Od této otázky se odvíjí nejedna debata v našich fotografických luzích a hájích. Teď, když v Las Vegas skončil CES a vzpamatováváme se z přílivu novinek, možná nastala chvilka na trochu přemýšlení. Ještě nikdy v dějinách fotografe nebyl takový výběr a takové rozpětí v technických řešeních a v účelu fotografie, jako je dnes. Do hry vstoupil nový silný hráč, totiž mobilní telefon. V průběhu minulého roku se v mnoha modelech objevil osmimegový fotoaparát. Jeho vlastnosti se přibližují kvalitě levných kompaktů, ovšem jeho hodnota je navýšena integrací mobilních telekomunikací. Bez potíží lze pořízené obrázky posílat jiným lidem, případně je publikovat na stránkách sociálních sítí. To je zcela nový fenomen a výrobci fotoaparátů by měli sakra rychle procitnout ze sna o exkluzivitě, než jim ujede vlak.
Oni samozřejmě o sítích vědí a s konektivitou pomocí wi-fi se koketuje už pět let, ale zatím výrobci mysleli víc na své komerční zájmy než na užitnou hodnotu a potřeby zákazníka a to je vždy práh na vstupu do pekel. Připomenu Kodak Easy Share, o kterém jsem tu psal v září 2005 jako o prvním wi-fi fotoaparátu na světě. Ano, jenže „Umožňuje zasílání e-mailů přímo z fotoaparátu, připojení ke Kodak EasyShare Gallery z domova a z tisíců hotspotů po celém světě,“ psalo se v tiskové zprávě a to naznačovalo, že z každého z těch hotspotů potečou Kodaku dolárky do kapsy. No a co z toho? Uplynulo 6 let a Kodak je na kraji bankrotu.
Přístup do komunikačních prostředků jakéhokoli druhu musí být absolutní a volný. Však taky na letošním CES jsme už viděli fotoaparáty s wi-fi přístupem, údajně volným. Zatím jsem neměl žádnou z těchto novinek v ruce, takže nevím, jak to funguje. Ale pokud nebudu moci uploadovat fotky rovnou z foťáku přes wi-fi v MacDonaldu, bude to špatně.
Polaroid SC1630 je foťák – telefon
Publikace na síti je v popředí zájmu. Pořád se ale nedaří prosadit tisk fotek.
Na světě vznikají bilióny fotek. Jen zlomek promile se prezentuje v podobě pevné kopie. Lidi mají plné karty fotek, jejich mobily praskají pod náporem dat, mají po šuplatech štosy DVD s fotkami, ale to všechno je určeno k zániku. Za dvacet let budou DVD zničena, disky nebudou fungovat, karty se poztrácejí a po dovolené v Lignanu zůstane jen vzpomínka, nikoli fotka.
Tady vidím úzké hrdlo a zásadní nedostatek současné fotografie.
Pořád je tu jako optimum profesionální tisk: ten je levný, velmi kvalitní, komunikace pomocí internetu je snadná, nicméně pořád ještě mnoho lidí odrazuje. Ideální by samozřejmě byl domácí tisk. Ten je samozřejmě možný. Za levný peníz si koupíte tiskárnu a tím strčíte ruce do mandlu a pak už jen solíte a solíte nesmyslně vysoké částky za zásobníky barev. Čím kvalitnější tisk, tím hůř pro vaši kapsu protože z těch sedmi či osmi zásobníků je vždy jeden v kritickém stavu a vy neděláte nic jiného, než sháníte inkousty a než se nadějete, výrobce změní formát a zásobníky neseženete. Je to krátkozraké a limitující. Doufám, že současná krize přiměje nějakého výrobce, aby udělal ve věci revoluci a dal na trh tiskárnu schopnou tisknout ve fotokvalitě za rozumnou cenu. Zatím žádný takový výrobce na trhu není.
Snadno uhodnete, co mě přivedlo k sepsání této stížnosti do Duté vrby: včera jsem si šel koupit inkousty do tiskárny.
