Je kytek čas (1)

Prožíváme nejhezčí období v roce, přinejmenším, když vysvitne sluníčko. Zeleň je svěží a kvete všechno, co kvést umí. Dovolte mi podělit se o pár postřehů z posledních dnů.

Květina je nejkrásnější projev přírody (kromě ženy, samozřejmě). Samozřejmě že je středem našeho zájmu i při procházkách v přírodě. Nemusí to být žádné vzácné byliny. Každá květina má svůj půvab. Když se podíváte na obrázek vlevo, velký půvab v něm nespatříte. Není to proto, že pampeliška je obyčejná kytička, ale proto, že obrázek není fotograficky viděn. Není to jenom proto, že zabírá celek (dále se budeme zabývat spíše detaily), ale proto, že zabírá realitu, jak ji vidíme běžně kolem sebe. Takhle vidí pampelišky každý a nemá smysl fotit to, co vidí každý. Což je zásada, která samozřejmě platí pro fotografování obecně, nejen pro pampelišky.

Je mnoho způsobů, jak vidět kytky „neobyčejně“. Nejjednodušší je – přiblížit se. Obvykle nestudujeme květy takto zblízka. Když se přiblížíme, zachytíme víc detailů, než obvykle vnímáme a obraz je o ně povýšen, ozvláštněn.
A teď pozor – technika. V běžném režimu běžné fotoaparáty ostří obvykle od 50 cm do nekonečna . Ale pozor, to platí, pokud je zoom (objektiv s měnitelnou ohniskovou vzdáleností) nastaven na nejširší úhel záběru. Polopatě řečeno – pokud „nejmíň zvětšuje“. Je možno nastavit i užší úhel záběru, ale pak nám objektiv nezaostří obraz od 50 cm, ale dejme tomu od jednoho metru. Je třeba jeho vlastnosti vyzkoušet a poznat, abychom zjistili, co je výhodné a co méně výhodné.

Co je méně a co více výhodné? Záleží na okolnostech. Srovnejme si vedle sebe tyto dva obrázky:

Je na nich stejné aranžmá řezaných květin, ale působí každý jinak, přestože jsou pořízeny prakticky ve stejný čas, za stejné světelné situace stejným fotoaparátem: ten vlevo je pořízen širokým úhlem záběru a ten druhým úzkým úhlem záběru. Vidíte, že ten obrázek vpravo je výraznější, zajímavější. To proto, že na snímku vlevo je patrné rušivé pozadí.
Platí totiž zásada, že snímky pořízené objektivem nastaveným na široký úhel záběru zřetelně zobrazí pozadí, kdežto objektiv s úzkým úhlem záběru (dlouhým ohniskem) pozadí rozmaže, zvláště při nastavení na krátkou vzdálenost. Pozadí obvykle ruší, proto je dobré používat delších ohnisek, tedy nastavit objektiv na „velké přiblížení“.

Věc ale má háček. To, o čem hovoříme, souvisí s hloubkou ostrosti. zde na Digineffu jsme o této problematice už několikrát psali, například zde. Připomenu, že hloubka ostrosti je pásmo v prostoru, ve kterém budou zobrazené předměty přijatelně ostré na fotografii. Čim širší je úhel záběru, tím je toto pásmo větší, čím užší, tím je menší.
Dále: čím blíže jsme objektu, tím je hloubka ostrosti menší – samozřejmě s ohledem na použité ohnisko – jakmile použijeme dlouhé ohnisko, bude velmi úzké.
Do třetice – hloubka ostrosti souvisí se clonou. Pokud si zvětšíte obrázek růže na obrázku vpravo, uvidíte, že tam jsou jakési problémy s ostrostí. Musíme zaostřit buď na bližší růži nebo na vzdálenější, bude ostrá jedna nebo druhá. Je tedy třeba clonit, protože se zvětšeným clonovým číslem a zmenšeným clonovým otvorem roste hloubka ostrosti.

Zdánlivě je to stejná dvojice jako nahoře, jenže je víc zacloněná – tentokrát to byla clona 8, to je maximum, na jaké je možné použitý kompakt s velkým rozsahem zoomu zaclonit. Na snímku vlevo teď vidíme mnohem jasněji pozadí – a tudíž pozadí mnohem víc ruší, na snímku vpravo je pozadí jen o maličko zřetelnější, ale růže jsou proostřené.

Zdá se tedy, že jsme našli řešení – budeme fotografovat s dlouhým ohniskem a s velkou clonou.
Opět narazíme na háček. Jakmile cloníme, musíme úměrně prodlužovat čas. Snímek s clonou 8 potřeboval čas 1/15 sec za daných světelných podmínek. Objektiv byl nastaven na nejdelší ohnisko, které u daného přístroje odpovídá ohnisku 380 mm. To by vyžadovalo aspoň rychlost 1/400 sec, aby bylo možno fotografovat z ruky. Řešení je tedy ve stativu – je třeba mít pevnou oporu.

Závěr této kapitoly:
Je noho způsobů, jak pořizovat efektní snímky květin. Ten nejjednodušší spočívá v přiblížení k objektu, fotíme zblízka. Zde je výhodnější použít delšího ohniska, abychom rozmazali pozadí a pokud je třeba, hodně zacloníme. V horších světelných podmínkách však hrozí nebezpečí rozhýbání, proto záruku ostrého snímku přinese jen stativ.
Problematika je zajímavá, proto se k ní ještě vrátíme v článku o druzích osvětlení.

Prožíváme nejhezčí období v roce, přinejmenším, když vysvitne sluníčko. Zeleň je svěží a kvete všechno, co kvést umí. Dovolte mi podělit se o pár postřehů z posledních dnů.

Květina je nejkrásnější projev přírody (kromě ženy, samozřejmě). Samozřejmě že je středem našeho zájmu i při procházkách v přírodě. Nemusí to být žádné vzácné byliny. Každá květina má svůj půvab. Když se podíváte na obrázek vlevo, velký půvab v něm nespatříte. Není to proto, že pampeliška je obyčejná kytička, ale proto, že obrázek není fotograficky viděn. Není to jenom proto, že zabírá celek (dále se budeme zabývat spíše detaily), ale proto, že zabírá realitu, jak ji vidíme běžně kolem sebe. Takhle vidí pampelišky každý a nemá smysl fotit to, co vidí každý. Což je zásada, která samozřejmě platí pro fotografování obecně, nejen pro pampelišky.

Je mnoho způsobů, jak vidět kytky „neobyčejně“. Nejjednodušší je – přiblížit se. Obvykle nestudujeme květy takto zblízka. Když se přiblížíme, zachytíme víc detailů, než obvykle vnímáme a obraz je o ně povýšen, ozvláštněn.
A teď pozor – technika. V běžném režimu běžné fotoaparáty ostří obvykle od 50 cm do nekonečna . Ale pozor, to platí, pokud je zoom (objektiv s měnitelnou ohniskovou vzdáleností) nastaven na nejširší úhel záběru. Polopatě řečeno – pokud „nejmíň zvětšuje“. Je možno nastavit i užší úhel záběru, ale pak nám objektiv nezaostří obraz od 50 cm, ale dejme tomu od jednoho metru. Je třeba jeho vlastnosti vyzkoušet a poznat, abychom zjistili, co je výhodné a co méně výhodné.

Co je méně a co více výhodné? Záleží na okolnostech. Srovnejme si vedle sebe tyto dva obrázky:

Je na nich stejné aranžmá řezaných květin, ale působí každý jinak, přestože jsou pořízeny prakticky ve stejný čas, za stejné světelné situace stejným fotoaparátem: ten vlevo je pořízen širokým úhlem záběru a ten druhým úzkým úhlem záběru. Vidíte, že ten obrázek vpravo je výraznější, zajímavější. To proto, že na snímku vlevo je patrné rušivé pozadí.
Platí totiž zásada, že snímky pořízené objektivem nastaveným na široký úhel záběru zřetelně zobrazí pozadí, kdežto objektiv s úzkým úhlem záběru (dlouhým ohniskem) pozadí rozmaže, zvláště při nastavení na krátkou vzdálenost. Pozadí obvykle ruší, proto je dobré používat delších ohnisek, tedy nastavit objektiv na „velké přiblížení“.

Věc ale má háček. To, o čem hovoříme, souvisí s hloubkou ostrosti. zde na Digineffu jsme o této problematice už několikrát psali, například zde. Připomenu, že hloubka ostrosti je pásmo v prostoru, ve kterém budou zobrazené předměty přijatelně ostré na fotografii. Čim širší je úhel záběru, tím je toto pásmo větší, čím užší, tím je menší.
Dále: čím blíže jsme objektu, tím je hloubka ostrosti menší – samozřejmě s ohledem na použité ohnisko – jakmile použijeme dlouhé ohnisko, bude velmi úzké.
Do třetice – hloubka ostrosti souvisí se clonou. Pokud si zvětšíte obrázek růže na obrázku vpravo, uvidíte, že tam jsou jakési problémy s ostrostí. Musíme zaostřit buď na bližší růži nebo na vzdálenější, bude ostrá jedna nebo druhá. Je tedy třeba clonit, protože se zvětšeným clonovým číslem a zmenšeným clonovým otvorem roste hloubka ostrosti.

Zdánlivě je to stejná dvojice jako nahoře, jenže je víc zacloněná – tentokrát to byla clona 8, to je maximum, na jaké je možné použitý kompakt s velkým rozsahem zoomu zaclonit. Na snímku vlevo teď vidíme mnohem jasněji pozadí – a tudíž pozadí mnohem víc ruší, na snímku vpravo je pozadí jen o maličko zřetelnější, ale růže jsou proostřené.

Zdá se tedy, že jsme našli řešení – budeme fotografovat s dlouhým ohniskem a s velkou clonou.
Opět narazíme na háček. Jakmile cloníme, musíme úměrně prodlužovat čas. Snímek s clonou 8 potřeboval čas 1/15 sec za daných světelných podmínek. Objektiv byl nastaven na nejdelší ohnisko, které u daného přístroje odpovídá ohnisku 380 mm. To by vyžadovalo aspoň rychlost 1/400 sec, aby bylo možno fotografovat z ruky. Řešení je tedy ve stativu – je třeba mít pevnou oporu.

Závěr této kapitoly:
Je noho způsobů, jak pořizovat efektní snímky květin. Ten nejjednodušší spočívá v přiblížení k objektu, fotíme zblízka. Zde je výhodnější použít delšího ohniska, abychom rozmazali pozadí a pokud je třeba, hodně zacloníme. V horších světelných podmínkách však hrozí nebezpečí rozhýbání, proto záruku ostrého snímku přinese jen stativ.
Problematika je zajímavá, proto se k ní ještě vrátíme v článku o druzích osvětlení.