Nezařazené

Ještě jednou černobílá

Nedávno jsem tu uvažoval o barevné a černobílé fotografii. Nějak jsem opomněl možnost rovnou černobíle fotit. Nikdy to nedělám, ale onehdy ten experiment podnikla moje žena Ljuba Krbová. Myslím, že to byl zdařilý pokus. Vyšel z jednoduché úvahy. Fotili jsme karneval v Benátkách. Je málo témat tak oslnivě barevných jako je tenhle rej! No a Ljubu napadlo, že k Benátkám se víc hodí tlumené, nebo dokonce žádné barvy. Je to město staré, dá se říci zasmušilé, se zádumčivou náladou starobylosti. A tak namířila objektiv Panasonicu GF1 na Benátky… jaksi černobíle.

Můj argument proti černobílé fotografii pořízenou rovnou ve foťáku byl vždy tento: z černobílé fotky neuděláte barevnou, kdežto z barevné černobílou ano. Což je fakt, ale s výhradou. Jakmile totiž fotíte souběžně v RAW a JPEG, ten RAW v sobě nese zárodek barevné informace. Plyne to z povahy věci samé. Tím, že fotíte černobíle, se nic nemění. Snímač má pořád stejnou Bayerovu masku s červenými, zelenými a modrými filtry. To jenom při převodu datového souboru do obrazového formátu dochází k vygenerování červeného, zeleného a modrého kanálu se shodnými hodnotami, což dává ve výsledku černobílý obrázek. Dokonce se může stát (na př. Canon to tak má), že ta RAW varianta nabízí černobílý náhled, ale jakmile ten RAW otevřete v konvertoru, spatříte barevný náhled. Zmíněný Panasonic GF1 má RAW náhled barevný. Takže v b>souběhu RAW a JPEG můj argument jaksi neplatí.

Takto oslaben přijdu s dalšími dvěma argumenty ve prospěch černobílého focení.

Černobílé vidění
Ljuba si usmyslela, že pořídí sérii černobílých fotek v starobylém stylu, takže se dívala kolem sebe tímto specifickým pohledem. Vybírala motivy už se zámyslem zobrazit je černobíle. Takže technická metoda ovlivnila obrazový proces a to je rozhodně dobré a správné.

Ono to není čb
Ten druhý argument je specifický pro ten Panasonic. Podívejte se na tenhle obrázek:

Je to velmi červená židle v mé pracovně, vyfotil jsem ji černobíle Canonem, cvak a je z toho “umelecké zátiší”, proto nemám zas tak moc čb fotku rád, protože je to příliš snadné. Ale budiž, bavme se o technice. Když si naberu vzorek z libovolného místa fotky a podívám se, jak je to s kanály, jsou absolutně shodné – zde vidíte, že RGB má shodnou hodnotu 140 a H a S (odstín a sytost) hodnotu nula. Takže je to skutečně absolutně čb fotka, jen v odstínech šedi.

Ten Panasonic ale nabízí režim černobílý, jenže ve skutečnosti je příjemně nahnědlý. Když se zase mrknu, jak je to s těmi barvami, zjistím, že je tam proporčně nejvíc obsažená červená, zelené je míň a modrá je v tomto vzorku nulová. Je to vlastně hodně tmavá sépie.

Ovšem, co je důležité – ten nahnědlý tón je na všech fotkách stejný. Tahle stálost barevného tónu, to je velmi vážný argument ve prospěch přímého černobílého (zde nahnědlého) fotografování. Předpokládá to ovšem, že s fotkami nebudeme manipulovat, opravovat je, hýbat s tonalitou. Pak by se mohly svým nádechem rozejít. Měli bychom s nimi tedy zacházet jako s fotografickou klasikou z doby filmů a vývojek.

Tohle je tedy typická fotka ze série:

Tahle se nejvíc líbí Ljubě:

No a tahle se nejvíc líbí mně:

Ljuba má osobní stránku a celou galerii černobílých Benátek si můžete prohlédnout ZDE. No ale jak získat takovou barevnost jinak, než v tom sakramentském Panasonicu? O tom si řekneme zítra.

Nedávno jsem tu uvažoval o barevné a černobílé fotografii. Nějak jsem opomněl možnost rovnou černobíle fotit. Nikdy to nedělám, ale onehdy ten experiment podnikla moje žena Ljuba Krbová. Myslím, že to byl zdařilý pokus. Vyšel z jednoduché úvahy. Fotili jsme karneval v Benátkách. Je málo témat tak oslnivě barevných jako je tenhle rej! No a Ljubu napadlo, že k Benátkám se víc hodí tlumené, nebo dokonce žádné barvy. Je to město staré, dá se říci zasmušilé, se zádumčivou náladou starobylosti. A tak namířila objektiv Panasonicu GF1 na Benátky… jaksi černobíle.

Můj argument proti černobílé fotografii pořízenou rovnou ve foťáku byl vždy tento: z černobílé fotky neuděláte barevnou, kdežto z barevné černobílou ano. Což je fakt, ale s výhradou. Jakmile totiž fotíte souběžně v RAW a JPEG, ten RAW v sobě nese zárodek barevné informace. Plyne to z povahy věci samé. Tím, že fotíte černobíle, se nic nemění. Snímač má pořád stejnou Bayerovu masku s červenými, zelenými a modrými filtry. To jenom při převodu datového souboru do obrazového formátu dochází k vygenerování červeného, zeleného a modrého kanálu se shodnými hodnotami, což dává ve výsledku černobílý obrázek. Dokonce se může stát (na př. Canon to tak má), že ta RAW varianta nabízí černobílý náhled, ale jakmile ten RAW otevřete v konvertoru, spatříte barevný náhled. Zmíněný Panasonic GF1 má RAW náhled barevný. Takže v b>souběhu RAW a JPEG můj argument jaksi neplatí.

Takto oslaben přijdu s dalšími dvěma argumenty ve prospěch černobílého focení.

Černobílé vidění
Ljuba si usmyslela, že pořídí sérii černobílých fotek v starobylém stylu, takže se dívala kolem sebe tímto specifickým pohledem. Vybírala motivy už se zámyslem zobrazit je černobíle. Takže technická metoda ovlivnila obrazový proces a to je rozhodně dobré a správné.

Ono to není čb
Ten druhý argument je specifický pro ten Panasonic. Podívejte se na tenhle obrázek:

Je to velmi červená židle v mé pracovně, vyfotil jsem ji černobíle Canonem, cvak a je z toho “umelecké zátiší”, proto nemám zas tak moc čb fotku rád, protože je to příliš snadné. Ale budiž, bavme se o technice. Když si naberu vzorek z libovolného místa fotky a podívám se, jak je to s kanály, jsou absolutně shodné – zde vidíte, že RGB má shodnou hodnotu 140 a H a S (odstín a sytost) hodnotu nula. Takže je to skutečně absolutně čb fotka, jen v odstínech šedi.

Ten Panasonic ale nabízí režim černobílý, jenže ve skutečnosti je příjemně nahnědlý. Když se zase mrknu, jak je to s těmi barvami, zjistím, že je tam proporčně nejvíc obsažená červená, zelené je míň a modrá je v tomto vzorku nulová. Je to vlastně hodně tmavá sépie.

Ovšem, co je důležité – ten nahnědlý tón je na všech fotkách stejný. Tahle stálost barevného tónu, to je velmi vážný argument ve prospěch přímého černobílého (zde nahnědlého) fotografování. Předpokládá to ovšem, že s fotkami nebudeme manipulovat, opravovat je, hýbat s tonalitou. Pak by se mohly svým nádechem rozejít. Měli bychom s nimi tedy zacházet jako s fotografickou klasikou z doby filmů a vývojek.

Tohle je tedy typická fotka ze série:

Tahle se nejvíc líbí Ljubě:

No a tahle se nejvíc líbí mně:

Ljuba má osobní stránku a celou galerii černobílých Benátek si můžete prohlédnout ZDE. No ale jak získat takovou barevnost jinak, než v tom sakramentském Panasonicu? O tom si řekneme zítra.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: