V seriálu vyšlo: Fotokniha – co jsou šablony a jak na ně zde Jak na fotoknihu zde
Zkusme si udělat fotoknihu… Já ji budu sestavovat a vy mi koukejte přes rameno! Je to fakticky fotoreportáž z dětské hry, kterou s kamarády pořádáme zhruba čtyřikrát ročně. V podstatě jde o pátrání po pokladu. Založil jsem tedy fotoknihu v programu Bontia, jak se to dělá, se dočtete v starších pokračováních. Znamená to, že jsme volil druh vazby (pevná vazba, měkká, luxusní, volil jsem měkkou) a formát knihy (volil jsem 21 x 26 cm na výšku). Základní nastavení je 32 stran, tedy lichá první, lichá poslední a patnáct dvoustran, to je opáčko, mluvili jsme o tom předešle.
Obálka ![]() No, nelíbí se mi to. Navrhnu jiné řešení. Tuhle symetrickou fotku dám přes přední desku a na zadní desku dám stejně velkou jinou symetrickou fotku: ![]() No a hned upozorním na detail. Nemusíme se pracně trefovat do zarovnání. Jakmile jdou dvě fotky do stejné úrovně, program nás na to upozorní tenkou modrou linkou. To je velmi užitečné a často se to používá: ![]() Následuje strana 1, je vždycky první. Naproti ní je vždycky bílá strana, to je určité grafické omezení, stížnost lze podat na lampárnu Hlavního nádraží. Proto obvykle volím jednoduché řešení, jednu fotku přes celou stranu anebo takto, fotku na šířku a pod ní úvodní text. ![]() Následují dvoustrany. Je třeba myslet na rytmus a pestrost. V žádném případě nedáváme stejné, dokonce ani ne podobné fotky. Na můj vkus je ta levá a pravá horní moc podobné, ale musím držet logiku vyprávění. Těch fotek nemusí být moc, a je dobře, když mají nějaký řád – např. ty vpravo jsou zarovnané u hřbetu. Podle šablony jsem zaplnil další dvojstranu. Šablony vytvářejí grafici, kteří samozřejmě opvládají to, co tu neuměle vyprávím, daleko líp než já, takže opravdu není od věci se řídit jejich šablonami.. ![]() Následující dvoustranu může snadno vyplnit jedna fotka, proč ne? ![]() Dobré je, že na spodní části pracovní plochy máme přehled o situaci na předchozích dvoustranách, ![]() Teď, když máme dvoustranu zaplněnou jedinou fotkou, si můžeme dopřát pestřejšího rozvržení. Ona ta pestrost by se neměla držet jen v rámci jedné dvoustrany : je třeba ji zachovávat i v členění celé knihy: pestrá, míň pestrá, jedna fotka na dvoustranu, pak třeba celostrana a proti čtyři fotky, atd. Aby to nebylo únavné. Bez obav na dvoustranu fotky halabala naházíme (ukázka nahoře). No a pak to doladíme, aby to mělo nějakou fazónu, zde dole: ![]() Je dobré knihu dělit na menší celky a ty výrazně graficky odpíchnout. Třeba, jako zde, celostránkovou fotkou na spadávačku. ![]() No a takto pokračujeme, za pomoci šablon i vlastní fantazie, dokud dílo není hotovo, k čemuž vám přeji hodně zdaru. Závěrem zopakuji hlavní zásady:
V sobotu jdu fotit svatbu, tak mi držte palce, abych nezapomněl na zásady, které tu hlásám. Určitě z toho bude fotokniha, přece nebudu dávat nevěstě jako svatební dar papiňák!Fotoknihy jsou skvělá metoda, jak zužitkovat fotky. Rozhodně nemá smysl je nechat hnít na harddisku, dokud si HD neklekne… Jen fotka na papíře má šanci, že se dožije roku 2020 (a déle) – pokud je kvalitně vytištěná. Fotka na HD je pomyslná hodnota. Howgh, jdu si chystat nádobíčko na tu svatbu. |