Nezařazené

Jakou clonu použít?

V těchto slunných dnech tak trochu cvičím nový objektiv Canon 70-200 / F2.8 a ráno jsem jím fotil čerstvě vylíhnuté listejčky na stromech. Je to do jisté míry „něco jako makro“. Naskýtá se otázka, jak to clonit, a co se separačním efektem?

Separační efekt
Každý ví, co je hloubka ostrosti a pokud neví, stručně zopakuji.
Je to pásmo, které se táhne od roviny zaostření k nám a od roviny ostrosti od nás, v němž vnímáme zobrazené objekty jako ostré. Optimálně ostré je samozřejmě do, co leží přímo v rovině zaostření. Co je blíž a dál je méně ostré. Ta neostrost slábne postupně, přičemž od roviny k nám rychleji než od roviny od nás pryč. Je to tedy do značné míry subjektivní vjem. Závisí na několika faktorech, a to zejména:

  • na fyzické ohniskové vzdálenosti – čím je delší ohnisko, tím je hloubka ostrosti menší
  • na vzdálenosti roviny zaostření – čím je větší vzdálenost, tím je hloubka ostrosti také= větší
  • na použité cloně – čím je clona menší (=menší číslo = větší otvor), tím je hloubka ostrosti také menší

Toto je užitečné si připomenout. Při mém experimentu jsem fotil objekty, které byly poměrně hodně blízko. Použitý objektiv 70-200 ostří od 150 cm, takže jsem ostřil na vzdálenost na jeho spodní hranici. Už to samo o sobě mělo vést k malé hloubce ostrosti – a také vedlo. Fotil jsem ohniskem 200 mm, tedy poměrně dlouhým ohniskem, tudíž, zase, jsem měl dojít k malé hloubce ostrosti. No a jak s tou clonou? První fotku jsem pořídil při cloně F4.0.

Pozadí je absolutně mimo ostrost, do té míry, že je zcela rozpité. Takže zacloníme na clonu F9.0. Je to moje oblíbená clona, protože při ní se vzpamatuje i plastový seťák a podává optimální výkon.

Je vidět, že při tomto ohnisku a tak relativně malé vzdálenosti ani poměrně velká clona nezničí separační efekt – větvička zůstává oddělená od pozadí. Zkusme tedy ještě dramatičtější krok – a zacloníme na maximální clonu F32:

Při této cloně se pozadí už začalo jakž takž rýsovat. Není však prokreslené natolik, aby separační efekt přiblížení ta velká clona zrušila. Pozadí je víc cítit. Udělejme tedy nový pokus s nějakým výraznějším pozadím. První snímek byl pořízen při cloně F2.8:

Separační efekt je tu značný. Druhý snímek má clonu F9.0

No a poslední má clonu F32, tedy extrémní clonu – mnohé objektivy ani tak velkou clonu nenabízejí.

Podle mého názoru lze udělat tento závěr: vzhledem k použitému ohnisku a vzdálenosti objektu se ani clonou F9.0 nezruší separační efekt, ostré listy zůstávají odpíchnuté od pozadí. Zato clona F32 taky zcela nezruší separační efekt, ovšem zásadně rostou nároky na dobu osvitu. Já to řešil zvednutím ISO, legitimní řešení je pochopitelně stativ, ovšem pak nám vítr bude dělat značné starosti při dlouhých expozicích při nízkém ISO.

Řeknu to jinak: clona 9 (a clony kolem ní) lépe prokreslí samotný objekt, avšak nezruší separační efekt. Clona 32 spíš obrázek znepřehlední a žádmnou výhodu v tomto případě nepřinese. Velké clonění tedy není nějaký univerzální „lék na ostrost“.

V těchto slunných dnech tak trochu cvičím nový objektiv Canon 70-200 / F2.8 a ráno jsem jím fotil čerstvě vylíhnuté listejčky na stromech. Je to do jisté míry „něco jako makro“. Naskýtá se otázka, jak to clonit, a co se separačním efektem?

Separační efekt
Každý ví, co je hloubka ostrosti a pokud neví, stručně zopakuji.
Je to pásmo, které se táhne od roviny zaostření k nám a od roviny ostrosti od nás, v němž vnímáme zobrazené objekty jako ostré. Optimálně ostré je samozřejmě do, co leží přímo v rovině zaostření. Co je blíž a dál je méně ostré. Ta neostrost slábne postupně, přičemž od roviny k nám rychleji než od roviny od nás pryč. Je to tedy do značné míry subjektivní vjem. Závisí na několika faktorech, a to zejména:

  • na fyzické ohniskové vzdálenosti – čím je delší ohnisko, tím je hloubka ostrosti menší
  • na vzdálenosti roviny zaostření – čím je větší vzdálenost, tím je hloubka ostrosti také= větší
  • na použité cloně – čím je clona menší (=menší číslo = větší otvor), tím je hloubka ostrosti také menší

Toto je užitečné si připomenout. Při mém experimentu jsem fotil objekty, které byly poměrně hodně blízko. Použitý objektiv 70-200 ostří od 150 cm, takže jsem ostřil na vzdálenost na jeho spodní hranici. Už to samo o sobě mělo vést k malé hloubce ostrosti – a také vedlo. Fotil jsem ohniskem 200 mm, tedy poměrně dlouhým ohniskem, tudíž, zase, jsem měl dojít k malé hloubce ostrosti. No a jak s tou clonou? První fotku jsem pořídil při cloně F4.0.

Pozadí je absolutně mimo ostrost, do té míry, že je zcela rozpité. Takže zacloníme na clonu F9.0. Je to moje oblíbená clona, protože při ní se vzpamatuje i plastový seťák a podává optimální výkon.

Je vidět, že při tomto ohnisku a tak relativně malé vzdálenosti ani poměrně velká clona nezničí separační efekt – větvička zůstává oddělená od pozadí. Zkusme tedy ještě dramatičtější krok – a zacloníme na maximální clonu F32:

Při této cloně se pozadí už začalo jakž takž rýsovat. Není však prokreslené natolik, aby separační efekt přiblížení ta velká clona zrušila. Pozadí je víc cítit. Udělejme tedy nový pokus s nějakým výraznějším pozadím. První snímek byl pořízen při cloně F2.8:

Separační efekt je tu značný. Druhý snímek má clonu F9.0

No a poslední má clonu F32, tedy extrémní clonu – mnohé objektivy ani tak velkou clonu nenabízejí.

Podle mého názoru lze udělat tento závěr: vzhledem k použitému ohnisku a vzdálenosti objektu se ani clonou F9.0 nezruší separační efekt, ostré listy zůstávají odpíchnuté od pozadí. Zato clona F32 taky zcela nezruší separační efekt, ovšem zásadně rostou nároky na dobu osvitu. Já to řešil zvednutím ISO, legitimní řešení je pochopitelně stativ, ovšem pak nám vítr bude dělat značné starosti při dlouhých expozicích při nízkém ISO.

Řeknu to jinak: clona 9 (a clony kolem ní) lépe prokreslí samotný objekt, avšak nezruší separační efekt. Clona 32 spíš obrázek znepřehlední a žádmnou výhodu v tomto případě nepřinese. Velké clonění tedy není nějaký univerzální „lék na ostrost“.