Nezařazené

Jas a kontrast, má to smysl?


Ve středu pořádal IDIF seminář v zoologické zahradě v Praze – Tróji. Děláme to pravidelně (mimochodem, 12. června to bude ve spolupráci s Canonem, přijďte se podívat!), je to dobré procvičení pro nás pro nás pro všechny. Tentokrát jsem narazil na jeden technický problém: má smysl používat volbu „vyšší kontrast a vyšší sytost“? Vždyť to jde upravit na počítači!

Mluvme tedy konkrétně. V expozici Indonéská džungle vždycky vládne šero nebo příšeří. Fotografoval jsem Nikonem D200 a objektivem Nikon 18-200 VR. Snímky, které jsou na této stránce, jsou zmenšené, na proklik jsou originály v původní velikosti.

V šeru mi připadaly obrázky jaksi mdlé, nevýrazné. Fotografoval jsem na 800 ISO s expoziční kompenzací -1 EV, abych zachoval ponurou atmosféru pralesní přírody. Nastavil jsem si ale vyšší kontrast a vyšší sytost obrazu.

Obrázek je plastický, opice má možná až nepřirozeně zrzavou srst. V menu lze nastavit jen vyšší kontrast a živé barvy, není tam jemnější škálování. Takže takhle nějak to dopadlo. Líbí se mi lesky na kmenu stromu i pěkně tvarované pracky. Obrázek je poněkud tmavý a hlavně, opice má velmi zapadlý obličej. Taky mě trochu děsil histogram, zde je:

Střední hodnota 70, to je opravdu hodně tmavý obrázek.
Další snímek je pořízen v normálním režimu, bez manipulace s jasem a kontrastem. Také expozice tohoto snímku byla kompenzována faktorem -1 EV.

Obrázek je hodně mdlý. Je ovšem o něco světlejší, o čemž zase svědčí histogram.

Otázka ale zní, jestli se dá úspěšně upravit, aby byl lepší než ten první, pořízený rovnou s vyšším kontrastem a saturací. Jakmile provedeme změnu úrovní automaticky a nastavíme saturaci o 10 procent nahoru, výsledek vypadá nějak takto:

Když se ale podíváte na velké obrázky, tak zjistíte, že při této manipulaci se výrazně zvýšil šum. Výsledek mi ale nepřijde nijak slavný. Zkusím tedy ještě znovu obrázek upravit, tentokrát ručně.

Otázka ale zní, jestli se dá úspěšně upravit, aby byl lepší než ten první, pořízený rovnou s vyšším kontrastem a saturací. Jakmile provedeme změnu úrovní automaticky a nastavíme saturaci o 10 procent nahoru, výsledek vypadá nějak takto:

Ale i pak mi přijde ten obrázek méně plastický, než ten první. Takže se vrátím k tomu prvnímu, pořízenému v režimu vyššího kontrastu a sytosti, a trochu projasním obličej.

Obraz je zřetelně kvalitnější než ten předchozí. Manipulovalo se s ním minimálně, jen v jeho obličejové části. Samozřejmě, kdybychom pracovali v RAW formátu, pak by tyto úvahy byly nepodstatné, jelikož všechny parametry, jež nastavujeme v přístroji, se na dobrém konvertoru dají nastavit také. A pro úpravu části obrazu se pak vygenerují dvě varianty (světlejší a tmavší), které se pak ve vrstvách v Photoshopu nebo Corel Paint Shopu spojí. Ale o tom jindy – nebo také 7. června na Digifóru.

Připomenu ještě, že 12. června se IDIF účastní akce Canonu v ZOO v Tróji.

Ve středu pořádal IDIF seminář v zoologické zahradě v Praze – Tróji. Děláme to pravidelně (mimochodem, 12. června to bude ve spolupráci s Canonem, přijďte se podívat!), je to dobré procvičení pro nás pro nás pro všechny. Tentokrát jsem narazil na jeden technický problém: má smysl používat volbu „vyšší kontrast a vyšší sytost“? Vždyť to jde upravit na počítači!

Mluvme tedy konkrétně. V expozici Indonéská džungle vždycky vládne šero nebo příšeří. Fotografoval jsem Nikonem D200 a objektivem Nikon 18-200 VR. Snímky, které jsou na této stránce, jsou zmenšené, na proklik jsou originály v původní velikosti.

V šeru mi připadaly obrázky jaksi mdlé, nevýrazné. Fotografoval jsem na 800 ISO s expoziční kompenzací -1 EV, abych zachoval ponurou atmosféru pralesní přírody. Nastavil jsem si ale vyšší kontrast a vyšší sytost obrazu.

Obrázek je plastický, opice má možná až nepřirozeně zrzavou srst. V menu lze nastavit jen vyšší kontrast a živé barvy, není tam jemnější škálování. Takže takhle nějak to dopadlo. Líbí se mi lesky na kmenu stromu i pěkně tvarované pracky. Obrázek je poněkud tmavý a hlavně, opice má velmi zapadlý obličej. Taky mě trochu děsil histogram, zde je:

Střední hodnota 70, to je opravdu hodně tmavý obrázek.
Další snímek je pořízen v normálním režimu, bez manipulace s jasem a kontrastem. Také expozice tohoto snímku byla kompenzována faktorem -1 EV.

Obrázek je hodně mdlý. Je ovšem o něco světlejší, o čemž zase svědčí histogram.

Otázka ale zní, jestli se dá úspěšně upravit, aby byl lepší než ten první, pořízený rovnou s vyšším kontrastem a saturací. Jakmile provedeme změnu úrovní automaticky a nastavíme saturaci o 10 procent nahoru, výsledek vypadá nějak takto:

Když se ale podíváte na velké obrázky, tak zjistíte, že při této manipulaci se výrazně zvýšil šum. Výsledek mi ale nepřijde nijak slavný. Zkusím tedy ještě znovu obrázek upravit, tentokrát ručně.

Otázka ale zní, jestli se dá úspěšně upravit, aby byl lepší než ten první, pořízený rovnou s vyšším kontrastem a saturací. Jakmile provedeme změnu úrovní automaticky a nastavíme saturaci o 10 procent nahoru, výsledek vypadá nějak takto:

Ale i pak mi přijde ten obrázek méně plastický, než ten první. Takže se vrátím k tomu prvnímu, pořízenému v režimu vyššího kontrastu a sytosti, a trochu projasním obličej.

Obraz je zřetelně kvalitnější než ten předchozí. Manipulovalo se s ním minimálně, jen v jeho obličejové části. Samozřejmě, kdybychom pracovali v RAW formátu, pak by tyto úvahy byly nepodstatné, jelikož všechny parametry, jež nastavujeme v přístroji, se na dobrém konvertoru dají nastavit také. A pro úpravu části obrazu se pak vygenerují dvě varianty (světlejší a tmavší), které se pak ve vrstvách v Photoshopu nebo Corel Paint Shopu spojí. Ale o tom jindy – nebo také 7. června na Digifóru.

Připomenu ještě, že 12. června se IDIF účastní akce Canonu v ZOO v Tróji.