Před týdnem jsem tu recenzoval karbonový stativ od Rolleie. Celkem logicky mi z toho vyplynuly obecnější úvahy – jaký stativ si vybrat? Je to otázka aktuální v téhle před-dovolenkové době. Otázka je to zapeklitá. Ve stativech je velké cenové rozpětí a všechny vypadají – alespoň laickému pohledu více méně stejně. Pojďme nad tím trochu zapřemýšlet.
Před týdnem jsem tu recenzoval karbonový stativ od Rolleie. Celkem logicky mi z toho vyplynuly obecnější úvahy – jaký stativ si vybrat? Je to otázka aktuální v téhle před-dovolenkové době. Otázka je to zapeklitá. Ve stativech je velké cenové rozpětí a všechny vypadají – alespoň laickému pohledu více méně stejně. Pojďme nad tím trochu zapřemýšlet.
Na co je stativ
V každé příručce se dočteme, že stativ je nezbytné příslušenství atd., bla bla. Dovolil bych si do téhle mantry trochu zarejpat.
Stativ je nezbytné příslušenství pro každého, kdo vážně fotí statické objekty, tedy zejména krajinu a architekturu. Jistě i portrét určitého typu. Jistě i zátiší a makrofotografii. Určitý typ fotografie prostě vyžaduje stativ. No a naprosto nutný je stativ k vážně míněnému videu – to je kapitola sama pro sebe, nechme ji stranou a zabývejme se stativem a fotografií.
Moje eventuální rejpání se bude týkat spíše té cestovní fotografie. Putujeme světem a fotíme. Kdy potřebujeme stativ?
Určitě při nízkých světelných hladinách. Svítání a východy slunce, západy slunce a noční fotky. Jistě by se šikl při určitých příležitostech… ale jakých? Zrovna před měsícem jsem se chystal na cestu do Izraele. Přibalil jsem stativ. Vrátil jsem se… a stativ jsem ani jednou nepoužil… vždycky zůstal v hotelu. Rád vzpomínám na naši první fotoexpedici do Jižní Afriky. Bylo nás patnáct a chtěli jsme se vyfotit na Mysu dobré naděje. Nikdo neměl s sebou stativ… a každý jsme ho měli v hotelu. Tehdy můj kamarád Vláďa Kulič vytáhl z kapsy skládací stativek a pravil: „Přivlekli jsme do Afriky 80 běžných metrů stativových noh. Nakonec budeme fotit společnou fotku tímhle prckem!“
A tak je to v podstatě vždycky… Řeknu to asi takhle: pokud přemýšlíte jaký stativ a proč ho koupit, tak ho nepotřebujete. Pokud ho potřebujete, tak už ho máte.
Dobře, asi si o mě nemyslíte nic lichotivého. Zastavme se tedy u těch maličkých stativů. Velice se osvědčuje systém Gorilla americké firmy JOBY.
Vyrábějí se v bezpočtu variant, od ministativů pro mobily až po docela rozměrné trojnožky. Jsou flexibilní, lehké – a pokud si ho obstaráte, velmi zvýšíte pravděpodobnost, že ho nenecháte doba. Snadno si vymyslím tucet argumentů proti použití takové gorily. Nakonec ale, aspoň u mne, převáží ten jediný – JOBO Gorilla snáze odolává pohodlnosti, lenosti stativ nosit.
Navíc, při cestovní fotografii narazíte se stativem na zákazy a na nevraživost kolemjdoucích. Se skládací Gorillou se vždycky někam zašijete. Lidi vás nebudou brát vážně. Postavíte tu divnou šerednou věc někam na popelnici a fotíte. Lidi vám to prominou. Stativ se tak snadno neodpouští a nezřídka vás s ním vyhodí.
Když přece jen stativ
Jsem zády u zdi a musím se vyjádřit. Jaký stativ?
Protože stativ ke své práci opravdu potřebuju, mám stativ pořádný, karbonového Velbon Sherpu s trojcestnou hlavou Manfroto. Má nohy se dvěma sekcemi (čím víc sekcí, tím menší stabilita) aretuje se klipsnami, ne utahovacími prstenci. Spony jsou odolné a když se vyvaklají, dají se utáhnout.
Trojcestná hlava je nepohodlná na obsluhu, ale je stabilní. Můžete měnit sklon v jednom směru, kdežto kulová hlava se snadno rozhodí jediným pohybem, jediným uvolněním aretace. Hlavy Manfroto mám rád proto, že se jejich destička snadno přišroubuje k fotoaparátu – mají velký, snadno výklopný půlkruh, dobře se ovládají. Jiné systémy nejsou tak snadno přístupné. I s hlavou ten Velbon váží dvě a půl kila. Lehké karbonové stativy s kulovou hlavou váží o kilo míň. Kilo – to je znát, ale zas tak strašný rozdíl to není.
Co je důležité
Hliníkové stativy jsou těžší, navíc lehké hliníkové stativy nejsou moc pevné. Ale jak řečeno s Kenem Rockwellem, každý stativ poslouží líp než stabilizace. Na obrázku vlevo je Hama Star 61 za devět stovek, levnější to už být nemůže. Kvůli stabilitě je to vnitřně provázané příčkami a středová tyč je na kličku, vše je z hliníkových profilů, udrží to tři kila, váží 1200 g. Vpravo je Triopo M130 za dva tisíce, unese 4 kila, váží 1100 g i s hlavou. Ten už má nohy schopné vyklopení do stran. Ta vysunutá středová tyč… je to odstrašující příklad, jak se stativ nemá používat – zasunuté nohy a vysunutý střed. NIKDY!
Podívejme se ještě na dva příklady. Vlevo je Vanguard Alta Pro 263AB 100, je to hliníkový stativ za 4 tisíce. Má aretaci nohou na klipsny a středová tyč se dá vytáhnout a umístit příčně. I s hlavou váží lehce pod dva a půl kila. Hlavu má kulovou. Hlavu jaké dávám přednost má vpravo – Manfrotto MK 190X3 s hlavou 804RC2 – ta je trojcestná, má tři aretační páky. Stojí 5300 a váží 2700 gramů.
No a ve vyšší cenové kategorii najdeme stativy za deset i více tisíc a taktéž cena hlavy se může vyšplhat nad deset tisíc. Výše popsané stativy jsou, myslím, v rozumné kategorii cenové. Jak vybrat? Ono by to mělo vyjít z vašeho fotografování. Pokud jenom vám někdo říká, že byste měli mít stativ a že pořádný fotograf bez stativu nefotí a tak podobně, nic nekupujte. Nebo opravdu jen skládačku, s tou Gorillou mám fakt dobré zkušenosti. No a když se pak později, časem, zavedete do nějaké fotografické specializace, ono si to řekne samo… nebo skoro samo. Koupíte pořádný, ne levný stativ, a už budete vědět, jaký potřebuje to vaše focení.
Rady k používání
Ať si koupíte jakýkoli stativ, hliník za devět stovek nebo karbonové Gitzo za 25 litrů s kulovou hlavou Novoflex za 15 tisíc (ano, i to existuje), platí pár společných zásad.
Důležité je, mít všechno pořádně upevněné. Destičku přitaženou k tělu přistroje, hlavu přitaženou ke stativu.
Nejčastější chyba: lidi jsou líní vytáhnout pořádně tři nohy stativu, nechají ho polovytažený připrcatělý a vytáhnou středovou tyč (viz obrázek nahoře). Velká chyba! Tím zásadně sníží stabilitu celé soustavy. Je třeba vytáhnout nohy, aretovat, středovou tyč nechat pokud možno na pokoji, všechno mít utažené. Stativ musí stát svisle, nebuďte líní přizpůsobit délky nohou terénu – právě proto lepší stativy mohou nohu ubočit, když to terén vyžaduje. Při expozici je důležité na fo ťák nesahat: exponujte, když to jde, přes mobil nebo dálkovou spouští – nebo přes samospoušť. Zrcadlovku nastavte tak, aby neplácala zrcátkem, všechny novější a nové modely dovedou Live View neboli přímý náhled na displej. Ten spolu se samospouští výrazně zlepší výsledek.
No a když už stativ máte, nenechávejte ho v hotelu.
Jako jsem to udělal já v té Izraeli.
