nebylo by tedy ani možné dovodit, že s tímto způsobem šíření souhlasila.
To vše je samozřejmě jen příklad, konkrétní situaci je třeba konzultovat vždy s právníkem 🙂
JUDr Martin Valoušek, advokát, mail martin.valousek@centrum.cz
Děkuji JUDr. Valouškovi! Já dám konkrétní příklad. Tuhle fotku jsem vyfotil já, mohu předvést RAW originál ze svého foťáku.
Jenže ji vymyslela moje kamarádka fotografka Alice Hrubá a já jen ocmrdoval kolem. Takže podle mého vědomí a svědomí je autorka ona, třebaže jsem tiskl spoušť já…
