Nezařazené

Jednoduché zásady grafického rozvržení fotoknihy

  V seriálu vyšlo:
Fotokniha – co jsou šablony a jak na ně zde Jak na fotoknihu zde

  V seriálu vyšlo:
Fotokniha – co jsou šablony a jak na ně zde Jak na fotoknihu zde
Připravujeme fotoknihu zde
Realizace fotoknihy zde
Příprava fotek zde

Zkusme si udělat fotoknihu… Já ji budu sestavovat a vy mi koukejte přes rameno! Je to fakticky fotoreportáž z dětské hry, kterou s kamarády pořádáme zhruba čtyřikrát ročně. V podstatě jde o pátrání po pokladu. Založil jsem tedy fotoknihu v programu Bontia, jak se to dělá, se dočtete v starších pokračováních. Znamená to, že jsme volil druh vazby (pevná vazba, měkká, luxusní, volil jsem měkkou) a formát knihy (volil jsem 21 x 26 cm na výšku). Základní nastavení je 32 stran, tedy lichá první, lichá poslední a patnáct dvoustran, to je opáčko, mluvili jsme o tom předešle.

Obálka
Ta samozřejmě je důležitá. Měla by nějak charakterizovat obsah. Velmi efektní jsou knihy, které mají jednu fotku přes celou obálku, ovšem jejich obrazové centrum musí být vpravo – protože ta přední strana obálky je na rozevřené knize vpravo. Na ukázce je pokus o vměstnání symetrické fotky přes obě strany (vlevo vidíte zásobník, dole jsou návrhy stran a dvoustran).


No, nelíbí se mi to. Navrhnu jiné řešení. Tuhle symetrickou fotku dám přes přední desku a na zadní desku dám stejně velkou jinou symetrickou fotku:


No a hned upozorním na detail. Nemusíme se pracně trefovat do zarovnání. Jakmile jdou dvě fotky do stejné úrovně, program nás na to upozorní tenkou modrou linkou. To je velmi užitečné a často se to používá:


Následuje strana 1, je vždycky první. Naproti ní je vždycky bílá strana, to je určité grafické omezení, stížnost lze podat na lampárnu Hlavního nádraží. Proto obvykle volím jednoduché řešení, jednu fotku přes celou stranu anebo takto, fotku na šířku a pod ní úvodní text.


Následují dvoustrany. Je třeba myslet na rytmus a pestrost. V žádném případě nedáváme stejné, dokonce ani ne podobné fotky. Na můj vkus je ta levá a pravá horní moc podobné, ale musím držet logiku vyprávění. Těch fotek nemusí být moc, a je dobře, když mají nějaký řád – např. ty vpravo jsou zarovnané u hřbetu.

Podle šablony jsem zaplnil další dvojstranu. Šablony vytvářejí grafici, kteří samozřejmě opvládají to, co tu neuměle vyprávím, daleko líp než já, takže opravdu není od věci se řídit jejich šablonami..


Následující dvoustranu může snadno vyplnit jedna fotka, proč ne?


Dobré je, že na spodní části pracovní plochy máme přehled o situaci na předchozích dvoustranách,


Teď, když máme dvoustranu zaplněnou jedinou fotkou, si můžeme dopřát pestřejšího rozvržení. Ona ta pestrost by se neměla držet jen v rámci jedné dvoustrany : je třeba ji zachovávat i v členění celé knihy: pestrá, míň pestrá, jedna fotka na dvoustranu, pak třeba celostrana a proti čtyři fotky, atd. Aby to nebylo únavné.

Bez obav na dvoustranu fotky halabala naházíme (ukázka nahoře). No a pak to doladíme, aby to mělo nějakou fazónu, zde dole:


Je dobré knihu dělit na menší celky a ty výrazně graficky odpíchnout. Třeba, jako zde, celostránkovou fotkou na spadávačku.


No a takto pokračujeme, za pomoci šablon i vlastní fantazie, dokud dílo není hotovo, k čemuž vám přeji hodně zdaru.

Závěrem zopakuji hlavní zásady:

  • Připravíme si výběr fotek, počet je dobře volit jako čtyřnásobek dvoustran. Program umožňuje v průběhu práce fotky doplňovat, takže se nemusíme bát, že si svážeme ruce.
  • Ideální by bylo si udělat jednoduchý rozvrh na papír.
  • V žádném případě nezařazujeme stejné fotky. Čím míň, tím líp, vybíráme ty nejlepší a každou necháváme žít!
  • Velmi dobře působí kontrast detailu a celku, na př. portrét a krajina, makrozáběr květu a vedle textura zdiva katedrály, zkrátka, je třeba knihu obrazově rytmizovat
  • V ideálním případě na knihu myslíme už při focení, hlavně na to, abychom nefotili jenom na šířku nebo jenom na výšku – to pak hodně svazuje ruce.
  • V jednoduchosti je síla, vyhněme se opičárnám, kytičkám, mašlím a podobným nezbednostem. Zvlášť, když chceme prezentovat fotku jako takovou.

V sobotu jdu fotit svatbu, tak mi držte palce, abych nezapomněl na zásady, které tu hlásám. Určitě z toho bude fotokniha, přece nebudu dávat nevěstě jako svatební dar papiňák!Fotoknihy jsou skvělá metoda, jak zužitkovat fotky. Rozhodně nemá smysl je nechat hnít na harddisku, dokud si HD neklekne… Jen fotka na papíře má šanci, že se dožije roku 2020 (a déle) – pokud je kvalitně vytištěná. Fotka na HD je pomyslná hodnota. Howgh, jdu si chystat nádobíčko na tu svatbu.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve:
Designed by WPZOOM